Karol Polák by se divil

„Škoda že u nás doma nemáme takých kokotou,“ povzdechl si Karol Polák na počátku sedmdesátých po jednom vítězství východního Němce, sprintera Manfreda Kokota. Protože již není mezi námi, můžeme jen spekulovat, že by teď svého přání mohl litovat. Od té doby se totiž kokoti pěkně rozmnožili. Nejen u nás, ale po celém světě.  Podle slov poznáte je: Žonglují s odstrašením a vystrašením, tisícovkami cílů, granátů a bomb, tryskáčů, raket a jaderných hlavic. Nejmocnější kokoti války začínají, jejich slouhové a podslouhové jim výše uvedenými slovy umetají cestu, která může být poslední.