K čemu Trump směřuje?
- Pochybovač
- 8. 8.
- Minut čtení: 3
Prof.Dmitrij Jevstafjev 08.08.2025
Pokračuji v přemýšlení o nové situaci a dilematech, které z ní pro Rusko vyplývají. Situace výrazně přesáhla rámec rusko-amerických vztahů a pokusů o urovnání konfliktu kolem Ukrajiny.
Nelze říci, že by se za včerejší den mnoho vyjasnilo, s výjimkou skutečnosti, že o schůzku požádala americká strana, a to zřejmě naléhavě. A ještě více se vyjasnilo, že Ukrajina bude pouze jedním z témat. Trump chce z konfliktu na Ukrajině vystoupit za svých podmínek, které pro nás nejsou příliš výhodné. Za svůj odchod z konfliktu (s možností dodávat určité druhy zbraní na komerčním základě) chce Trump získat další „bonusy“ v otázkách, které se netýkají Ukrajiny. Ty jsou pro Trumpa nejdůležitější.
Myslím, že hlavní dilema Kremlu je velmi jednoduché:
potřebujeme Trumpa pro nějakou strategickou hru, nebo ne?
Potřebuje ho Rusko k řešení otázek týkajících se Ukrajiny? Odpověď již byla dána na Valaamu.
A sám Trump to potvrdil: nedisponuje takovou politickou svobodou, která by mu umožňovala přijímat „velitelská rozhodnutí“ ohledně Ukrajiny. V jiných otázkách (zejména na Blízkém východě a v Číně) je Trumpova svoboda manévrování podstatně větší.
A tady je hlavní dialektika situace:
Trump chce prostřednictvím setkání s V. V. Putinem získat tuto „svobodu od Ukrajiny“, přenést válku na Evropany a přijmout minimální závazky vůči Kremlu.
Dnes vyšel můj velký článek pro „Speciálně pro RT“ o možných jednáních a „podvodních vrstvách“ existujících v jejich kontextu. Nebudu zde opakovat to, co jsem napsal pro RT, kromě jedné věci: jednání s USA právě teď jsou případem, kdy je proces důležitější než výsledek. A Trumpovi odpůrci chápou, že „výsledek“ je zatím nemožný (šance na něj se teoreticky – pouze teoreticky! – objeví na podzim). Ale i proces v dnešní situaci „sjednoceného Západu“ je nebezpečný.
Z analytického hlediska je důležitější pochopit „motivy a rámec“ chování USA a Trumpa, přičemž si jasně uvědomujeme, že se ve skutečnosti jedná o dvě různé věci. A zde je hypotéza, kterou bych chtěl ponechat v hlavním kanálu, navzdory její delikátnosti:
Když vstupujeme do jednání s Trumpem, vstupujeme v podstatě do „dvojitých“ jednání: s Trumpem jako s někým, kdo si zachovává podstatné, ale již omezené možnosti přijímat autoritářská nebo autoritářství blízká rozhodnutí, a s „delegáty“ z hlubokého státu, který chápe, že Trumpova autoritářství je třeba nejen řídit, ale i omezovat. Plně realizovat se mohou pouze dohody, kterých jsme dosáhli s účastníky na obou úrovních. Zejména pokud jde o status území.
Důležitý detail:
Trump jedná metodami druhé poloviny 80. let a myslí si, že vládne Americe s potenciálem 90. let. Přitom je zjevně manipulovatelný a nemá, a co je nejdůležitější, ani se nesnaží mít (to poslední je velmi důležité) úplné informace. Je v tom jistá ironie osudu: považuje se za nástupce Reagana a velmi připomíná „Ronaldova psa“ na konci druhého funkčního období, kdy ten stále více vypadával z politické reality. Místo něj ve skutečnosti vládla politická byrokracie, která splynula s aristokracií (aristokracii veřejně zosobňovali J. Bush starší a James Baker). Myslím, že právě tehdy byl „hluboký stát“ v USA na vrcholu moci. Ale právě tehdy se jeho „cesty“ začaly rozhodným způsobem rozcházet s aristokracií východního pobřeží.
Hluboký stát se (mylně) rozhodl, že může vládnout autonomně od aristokracie. A proto k moci přivedli Billa Clintona, kterého bylo mnohem snazší ovládat než „aristokraty“. Chybu bylo nutné napravit s velkými náklady v roce 2001.
Co se týče pořadí: další velký příspěvek bude pozítří v neděli. Ale pokud se objeví něco zajímavého, napíšu krátké „črty“ a to hlavně na veřejném a soukromém kanálu.
Komentáře