K vývoji na Ukrajině

Situace je vážná, nikoli však zoufalá. Název francouzské filmové veselohry z roku 1975 

Titulek vede k otázce, proč je vážná a odpovědi, proč není zoufalá. Tedy pokud jde o Ukrajinu. 

Proč je situace vážná?

Odpověď naznačuje studie „Vojenská seskupení na Ukrajině za světové války.“ Překlad příspěvku Petera J. Potichnyje do publikace „Ukraine during World War II, History and its Aftermath“ je ZDE

Ukrajina neměla vlastní nezávislý stát, její území bylo těsně před válkou pod kontrolou čtyř států a k tomu existovala velká dynamická ukrajinská diaspora. Ukrajinci byli v německých jednotkách z různých důvodů - ale jen málokdy ze sympatií k nacistické ideologii nebo rasové politice. Většina nacionalistických Ukrajinců měla politickou agendu - nezávislou Ukrajinu - která je stavěla do stejné opozice jak proti Německu tak proti Sovětskému svazu.

Upozornění: Následující oddíl ilustruje chaotickou situaci za války. Méně trpělivý čtenář může skočit na Poválečnou historii.

Ukrajinská vojenská seskupení v druhé světové válce

Dlouho po skončení války existuje mnoho dohadů o chování Ukrajinců v letech 1939-45. Válka je obecně chápána jako střet sil dobra a zla. Z tohoto pohledu vyplývá, že národy i jednotlivci, kteří nebyli na straně Spojenců musely být na straně zla a v horším případě na straně nacistů. Ukrajinci neměli neměli v tomto období vlastní stát a kontrolu nad vlastním osudem. Jelikož se nejúpornější bitvy války odehrávaly na ukrajinském území, nepřekvapuje, že velký počet Ukrajinců bojoval v různých armádách a vojenských organizacích na všech frontách. V sovětské armádě samé bylo 4.5 miliónů ukrajinských občanů. Podle sovětských statistik 409 668 z nich dostalo medaile za hrdinství ve válce a 961 se stalo Hrdiny SSSR. Z 250 000 sovětských partyzánů působících na Ukrajině bylo 60% Ukrajinců.

Tisíce Ukrajinců sloužily v polské armádě generála Wladyslawa Anderse a bojovaly pod jeho jeho velením na straně Britů v Egyptě, Lybii a Itálii. Ukrajinci byli rovněž v polských jednotkách, které postupovaly se sovětskou armádou do Polska. V brigádě Ludvíka Svobody bylo Ukrajinci bylo z 15 000 vojáků 11 000 Ukrajinců. Většina z nich se k brigádě dostala po tříleté internaci v sovětských koncentračních táborech. Třicet tisíc Ukrajinců uteklo do SSSR ze Zakarpatské Ukrajiny v důsledku nacisty podporované maďarské okupace toho území. orů. Ukrajinci sloužili i v rumunské a maďarské armádě a hráli významnou roli v uzavření míru mezi maďarskou a Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA). Ukrajinci bojovali na straně srbského monarchisty Draža Mihailoviče i Titových jugoslávských partizánů. Velký počet Ukrajinců sloužil v amerických a kanadských ozbrojených silách (v posledně jmenovaných odhadem asi 40 000). Ukrajince lze rovněž nalézt ve francouzském odboji.

Ukrajinské milice, vzniklé za války, lze rozdělit do tří skupin (uvedeny jsou jen významnější skupiny): 

Oddíly založené na základě politické dohody s německými úřady  

Národní vojenské oddíly (VVN) organizované v roce 1939 vedením Organizace Ukrajinských nacionalistů (OUN), byly rozpuštěny, jakmile smlouva Molotov-Ribbentrop vstoupila v platnost. Mnoho příslušníků VVN později vstoupilo do Ukrajinské pomocné policie (jednotky Werkschutz and Baudienst). 

Bratrstvo ukrajinských nacionalistů (DUN) bojovalo pod vlajkou Banderovy frakce OUN-B. Po uvěznění vedení OUN-B, byla skupina poslána do Frankfurtu nad Odrou, a přeorganizována na Strážní utvar 201, který byl poslán do Běloruska .

Galská divise SS 

Byla nejvýznamnější a největší řádnou jednotkou. Vznikla s mnoha rozpory uprostřed roku 1943. Ukrajinské podzemní hnutí původně silně oponovalo jejímu vzniku, ale jakmile byla Galská divise "fait accompli", byla využívána pro výcvik vlastních lidí. Ti po výcviku desertovali a vraceli se zpátky do podzemí. Mnoho příslušníků této divise se spojilo s podzemím po její porážce v bitvě u Brody v červenci 1941. Zbývající jednotky byly v roce 1945 přeskupeny do 1. Divise UNA.

Ukrajinské jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA)

Sem patřila divize Sumy tvořená ze zajatých rudoamějců bez politického souhlasu Němců na přelomu let 1941- 42. Byla byla takměř zničena ve stalingradské bitvě (1942-43) a její zbytky byly v roce 1944 začleněny do ROA generála Vlasova.

Ukrajinská osvobozenecká armáda (UVV)

Vznikla v roce 1944 oddělením ukrajinských jednotek od ROA.  

Ukrajinská národní armáda (UNA).

Všechny výše jmenované jednotky nebo jejich zbytky byly postaveny pod společné velení počátkem roku 1945. Německý souhlas s ukrajinskou kontrolu těchto jednotek umožnil Ukrajincům samostatné vyjednávání se Spojenci na konci války.

Útvary organizované Němci bez předběžných politických dohod 

Šlo o strážní a stavební jednotky: Werkschutz, Bahnschutz, Baudienst, Hilfswillige (Hiwis) a Schutzmanchaften, ukrajinská pomocná policie. Byly složeny hlavně z bývalých zajatých rudoarmějců, kteří se do těchto jednotek hlásili proto, aby si zachránili život - na sovětské válečné zajatce se nevztahovala Ženevská konvence a tak s nimi Němci jednali naprosto nehumánně.

Na Ukrajině existovaly Skupiny podzemního odboje z těch, kteří zůstali mimo německé i sovětské síly. V roce 1944 vznikla Ukrajinská nejvyšší osvobozenecká rada (UHVR), která vedla ozbrojené akce a koordinovala politickou činnost. V té době se UPA dostala pod kontrolu OUN-B a zůstala aktivní až do padesátých let, kdy byla zlikvidována Sověty. S činností podzemního hnutí je spojeno mnoho nejasností a nedorozumění týkajících se okolností jeho vzniku. Jelikož zakladateli hnutí byli nacionalisté, z nichž řada dříve sloužila v jednotkách napojených na Němce, byli automaticky považováni za fašisty. UPA od svého založení přitahovala všechny organizované nacionalistické skupiny. 

Mnoho členů pomocné policie dezertovalo a připojilo se k UPA stejně jako příslušníci Galské divise. Západní autoři na západě vzbuzovali dojem, že ukrajinské podzemní hnutí bylo vytvořeno Němci pro boj proti SSSR a že hnutí jako takové skrývalo všechny druhy válečných zločinců. Přehlíží se, že UPA měla členy ze všech oblastí Ukrajiny a že mezi nimi byli i vojáci Rudé armády.

Poválečná historie

V roce 1954 přičlenil Chruščov Krym k sovětské Ukrajině. Převod se uskutečnil v kontextu oslav 300. výročí Perejaslavské rady, která znamenala příklon Ukrajiny k Rusku. Tato organizační změna neměla vliv na chod SSSR. Brežněv, který se stal generálním tajemníkem Komunistické strany SSSR, dokázal v letech 1964-1982 pozoruhodnou věc: Dokázal udržet pohromadě Ukrajinu, rozpolcenou světovou válkou, reakcí na Stalinovu smrt i érou Chruščovova působení. 

Vše se změnilo po rozpadu SSSR. Postupně se začalo rozšiřovat NATO a Ukrajina se stala předmětem zájmu sil, které si přály rozklad Ruska, respektive Ruské federace. Zlom představovala výměna Jelcina Putinem na konci roku 1999. Obrazně řečeno, změna spočívala v sejmutí ruského bohatství ze stříbrného podnosu před jeho odevzdáním Západu. Proto a jen proto se Putin stal nepřítelem. Šlo o bohatství, suroviny a levnou pracovní sílu, nikoli o mužiky zahnatelné někam za Ural a jejich lidská práva. Nicméně ani tehdy nabyly ekonomické vztahy Ukrajiny s Ruskem tehdy nebyly příliš narušeny. Ke změně došlo v roce 2013, kdy měl prezident Janukovič podepsat dohodu o přidružení s Evropskou unií. Ta pro EU neznamenal žádný závazek, ale pro Ukrajinu hrozbu, že bude dostávat suroviny z Ruska za cenu za jakou je kupují státy EU.  

Tehdejší ukrajinský premiér naznačil, že by podpis o přidružení přišel Ukrajinu na 20 mld eur. Janukovič dohodu nepodepsat, což vyvolalo silnou vlnu protestů, zejména v Kyjevě, kde demonstranti požadovali bližší vztahy s EU a Janukovičovu demisi. Na tomto místě je nutné zmínit americkou investici 5 mld USD do vývoje na Ukrajině. Došlo k Majdanu, násilnostem, které nebyly zcela objasněny a v podstatě zameteny pod koberec.

Z našeho hlediska je zajímavé, že manifestující přijel na Majdan podpořit sám Schwarzenberg. Možná jim chtěl poradit, jak se musí na oligarchy.

V roce 2014 došlo k anexi Krymu. Ćástečně v souvislosti se zákony proti ruštině, kterou v té době používalo asi 14% populace. Podstatná byla hrozba vytěsnění Ruska ze základny v Sevastopolu. Tedy bezpečnostní zájmy. Na Krymu, měl v rámci Ukrajiny statut autonomie, se konalo referendům, které schválilo připojení k Ruské federaci. 

Jako perličku lze uvést, že stejný rok obsadil Israel syrské Golanské výšiny. Z bezpečnostních důvodů, ale bez referenda. Fait accompli, řekl Trump v roce 2019.

Zákony dopadající na rusky mluvící menšinu vedly k nepokojům a ozbrojeným střetům 

v Donbasu, Luhansku a Doněcku. Situaci měla napravit jednání, která vyústila v dohodu  Minsk-2. Podle ní se bojující strany měly odpoutat a měla začít jednání (mimo jiné) o skutečné autonomii východních oblastí v rámci Ukrajiny. V roce 2022 připustila bývalá německá kancléřka Merkel a tehdejší francouzský prezident Hollande, že dohoda Minsk-2 nebyla míněna vážně. Měla Ukrajině poskytnout čas, aby dozbrojila proti Rusku. 

Ptát se můžeme zda se zákony proti jazyku menšinové populace nepodobají jazykové genocidě. Nezaregistroval jsem jakýkoli protest ze našich politiků nebo EU. Další vývoj na Ukrajině odpovídal zhoršujícím se vztahům a budování nenávisti proti všemu ruskému včetně kultury a sportu.

24. února 2022 začala Speciální vojenská operace. Lze spekulovat o tom, že jejím smyslem bylo naznačit, že Rusko nebude do budoucna tolerovat zacházení s rusky mluvící menšinou a možném připojení Ukrajiny k NATO. Součástí ruského narativu bylo poukazování na existenci organizací nacistických skupin oslavující Banderu a historii Galské divize SS. 

Zajímavé je, že později, v listopadu 2023, ČR hlasovala proti rezoluci OSN zakazující propagaci nacismu. Israel, který si podržel více historické paměti hlasoval „pro,“ přestože, byla navržena Ruskem. 

SVO nejspíš měla být reakcí na podvod s dohodou Minsk-2 a jakousi výzvou, aby se o problémech jednalo opravdu jednalo. Ukrajina souhlasila a tak již v březnu 2022 došlo k jednání v Istanbulu. Podle medií na něm britský premiér Johnson nepřikázal Zelenskému, aby pokračoval ve válce, ale „jen vyvíjel na Ukrajinu tlak, aby zvolila pokračování ve válce. Což se stalo.

Lze dodat, že již v roce 2015 vysvětloval americký zdroj blízký CIA, že USA chtějí oslabit ekonomické vazby Německa a Ruska. Sem spadaly i sankce proti NS-2 a splnění Bidenova slibu, že ho dokáží zničit.  Konflikt na Ukrajině je považována za proxy válku mezi Ruskem a USA. Státy v NATO ji podporují v mylné se představě, že se válkou oslabené Rusko rozpadne a shrábnou ony shrábnou kořist v podobě surovin. V pozadí je americká doktrina „Vést svět silou vlastního příkladu nebo příkladnou silou.“

Proč není situace zoufalá

SVO v počáteční formě nepřipomínala skutečnou válku, která ničí vše, co stojí v cestě ke slavnému vítězství, ale vojenské cvičení, které se zvrtlo. Proto jsou statisíce mrtvých a zraněných vojáků, kdežto „masivní“ útoky dronů a raket na města zabíjí několik málo lidí. Ukrajina není Gaza nebo jiné bojiště. Státy EU skočily na Trumpův špek, totiž na jeho výzvu, aby si svoji bezpečnost hradily samy a to nejlépe nákupem amerických zbraní. Prodej takové myšlenky občanům vyžaduje vytvořit atmosféru strachu před Ruskem a Putinem. Jeho po carech zděděné imperiální geny ho povedou k cestě na Západ. Možná přes zvlčilé státy v nichž se nepodařily volby. Proto musí být odstrašen naší silou. Jenže proč by tam Rusko chodilo, když nejméně od roku 2015 zná tehdy veřejně diskutované americké zjištění, že se druhé státy již nedají vojensky obsazovat. Ano, neposlušné státy lze bombardovat z bezpečné výšky, ale pro jejich kontrolu zbývá klasická britská koloniální technika, spočívající ve využívání vnitřních sporů té které země. Termín odstrašování byl poslední dobou v mediích nahrazen předpověďmi, že válka s Ruskem vypukne za tři, za dva a nebo dokonce za  jeden rok. To podle stupně šílenosti generálů, plukovníků a jejich slouhů. Zapomenut je První článek Washingtonské smluvy, který zdůrazňuje povinnost hledat mírové řešení problémů. Válka na Ukrajině nemůže skončit dokud se budou státy NATO snažit vstoupit do konfliktu ať již přímo, přes skupinu ochotných států či dohlížením nad příměřím. Pak by stačilo vyprovokovat konflikt a Rusko proti sobě bude mít celé NATO. Tomu se Rusko vyhýbá jako čert kříži. 

Paradoxně, eskalace zbrojení a zvyšování napětí snižuje snižuje zoufalost současné situace. Jen nejtupější z mocných si válku přejí. Nepřipouštějí, že rakety zasáhnou kteroukoli zem a poprve v historii i samotné Spojené státy. Na zem nemusí padat atomy, stačí, když spadne pár drátů a život se zastaví. Jenže vysvětlujte něco mírem strádajícím generálům a vrchnosti povýšené nad Boha a naše životy.