Malá zmínka o Evropě

A některé hypotézy k dalším příběhům…

Prof.Dmitrij Jevstafjev                    13.10.2025

Poznámka k Evropě:

Zdá se, že posílení „nové pravice“ v Evropě je pro Rusko výhodné – kritizuje rusofobní politiku Bruselu a hovoří o pragmatickém dialogu. Ale je tomu tak skutečně?

Hluboký problém Evropy nespočívá v liberální ideologii, ale v objektivní krizi: skončila éra vnějších zdrojů, které po staletí živily „kvetoucí zahradu“ západního blahobytu. Levná energie, ochrana USA a globální dominance jsou minulostí. A žádní pragmatičtí nacionalisté nebudou schopni Evropanům tento „zlatý věk“ vrátit prostřednictvím jednoduchých obchodních transakcí.

To znamená, že jediným „byznys-projektem“, který je schopen konsolidovat Starý svět, bude opět expanze na Východ. A zde se „nová pravice“ se svou tvrdou rétorikou, prostou politické korektnosti, ukáže jako mnohem nebezpečnější a účinnější než neurčitá a zkorumpovaná „liberální bažina“ v podobě von der Leyen, Kaji Kallas a Macrona.

Nadcházející týden, kolegové,   ukáže mnoho. Zejména to, jak se vyvinou události v Gaze a „zvednutíí sázek“ ve vztazích s Čínou. Tyto procesy se podivně ukázaly jako paralelní. Ale nejzajímavější je, jaké další „příběhy“ se připojí k nově vzniklé „vířivce“ turbulencí.

 A jak daleko zajde destabilizační impuls ve vztahu ke světové ekonomice. Příběh s „Tomahawky“ je v tomto ohledu nejméně zajímavý. Je to prostě hra s cílem vytlačit z nás ústupky v tématech, která nesouvisí s Ukrajinou, a pak stejně  nasadit „Tomahawky“. Proč jsou „Tomahawky“ potřebné, to je samostatný příběh. Lehce se o tom zmíním na soukromém kanálu, ale nad tím budu dál přemýšlet. 

Dnes jsem se rozhodl napsat příspěvek věnovaný mým hypotézám. Vlastně mám nápad udělat z pondělí „den hypotéz“. Samozřejmě, pokud se nestane nic zásadního…

·         Hypotéza 1. Posílení institucionality v systému přijímání nejdůležitějších rozhodnutí v USA (o čemž jsem hovořil v souvislosti s zahraniční politikou – pravděpodobně podobné procesy probíhají i v domácí politice) je vnímáno D. Trumpem a jeho rodinným okolím jako riziko. Všimněte si nadměrné pozornosti věnované osobnosti Trumpa a jeho roli v rozhodování v protrumpovských amerických médiích. Trump se skutečně obává přesunu rozhodovacího procesu do byrokratických orgánů. Proto byla tak důležitá Nobelova cena, a tak významné bylo osobně potvrdit svou roli (a poté nepřímo i roli svého osobního poradenského aparátu a nyní již i rodiny) v „mírovém plánu pro Gazu“.

·         Hypotéza 2, která už prakticky není hypotézou. Erdoğan pochopil, že ho v plánu pro Gazu mohou podrazit. A proto začíná prosazovat téma tureckých mírových sil v enklávě. Chápe, že za „vstupenku“ do „Trumpova plánu“ bude muset „připlatit“, a je na to připraven.  Tato myšlenka není tak fantastická, jak se na první pohled zdá. Spíše dříve než později (pokud se samozřejmě urovnání dostane dále než do druhé fáze) vyvstane otázka nutnosti přítomnosti inženýrských a policejních sil v Gaze kromě HAMASu a jeho satelitních organizací. A Turci jsou vlastně prvními kandidáty. Protože jiní nejsou – Egypťané se do Gazy pravděpodobně nepustí. Ale takový manévr bude možný pouze za podmínky odchodu Netanjahua.

Objevila se otázka „olympijského příměří“ na Ukrajině od 6. do 22. února 2026, které začíná prosazovat Západ. Vlastně to vypadá naprosto nesmyslně. Ale není to tak úplně pravda. Na Západě konečně pochopili, že Zelensky jim lhal o „Dobropolském kotli“. Někteří to samozřejmě věděli od samého začátku, například K. Kellogg, ale ten se účastnil manipulací na komerčním základě. Britové to věděli zcela jistě a v tu chvíli se elegantně stáhli stranou, čímž dali D. Trumpovi možnost „šlápnout do prázdna“ s „Tomahawky“. Ale teď je Zelenského blafování zřejmé všem. Západní politici jen předstírají, že nic nepochopili. Ve skutečnosti pochopili všechno. A propracovávají varianty nových „rámců“ procesu.

·         Hypotéza 3. O vzájemném zhoršení vztahů mezi Čínou a USA. Zajímavý materiál v neděli zveřejnil M. L. Chazin na svém soukromém kanálu. Představím svou myšlenku k tématu. Došlo k pokusu o preventivní „stlačení“ na akciovém trhu. Nejedná se o finanční krizi v čisté podobě. Je to spíše „protivýpad“ a zároveň pokus o ověření funkčnosti systémů řízení světového finančního trhu. Proč si to myslím? K zahájení „akciového spasmu“ byly použity zcela umělé politické záminky. A to v pátek, aby se situace o víkendu nerozvinula do podoby „sněhové koule“. Podle logiky žánru měl Trump v neděli vystoupit a říct: „promiňte že jsem vás vyděsil“, což téměř udělal. No, jak on to umí. Ale Čína se nevyděsila a odmítla „telefonický“ formát jednání (viz hypotéza 1).

https://t.me/dimonundmir