Na Ukrajině jsme přitvrdili…
- Pochybovač
- před 1 dnem
- Minut čtení: 3
Blíží se rozuzlení na Blízkém Východě?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 17.06.2025
Peklo v Kremenčugu…
Včera v pořadu „Velké nedělní vysílání“ s Dmitrijem Jevstafjevem na TV Solovjev LIVE se mluvilo o posledním zasedání Rady bezpečnosti, které bylo věnováno ochraně tradičních duchovních a morálních hodnot …
Toto téma je složité z mnoha důvodů, mimo jiné proto, že místo vypracování sjednocujících celonárodních přístupů se často snaží nahradit diskusi o hodnotách vnucováním jednoho, poměrně úzkého a omezeného ideologického segmentu.
Pro Rusko jako složitý systém vede takové zjednodušení v konečném důsledku k ukrajinizaci, která byla vytvořena právě jako technologie rozdělení společnosti, zajišťující vládu parazitických darebáků uvnitř i zvenčí.
Naším cílem je najít přístupy, které zajistí přirozený rozvoj na základě živých tradičních hodnot, ale ne kvůli „konzervaci“, nýbrž kvůli samotnému životu. Života národa, země, lidstva, koneckonců. Proto jsme v rozhovoru vzpomněli na teorii chápání Ruska jako archy. Ruský svět – o tom je řeč.
Vlastně, klíčovou událostí včerejší noci/dne bylo zničení nebo alespoň dlouhodobé vyřazení z provozu Kremenčugské ropné rafinerie (největší na Ukrajině). Kdo zná historii tohoto aktiva a jména, která s ním byla spojena, ti už od rána, když viděli fotky a videa, s porozuměním pokývali hlavou. To je opravdu velmi vážný signál, ne-li „zlomový bod“ v situaci v oblasti SVO. Ve skutečnosti to hoří dodnes. Uvidíme, co bude dál.
Vraťme se na Blízký východ. Nejzajímavější včera bylo sledovat, jak znovu začali pohřbívat Írán, opíraje se o zjevně zkreslený překlad prohlášení ministra zahraničních věcí země Abbáse Arakčího, který zopakoval standardní íránský postoj k jadernému programu. Ověření citátů byla otázka několika minut, ale převážilo vnitřní přesvědčení, že střet musí skončit porážkou Íránu, „protože neprobíhají reformy“ (s narážkou, že reformy neprobíhají ani jinde). A texty byly napsány, pokud ne doslova podle šablony, tak zjevně kolem jednoho „těžiště“. I já se domnívám, že je čas začít přijímat vážná politická rozhodnutí. Ale takové „natahování íránské sovy na ruský glóbus“ vypadalo více než neseriózně.
Okamžitě vyvolala pochybnosti teze, že Írán potřebuje pauzu v bojových akcích „za každou cenu“. A Írán, soudě podle jeho posledních akcí, má přesto určitý „časový prostor“ pro akce s rostoucí intenzitou. Malý, nejspíš ne více než týden. Je nepravděpodobné, že Írán vyhlásí „hurá všichni!“. To je prostě nemožné po půl roce ústupů na všech frontách. I po útocích na Izrael se k němu neochotně přidávají někteří jeho bývalí „proxy“, ale mimochodem ne „Hizballáh“. Tam Iránu zradu možná neodpustí. Existuje sice jedna „varianta“, ale ta je taková... Ale situace pro Teherán přestala být tak kritická jako v prvních 36 hodinách. Proč – zkusím to zformulovat zítra.
Naopak, Izrael v útocích na Írán začal zřetelně ztrácet tempo. Denní útoky na Teherán vypadají vůbec zcela nesmyslně. Nejsou ani „odstrašujícími údery“. Nevěřím, že včera pod troskami zahynul šéf rozvědky KSI a jeho zástupce.
Obecně nevidím smysl ve včerejších akcích Tel Avivu: „nasvítit“ své agenty kvůli poškození kanalizace, což vyvolalo odliv obyvatel z města a snížilo protestní potenciál, je známkou absence plánu dalších akcí. Hysterická reakce Netanjahu na „kachnu“ o předání jaderných zbraní Húsitům je už úplně přes čáru.
Zatím nemám jasné vysvětlení pro prohlášení IDF o ukončení operací zaměřených na zničení objektů íránského zbrojního průmyslu. Zejména po naprosto nejasné vlně bombardování. Doufám, že nikdo nepochybuje o tom, že zatím byla zasažena jen malá část výrobních kapacit? I ti nejproizraelštější experti říkali, že teď je hlavní dát letectvu možnost klidně pracovat na íránském nebi, a teprve pak začne skutečná porážka. A tady máme klasický americký scénář: oznámit, že jsme zvítězili, a začít se stahovat. To mě docela překvapuje. Ale podíváme se na reálnou situaci. Mohlo jít o taktickou dezinformaci s cílem získat oddechový čas pro protivzdušnou obranu. Ale v každém případě Írán tento „pas“ nepřijal a přišla třetí vlna raket, která se zatím ukázala jako nejúspěšnější.
Přišly otázky, proč jsem pochyboval o schopnosti Trumpa jednat jako Eisenhower s J. F. Dallesem v roce 1956? Projekt „Nový Blízký východ“ byl osobním projektem Trumpa, zejména z finančního hlediska. Domníval jsem se, že se o něj nebude „dělit“, i kdyby pochopil, že už brzy projekt skončí. Trump však učinil krok a vyjádřil ochotu uznat V. V. Putina jako prostředníka. Nebudu skrývat, že mě to překvapilo. Uvidíme, do jaké míry Trump tuto pozici potvrdí. Ale pokud ji potvrdí, znamená to, že:
(1) si uvědomuje, že „se zapletl“, a
(2) chápe, že Izrael si nevede zrovna nejlépe.
Ale co je nejdůležitější, Trump vycítil, že má šanci vyskočit z ukrajinské tématiky, a on vyskočí. Otázkou je, za jakou cenu. Pokud bude souhlasit s kolektivním zprostředkováním s V. V. Putinem, cena bude nižší. Pokud se pokusí zapojit do velké „mírové“ operace, pak ...
Ale Trump už rozhodně nemůže „šéfovat“ sám.
Comments