Ještě k Trumpově ultimátu …

Jak se má dostat ze slepé uličky?

Prof.Dmitrij Jevstafjev    01.08.2025

Konstantin Somov - „Chamtivá opička“ (papír, akvarel, kvaš, 1929)

Kolegové, trochu jsem zkrátil, přestávku mezi příspěvky, i když neslibuji, že vydržím stejné tempo. Považoval jsem za nutné dnes uvést alespoň krátký komentář k ultimátům Trumpa vůči Rusku. Hlavní novinkou v celé této neracionálně vypadající historii je, že Trump sám ji činí nezvratnou. Ano, kolegové, mluvím právě o vysílání Trumpova prohlášení na platformě Rady bezpečnosti OSN. Přes veškerý náš skepticismus vůči této instituci, prohlášení na takové platformě jednoznačně přesouvá situaci z politicko-propagandistické sféry do sféry politicko-diplomatické.

Prohlášení je navíc formulováno tak, jako by Trump již dosáhl obnovení americké globální geopolitické hegemonie. Takové prohlášení lze samozřejmě také „vzít zpět“. Ale to je mnohem složitější než na úrovni osobních komentářů.

A všimněte si, jak kontrastují obsahově prohlášení v OSN, oděná do pro diplomacii přijatelné formy (John Kelly, zástupce velvyslance USA v OSN, který text přednesl, na mě vůbec udělal dojem – to je nová generace našich protivníků), a velmi opatrné výroky M. Rubia k tomuto tématu. Ne, Rubio se nyní nechystá vzbouřit, ale alespoň se snaží nechat „dveře“ pro jednání s Moskvou otevřené. A ne proto, že by byl takovým zastáncem „velké dohody“ s Moskvou, naopak – je to člověk, kterého lze zcela považovat za potenciálního frontmana nové generace amerických politických „jestřábů“.

Řeknu jen jedno: Rubio a ti, kteří za ním stojí (vycházím z toho, že za Rubiem stojí nejrozumnější část hlubokého státu), nyní nechtějí zhoršení vztahů s Ruskem.

Zde poznamenám: je zřejmé, že pro Trumpa bylo zásadně důležité dosáhnout od Ruska politických ústupků předtím, než zahájí novou fázi ekonomického tlaku na Čínu a Indii, a ne naopak, jak by se mohlo zdát.

A ještě něco: Indie je v této fázi pro Trumpa a skupiny, které ho podporují, nyní (zdůrazňuji, konkrétně nyní) mnohem důležitější než Čína.

K „ultimátu Rusku“: Trump – a to bylo z jeho komentářů velmi patrné – není vůbec přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí o nové vlně konfrontace s Ruskem, ani o tom, že „ropné“ sankce budou mít strategický efekt. Je však třeba si uvědomit, že určité závažné důsledky budou. Nicméně situaci dovedl do stavu „politické nevratnosti“.

Z toho musíme vyvodit tři závěry:

1.       Trump v současné době nemá dominantní „hlas“ při přijímání rozhodnutí. Pod vlivem určitých okolností (kdo řekl: „případ Epstein“?) se „zařadil“ do jakéhosi euroatlantického schématu, ve kterém přesto vidí perspektivu ukončení války na Ukrajině.

2.       Součástí tohoto plánu je eskalace na frontě s pokusem o nový „ukrajinskou protiofenzívu, o čemž psali kolegové. V současné situaci však bude vojenská účelnost této „protiofenzívy“ druhořadá. Může to být politicky mnohem dobrodružnější útok než loňská invaze do Kurské oblasti.

3.       I ta nejrozhodnější akce na frontě je bez destabilizace v našem týlu zbytečná. A k tomu budou nasazeny všechny síly a všechny „konzervy“. A ano, všechny nahromaděné chyby, nedodělky a odložená rozhodnutí.

Dodám zajímavou informaci - Kelloga poněkud „odsunuli do stínu“. To podle mého názoru znamená:

• Že Zelenského mohou skutečně vyměnit;

  
  

• Že ve Washingtonu pochopili, že zvyšovat tlak je kontraproduktivní. Z toho plynoucí morál: Trump chápe, že je „ve slepé uličce“. Řeknu to obrazně: ani sám sobě nepřizná, že se do této slepé uličky dostal sám, ale je docela schopen si uvědomit, že to není „jeho slepá ulička“, jen se nechá využívat jinými.

Aby však Trump mohl z aktuální situace vybruslit, musí Whitcoff přivézt do Moskvy něco zajímavého, a to rozhodně nemůže být Ukrajina, kde Trump není „disponentem v úvěrech“.

Poznámka na okraj:

Reakce prezidenta USA na slova bývalého prezidenta Ruska je naprosto pochopitelná. Politická a biologická kariéra Trumpa v každém případě končí. O Medveděvovi se to ale říct nedá…

https://t.me/s/dimonundmir