Máme doma Turka

Máš rád Turky? Švejkova  otázka k hostinskému Palivcovi.

Palivec od pípy opáčil, že pokud si host, třeba Turek, zaplatí pivo, pak ať si žvaní co chce. 

Názor na ty psy pohanský, jak je označil Švejk, se mění při přechodu z množného na jednotné číslo. Kolektivně chrání svým členstvím v NATO naši bezpečnost. Potíž je v tom, že se hlavní Turek, tedy jejich prezident, občas trhá ze řetězu až směrem k Putinovi. 

Jednoho Turka máme i doma. Je to sprosťák s Palivcovým slovníkem. Sere na jemnost vyjadřování, tak jako mouchy na bývalý obraz císaře pána. O jakési političce řekl, tedy prý možná, určitě nebo alespoň nejméně jednou, že je píča. V právě vyšlé knize „Pohádky pro mladé a pokročilé II,“ která není k dostání u všech knihkupců, ale nejspíš v nakladatelství Calamarus, je rozbor údajně sprostých slov. To jsou ta, v nichž pokrytci nahrazují některé písmenko hvězdičkou, aby se takové slovo nedalo číst nahlas. 

V pohádce „O sprostých slovech“ jsem vysvětlil, že slovo píča nemá s kundou nic společného, nýbrž označuje ženu, která je absolutní krávou. Naše přední politička označila budoucího předsedu Sněmovny za čuráka tedy za  vola, dobytek nebo šmejda. Štítila bych se ho dotknout, vzala bych si rukavice, zjemnila svůj výrok. Naší zemí se mihlo označení kandidáta prezidentství země Velkého bratra za odpornou lidskou bytost a po jeho zvolení i za gaunera. Jiný velikán naší politiky chtěl nakopat Putinovi prdel, i když řekl, s diplomatičností možní vrozenou, že ten potřebuje dostat na budku. A tak se ptám, jak lze takové výrazy přeložit do sluštiny, aby se staly politicky správnými, neztratily svoji údernost a byly srozumitelné i lůze.