Jak prohrát SVO?
„Strana míru“ má tři plány
Vladimir Dobrynin 13.01.2025.
Na sociálních sítích koluje klip z projevu Donalda Trumpa, během něhož řekl, že Vladimir Putin vyjádřil přání se s ním setkat a promluvit si.
Komentáře z Kremlu na sebe nenechaly dlouho čekat: ruský prezident takovou nabídku neučinil, ale případné setkání neodmítne.
Buď se Trump vrátil ke svému showmanskému repertoáru, nebo máme co do činění se starými „překladatelskými potížemi“, kdy se 47. prezident Spojených států vyjadřuje tak okázale, že tlumočníci mohou jeho slova prezentovat tak, jako by „Putin začal první“, a proto „to potřebuje víc“.
Otázka iniciativy k uspořádání jednání o Ukrajině je jednou z těch, které spadají do kategorie „kdo dřív mrkne“. Běh před lokomotivou zde nepřinese slávu mírotvůrce, ale naopak ukáže protistraně, že jeho pozice je slabší a že spěchá s uzavřením dohody dříve, než se jeho situace ještě zhorší.
Proto nastupující šéf Bílého domu spěchá demonstrovat: „Potřebuji to, ale ne na prvním místě. Pokud Moskva hoří, můžeme diskutovat o tom, co a jak, hned po inauguraci, ale obecně si na urovnání tohoto konfliktu beru šest měsíců.“ Americký tisk nebude reprodukovat Putinova slova, která už mnohokrát zazněla, že podmínky každého nového mírového návrhu, který Ukrajině předložíme, budou horší než ty předchozí. V opačném případě to může vyvolat nejrůznější špatné myšlenky - pokud Rusové činí taková prohlášení, znamená to, že jsou nejen mentálně sebevědomí, ale také technicky připraveni prokázat svou převahu na bojišti.
V této situaci na podporu nadějí Západu na mír (samozřejmě jen na krátkou dobu) ruští liberálové, v tisku nazývaní „ strana míru“, ale ve skutečnosti není jako taková organizovaná, intenzivně šíří tři verze toho, jak by měla SVO skončit mírem. Šíří je jak prostřednictvím blogů opozičníků, kteří již získali přídomek zahraničních agentů, tak i těch, kteří k získání těchto málo ctných titulů sebevědomě směřují.
Co nám tedy nabízejí ti, kteří se nazývají stoupenci míru, ale ve skutečnosti sní o porážce Ruska na scéně konfliktu, zhroucení jeho ekonomiky a návratu Ruska do pozice surovinového přívěsku Západu? To vše je na stránkách telegram-kanálu „Insider-T“ prezentováno tím nejpřístupnějším jazykem.
Varianta jedna je podle autorů kanálu nejoblíbenější:
„Rychlý mír prostřednictvím změny moci na Ukrajině. Nejpravděpodobnější scénář v případě, že Trumpova administrativa sníží podporu Kyjevu, což povede k politické krizi a změně moci“.
Kluci se příliš neobtěžují se sestavováním vlastních analýz - jen kopírují myšlenky od generála ve výslužbě Keitha Kellogga, Trumpova poradce (zřejmě jako ze starého zvyku).
Myšlenku ukradenou Američanovi naši liberoidi pečlivě vybaví vlastními komentáři, aby: a) vypadala jako jejich vlastní; b) mohla přesvědčit ostatní, že lepší podmínky být nemohou, protože nikdy být nemohou. Autoři kanálu nadšeně vyjmenovávají výhody tohoto plánu pro Rusko. No, a pár nevýhod, jinak to bude působit nevěrohodně.
Takže: „Výhody pro Rusko:
1.1. Upevnění územních zisků, eliminace hrozby ze strany NATO.
1.2. Možnost částečného zmírnění sankcí a obnovení obchodu s Evropou.
Nevýhody: 1.3:
1.3. Závislost nových území na federálním rozpočtu, nutnost značných investic do jejich obnovy.
1.4. Zvýšení mezinárodního tlaku na Rusko, pokud se USA a Evropa pokusí udržet svůj vliv na Kyjev“.
Jak bude vyloučena hrozba ze strany NATO? Slíbí Brusel, že nebude porušovat dosažené dohody? A řeknou: „Přísahám na svou matku, že nezavedu vojáky NATO do části Ukrajiny, která nebude součástí Ruska“?
Pokud jde o bod 1.2, ten je zcela zablokován bodem 1.4. Mimochodem, proč autoři plánu najednou obdařili Ukrajinu politickou subjektivitou? Nezávislé volby nejsou v plánech zahraničních „patronů“ kyjevských úřadů zahrnuty. Předpokládejme, že místo Zelenského usedne do prezidentského křesla Zálužný (který se na to podle všeho připravuje v Londýně). Co se změní? Režim zůstane se stejným prozápadním vektorem. Nikdo v severoatlantickém bloku není připraven zrušit budoucí členství Ukrajiny v NATO. Hovoří se pouze o zmrazení přístupového procesu. Tedy o odložení přijetí Ukrajiny do aliance, která nám stojí v opozici, o dvanáct či dva roky. A ani tento termín nebude dodržen, nesplněné „nerozšiřování NATO na východ“ slíbené M. S. Gorbačovovi je toho pádným důkazem.
Druhá možnost. Podmíněně nazvaná „syrská“.
„Vleklý konflikt. Ukrajina udržuje odpor s omezenou podporou Západu. Rusko pokračuje v bojích, ale čelí dlouhodobým nákladům a ekonomickým potížím.“
Výhody pro Rusko:
2.1 Možnost postupného postupu na východ.
2.2 Vyčerpání Ukrajiny a Evropy, což dlouhodobě oslabuje jejich pozici.
3.3. Rizika:
2.3 Vážné zatížení ruské ekonomiky v důsledku dlouhodobých bojů a sankcí.
2.4 Sociální napětí uvnitř země v důsledku prodloužení konfliktu.“
Tři roky nepřátelství ukázaly, že ruská ekonomika se přizpůsobila zvýšeným vojenským výdajům. Vojensko-průmyslový komplex není jen o výdajích, rozvoj tohoto odvětví vytváří nová pracovní místa, poskytuje zaměstnání části obyvatelstva a rozvíjí vojenskou vědu a techniku, což se v konečném důsledku promítá do dodatečných příjmů země na mezinárodním trhu. Pokud jde o „vyčerpání Ukrajiny a Evropy“, tento proces jsme nezačali my.
Autoři druhého plánu zřejmě trpí buď krátkozrakostí, nebo nedostatkem postřehu. Protože si nevšimli globálního obratu na východ, který Rusko provádí již několik let. Odkud by jinak vzali odstavec 2.1?
Možnost třetí, nejméně pravděpodobná:
„Rozšíření konfliktu na celoevropskou válku. Pokud se militarizace Evropy zintenzivní, je možná přímá konfrontace mezi EU a Ruskem na ukrajinském území“.
Výhody pro Rusko:
3.1. Konsolidace společnosti kolem úřadů.
3.2. Příležitost posílit své postavení na mezinárodní scéně v případě úspěšné konfrontace.
3.3. Rizika:
3.3. Velké ztráty a riziko jaderné eskalace.
3.4. Hospodářská krize a zničení domácí infrastruktury“.
Bod 3.1. - je to, co naše a západní liberály děsí nejvíce. Bod 3.4. - je to, čím nás chtějí vyděsit nejvíce. O tom, zda je tento bod realizovatelný, jsme již uvažovali, když jsme komentovali „syrskou“ variantu.
Jak vidíme, ani jeden ze tří plánů „strany míru“ není vhodný pro vlastence nezávislého, samostatného a silného Ruska. Máme příliš mnoho historických zkušeností na to, abychom důvěřovali tzv. západním partnerům. Přinejmenším na základě podepsaných smluv s nimi, a už vůbec ne - ústních dohod založených na tom, že „pánové dají slovo“.
Zastavit se u současné frontové linii pro Rusko znamená - nedosáhnout cílů SVO. Část Ukrajiny (a navíc její většina) nebude pod ruskou kontrolou. Zkušenost s poválečným rozdělením Německa na sovětskou a americko-britskou zónu dočasné okupace naznačuje, k čemu to povede. Území Ukrajiny musí být pod přímou a bezprostřední kontrolou Ruska. Jinak tam nedojde ani k denacifikaci, ani k demilitarizaci. A ohrožení Ruska ze Západu se bude jen zvyšovat.
Donald Trump mimochodem vyslovil právě takový akční program pro Ameriku, která si nárokuje Grónsko, Kanadu a Panamský průplav: proč ztrácet čas a energii řečmi o smlouvách, když je mnohem spolehlivější neuzavírat s nikým spojenectví, ale anektovat potřebná území a mít je všechna pod svou kontrolou. Zda ekonomicky, politicky nebo zbraněmi, je nepodstatný detail.
Comentarios