Nastane v roce 2030 na Zemi mini doba ledová?

https://qr.ae/pApVfA

Kirsten Hacker I write novels

Fyzičku Žarakovou, která se dostala na titulní stránky novin kvůli svému modelu slunečních cyklů a předpovědi, že se kolem roku 2030 dočkáme chladného období, hodně diskreditoval populárně-vědecký tisk, ale špatný tisk pocházel především od lidí, kteří měli svůj program: fanatiků klimatických změn a lidí, jejichž sluneční modely nesouhlasily s jejími.

Především, Žaraková je profesorka, spolupracuje s vědci z jiných ústavů a svou práci publikovala v recenzovaných časopisech. Její publikace vyvolala humbuk, protože naznačila, že nás čeká padesátileté chladné období podobné Daltonovu minimu nebo Maunderovu minimu, tedy dobám, kdy zemědělství bylo chudé a řeka Temže pevně zamrzla. Tato období nebyla dobrá, ale lidstvo samozřejmě přežilo.

Její hypotéza spočívá v tom, že Slunce lze modelovat jako dvouvrstvý systém, v němž se oscilace z těchto vrstev spojují a vytvářejí naše cykly slunečních skvrn. Rovnice, kterou používá, je překvapivě jednoduchá, ale velmi dobře odpovídá datům na dlouhých i krátkých časových škálách. Vědci, kteří vyvíjejí složitější modely, jsou k jejímu výsledku pochopitelně skeptičtí, protože by to znamenalo, že jejich práce nebyla nutná.

Její rovnice je součtem přes několik funkcí ve tvaru Acos(wt+phi) * cos(Bcos(wt+phi)). Vytvořila složitější funkci tím, že přidala člen i pro kvadrupolární mód, a tím se fitování zlepšilo, ale samozřejmě přidání více nastavitelných parametrů fitování vždy zlepšuje.

Žaraková má přednášku na youtube, ale nemá pop-sci prezentační schopnosti, takže je snadné se naladit jednoduše proto, že styl není strašně „komerční“. Pokud přeskočíte zhruba do 25. minuty, dostanete se k jádru prezentace. V podstatě provedla Fourierovu analýzu úseku nedávných dat o slunečních skvrnách a porovnala je s dlouhodobými a krátkodobými daty.

Modelovala Slunce jako dvě vrstvy s různými frekvencemi oscilací, které se mísí, a je poměrně překvapivé, že její fit odpovídá datům za 1000 let i za posledních 35 let. To naznačuje, že oscilace na Slunci jsou poměrně opakovatelné a pochopitelné. Jiní odborníci trvají na tom, že je to mnohem složitější a chaotičtější (nelineární).

Možná je to složitější, ale to neznamená, že jednoduchý model je špatný. Říkejte mu aproximace prvního řádu, ale pokud má předpovědní schopnost na 1000 let a na 35 let, je to zatraceně dobré.

V každém případě model poskytuje testovatelnou předpověď. Pokud budou sluneční skvrny v příštích 20 letech méně časté, měla pravdu!

V reakci na zastánce klimatických změn způsobených lidskou činností sice netvrdila, že má odborné znalosti v oblasti uhlíkového cyklu, ale uvedla, že existují důkazy o tom, že když je magnetické pole Slunce tak slabé, jako je tomu v době slunečního minima, Země má tendenci se ochlazovat nikoliv proto, že by se tak výrazně snížil sluneční výkon, ale proto, že nabité částice ze slunečního větru ovlivňují tvorbu mraků.

Další možností je, že slabé sluneční magnetické pole odpovídá zvýšenému teplu ze zemského jádra, které se dostává do oceánů a zvyšuje vypařování (mraky).

Správně poukazuje na to, že klimatické modely založené na uhlíkovém cyklu nezahrnují do svých modelů vliv magnetického pole.

To je to, co o této problematice vím:

Jak nás magnetické pole Země chrání před slunečním větrem?

Proč se magnetické pole v blízkosti Arktidy chová divně?

Translated with DeepL.com (free version)