MIMOSCÉNÁŘOVÁ VÁLKA…

Prof.Dmitrij Jevstafjev            25.02.2025

Dnes, jak jsem slíbil, si podrobněji povíme o poučeních, která lze a je třeba vyvodit ze čtyř let SVO. Zde se budu zabývat pouze strategickými aspekty.

Zformuluji hlavní myšlenku:

Současná fáze boje o západní hranici Eurasie, známá také jako SVO, je

„mimoscénářová“ válka.

Hodně se mluvilo o tom, že bude analogií vynucení míru Gruzii v roce 2008, krymské války, sovětsko-finské války, nebo dokonce i války v Afghánistánu. A můžeme najít rysy, které tyto hypotézy potvrzují. Obzvláště populární byla kdysi verze o analogiích se sovětsko-finskou válkou v letech 1939/40. Připomínám, že ji prosazovali ti, kteří byli v letech 2022/23 považováni za optimisty.

Scénářová jedinečnost SVO je výsledkem ozbrojeného konfliktu jednoho státu s koalicí států, v němž se kontext pro koalici neustále zhoršoval. Pro nás, Rusko, se bohužel také nezlepšoval, ale ani nezhoršoval (alespoň od podzimu 2022 určitě). Byla to válka, která odhalila především slabé stránky protistran, zejména ve střední fázi vývoje. Doufám, že závěr současné fáze odhalí spíše naše silné stránky. Právě teď, na relativně hluboké úrovni vyčerpání potenciálu stran, se formuje to, co se později může stát základem dlouhodobého odstrašování. A v současné době může nejlepší výsledky přinést naše schopnost „vyděsit“ v širším smyslu Západ.

Moje hlavní myšlenka: - volba vojensko-silové hybridity na minimální úrovni použití vojenské síly jako modelu vedení vojensko-silového konfliktu na Ukrajině byla chybná. Ještě chybnější a nebezpečnější je myšlenka návratu ke klasické vojensko-silové hybriditě.

Neuvědomili jsme si ani to, že SVO je vojenská kampaň s neustále se měnícím tempem operací. Na začátku SVO jsme  ztratili ne jedno tempo, ale dvě (dokonce dvě a půl), což vedlo ke konci roku 2022 k vážnému ústupu z pozic „na zemi“, který dosud hraje významnou negativní roli v politickém procesu. Důvod propásnutí tempa souvisel s nepochopením změny politického kontextu kampaně. I teď se velmi obávám, že zmeškáme další krok našeho protivníka k eskalaci situace. Velmi znepokojuje nárůst „uklidňujících“ tónů ohledně situace na frontě ze všech stran.

 To, že nás Američané budou „uklidňovat“, je pochopitelné. Pochopili, že nemohou splnit závazky přijaté v Anchorage. Nyní je pro ně důležité získat jakýsi symbol „urovnání“, kterým považují setkání V. V. Putina a Zelenského. Podívejte se, jak se tento motiv ze strany Američanů stupňuje. Za tím vším se však může skrývat i příprava eskalace v měřítku větším, než byl pokus o protiútok v Záporoží. A ten nám způsobil problémy, navzdory jeho slabé přípravě. Nyní rozhodně není čas na uklidňující komunikaci.

Zásadní poučení z SVO:

Nesmíme dát našemu protivníkovi ani nejmenší náznak naší politické slabosti a ochoty přistoupit na nevýhodný kompromis. Je nutné si stanovit co nejodhodlanější cíle, pokud jsme se již rozhodli použít vojenskou sílu.

Nelze bojovat „po troškách“. Odmítnutí cíle rozhodujícího vítězství vytváří základ pro naděje nepřítele na úspěch v konfrontaci s Ruskem. A nyní je to více než aktuální. Opět máme určitou strategickou výhodu. Nelze ji politicky promarnit.

https://t.me/dimonundmir