Je to geopolitika, hlupáci

Podle Clintonova hesla It’s the economy, stupid

V Istanbulu se bude jednat o ukončení konfliktu na Ukrajině. Jde o zapeklitý problém, který se odvíjí od americké doktriny potvrzené Bidenem v jeho inauguračním projevu: (USA chtějí) vést svět silou vlastního příkladu a nebo příkladnou silou. To znamená jediné: Vypořádat se s Ruskem a poté s Čínou. Trump zmíněnou doktrinu neopustil, ale jen dočasně překryl heslem „America first.“ 

Ukrajina se do hry dostala ze dvou důvodů. Prvním je využitelnost její komplikované vnitropolitické situace. Druhým je geografická poloha Ukrajiny vzhledem k Rusku, která umožňuje dostat NATO na hranice s Ruskem.

V roce 1986 napsal Peter J. Potichnyj článek „Ukrajinská vojenská seskupení ve druhé světové válce“ určený pro publikaci Ukraine during World War II, History and its Aftermath, A Symposium, Canadian Institute of Ukrainian Studies, University of Alberta, Edmonton, 1986. Anglický text a můj překlad pro BL jsou dostupné na internetu. 

Rozpoutat rasovou, ideologickou a nebo i sportovní nenávist je snadné. Masakr Babí Jar, Volyně a konec konců i Lidice se vymykají co do hrůzy lidské představivosti. Možná lidé mají násilí v genech. Pak jen stačí vymyslet správný název a dát impuls k zabíjení a mučení v zájmu těch „správných hodnot“.  

Brežněv (Ukrajinec nebo Rus, jak se to zrovna hodí) dokázal přerušit vlnu nenávisti, kterou válka hojně podpořila. Nevíme, jak to ten čerchmant dokázal, ale musel mít zájem o smíření a vyvinout patřičný tlak. Ke zvratu došlo nějakých 20 let po zániku SSSR. 

Je to geopolitika, hlupáci, která z Ukrajiny vytvořila předpolí pro budoucí válku s Ruskem. 

Z amerických pramenů víme, že USA vynaložily na 5 mld USD na přípravu „revoluce“, která nastolila prozápadní vládu v Kyjevu. Musíme se ptát, proč horliví zastánci lidských práv tehdy neusměrnili kyjevské slouhy, kteří po Majdanu začali vydávat devastující zákony proti ruštině. Lze je považovat za jazykovou genocidu 14% ruské menšiny na Ukrajině. 

Nenávist k Rusku se dostala i do našich končin. Služebnice Černochová vyslala signál potlačením lítosti nad dívkou, kterou zabila bomba nastražená na jejího otce: Spratky lze ničit, žádné sraní s nimi.  Albrightová s předstíraným zaváháním řekla, že předčasná smrt 500000 (slovy půl milionu) iráckých dětí v důsledku sankcí byla přijatelná cena za odstranění Husseina (bývalého amerického zkurvysyna). To jsou výroky hodné odplivnutí ne-li soudů za podporování zločinů. Podslouhové se předhánějí v zobrazování Rusů jako podlidí. Nesmíme zapomínat, že v jiné době tak jiní slouhové a zločinci mluvili o Židech.

Do dutých mladých hlav musíme nalít něco potřebné nenávisti, třeba takovou, jež přetéká z textu spisovatele Padevěta, jednoho z poradců bývalého ministra školství Gazdíka: 

„Opustila nás armáda nacistických hrdlořezů, aby je vystřídali komunističtí primitivové. Místo bojování za svobodu totiž mnoho vojáků rabovalo a znásilňovalo (…) Rusům tak jako by chybělo krveprolití, a tak si jako vybití přebytečné energie vybírali nevinné místní. Krom rabování a krádeží se dopouštěli i stovek, možná i tisíců znásilnění (…) Ihned po osvobození vytáhli v Brně z krytu všechny ženy a včetně jedné seniorky je do jedné znásilnili. Byli ale stále lační po krvi – kromě vyvražďování Němců se často pouštěli i do civilistů. Jsou zaznamenané případy vražd nevinných, kteří jen chránili své dcery či ženy před znásilněním… Toho všeho se dopouštěli, i přesto že byli pachatelé často ihned po dopadení zastřeleni. A pak skončili v hrobě vedle vojáků, kteří opravdu padli jako hrdinové v boji. Rudoarmějci byli tak žhaví na nabytí majetku, že si ho rozebírali, zatímco vedle nich chladla těla jejich obětí.“  

Válka vyžaduje nenávist k nepříteli, bez ní by to dopadlo jako o Vánocích roku 1914. Vojáci tehdy vylezli ze zákopů, poklidili mrtvé ze zóny, která je oddělovala, ošetřili zraněné a začali se družit. A jakou to tehdy dalo práci dát vojáky do lati. Feldkurátu, který dopřál poslední pomazání nepříteli, jeho biskup zakázal návrat tam kde odporně zneuctil církev svatou.

USA války potřebují, protože bez nich nemohou "vést svět".  Potřebují vytvořit situaci, aby "druhému" nezbývalo  reagovat jako první. To je přece případ Ukrajiny, kde takové podmínky vznikly hrozbou rozšiření NATO kolem Ruska a vzkazem Putinovi "Vyser so voko, Ukrajina si může dělat, co chce.“ 

Na životech lidí nikdy nejde, tedy ani o ty ukrajinské nebo ruské. Jde o bohatství, suroviny, kontrolu území a levnou lidskou práci.

Proto Západ tlačil na Zelenského, aby nejednal, ale bojoval. Proto byla sabotována dohoda Minsk-2, která měla vést k ukončení konfliktu a jednání o skutečné autonomii oblastí s rusky mluvící menšinou v rámci Ukrajiny.

Zbývá ještě Čína, ale ani naše jistě slavná a vítězná bitva s potomky Velkého Maa nezaručí, že další války nebudou. 

Nemůžeme si zničit zbrojní průmysl. Navíc každé bourání  vede ke stavění a naopak. Prý na tom jednou vyděláme, hájí investice do války jeden z našich předních slouhů. Právě kvůli takovým mizí naděje, že nenávist a lež budou nahrazeny pravdou a láskou. Není dost statečných, kteří by ochránili globální vesnici před zatracením. Když (zmetek) Robert Fico naznačil, že bude mluvit svobodně, stal se osobou hodnou opovržení (a možná i odstřelení). Jak si (ten zmetek) mohl takovou drzost dovolit. Náš rozvědčík nás v tom nenechá a sám povede boj se  zavrženíhodným  chcimírem. Má to v genech vystužených oboustrannou výchovou.

Trump by se rád stal spasitelem světa, ale nemůže jen tak změnit americkou geopolitickou doktrinu. Protože má v kartách oslabování Ruska, nemůže říct „konec kočkování, chlapci.“ To předurčuje chabý výsledek nadcházejícího setkání v Istanbulu. Západ se snaží dostat státy NATO na Ukrajinu, třeba v rámci kontroly příměří. To je pro Rusko nepřijatelné, protože pak by se při porušení příměří dostalo do přímého konfliktu s NATO.