O ČEM HOVOŘIL RUBIO
- Pochybovač
- před 1 dnem
- Minut čtení: 6
A proč Zelensky tak spěchá?
PROF. Dmitrij Jevstafjev 26.06.2026
O čem to dnes bude? Nejspíš o skrytých i nepříliš skrývaných motivech, stojících za poslední vlnou eskalace v zóně SVO, s přechodem kyjevského režimu k teroristickým útokům na civilní infrastrukturu RF, o silách za tím vším stojících – o loutkovodičích.
Počátkem července se sejde v Ankaře summit NATO. O čem bude?
Zelensky nejspíš bude požadovat urychlené přijetí do aliance a rozšíření slavného 5. článku NATO na Ukrajinu (kde, jak přece jen doufám, že si někdo z těch politikářů přečte i články 4. a 6.;
Hlavně ale musí završit onu strategickou otočku Euroatlantiku, započatou před měsícem vystoupením Marka Rubio, který řekl, že USA nejsou prostředníkem, ale účastníkem konfliktu na straně Ukrajiny.
Připomínám, že si tenkrát jen někteří experti a politikové pokládali otázku, zda „Duch Anchorage“ vůbec žije… Tenkrát ještě byl živ, což se někomu líbilo, někomu ne. Takže když říkají, že to v Rusku uzavřeli epochu Anchorage a jednání mezi RF a USA na základě dohod, vzájemného porozumění a na Aljašce dosažených kompromisů – je mírně řečeno nepravda. Okno možností, otevřené v Anchorage, začali zavírat USA a toto zavření „okna“ má jméno a příjmení – Mark Rubio. Právě jemu uložili zahájení fixace odchodu Trumpovy administrativy z dosažených tam dohod. On jistě není jediným autorem toho rozhodnutí, že to by rozhodnutí celého Bílého domu – ale vyhlásil je on, Mark Rubio. Je to velmi vážný symptom, ukazatel toho, kdo je v americké adminstraci ochoten splnit jakoukoli dispozici, včetně dispozic stínových skupin. Je to silným krok pro Rubia, ale zda je to silný krok i pro Ameriku, to ukáže teprve čas.
Čas ukáže, na čem se domluvili nebo nedomluvili na summitu v Ankaře – o tom ale jindy. Pro mě je v tomto případě důležité ukázat, že je naprosto přímá souvislost mezi měnící se pozicí USA a stále radikálnějším počínáním kyjevského režimu, o němž V.Putin naprosto přesně řekl, že ho jinak než neonacistickým nazvat nelze. Tato transformace byla postupná, nicméně velmi rychlá. Od prohlášení Rubia v polovině června už je faktickou Trumpovou kapitulací, přinejmenším v otázce Ukrajiny, na summitu G-7, když fakticky souhlasil s tím, že USA zůstanou nadlouho účastníky konfliktu. Skutečnost je taková, že USA z konfliktu nikdy nevystoupily, ačkoli na to téma mnoho navykládaly. Sám Trump v předvolební kampani i po ní často prohlašoval, že jeho úkolem je vyvést USA z konfliktu na Ukrajině. Připouštím dokonce, že v čemsi byl upřímný – v tom, že chtěl minimalizovat rizika pro USA. Ve všem ostatním jeho hlavní myšlenkou bylo na válkách vydělávat při minimalizaci rizik USA. Samozřejmě, že po G-7 byla podpora eskalace se strany Zelenského velmi silným tahem. Trump předpokládá nulová rizika pro USA a proto ta lehce souhlasil s tou svojí kapitulací. Všimněte si, jak se urputně chytá, byť minimálních zpráv o tom, že před Íránem nekapituloval, zatímco tady bylo vše příliš lehké…
To je velmi důležitý symptom – symptom toho, že stav věcí považuje za přechodný. On je naprosto přesvědčen, že tak jak vstoupil do ukr. konfliktu, tak z něj vyjde. Tak to ale není, protože USA vstoupily do tohoto konfliktu už za jeho první prezidentské kadence. Za něj byly podepsány výnosy o dodávkách smrtících zbraní, výzvědných informací Ukrajině, a právě za něj byl přijat tzv. Katzův zákon, který formálně označil Rusko za nepřítele. Zdálo by se, že jde o symbolická gesta v konfliktu, který ještě nebyl válkou – ale Amerika už skoro 10 let z toho konfliktu neumí vylézt. Zdá se mi, že Trump toto nechápe a proto tak lehce přijímá rozhodnutí o dalším americkém ponoření do konfliktu. Změkčuje podmínky pro dodávky zbraní v situaci, kdy jsou zásoby velmi vyčerpány válkou proti Íránu. A nutí vlastní zbrojní komplex, aby se podělil o zisk s civilními strojařskými firmami organizací tam vojenské techniky.
Trump vychází z toho, že Zelenského eskalace proti Rusku bude úspěšná, že východisko k pro Západ výhodným podmínkách mírových dohod bude tak či onak spojen s Trumpovým jménem, a domnívá se že to vše není nadlouho. Jsou tu ale tři nuance:
Ale je-li to nadlouho a nepodaří se Rusko donutit k souhlasu s pro něj nevýhodnými podmínkami, přičemž dle přístupu Evropanů budou podmínky vůči Rusku krajně nevýhodné. Přitom se Zelenskému podařilo „prodat“ jemu i vedení velkých evropských zemí myšlenku, že Ukrajina zlomila běh událostí na frontě (což není pravda). Co tedy bude, pokud se to nepodaří rychle? A soudě dle nedávných vyjádření V.Putina i S.Lavrova, na to naděje není. Dokáže z toho D.Trump vyskočit, dokonce i se ztrátou tváře (což mu nedělá problém)?
Co se ale stane, pokud Trump zjistí, že konkurenční síly v Evropě i ve světě ho začínají manévrovat do stejné pasti, do jaké ho dostaly válkou proti Íránu? Musím vám říci, že, s hlediska mých odborných kompetencí, vidím až příliš mnoho společného mezi tím, jak Trumpa zatahovali do války proti Íránu a tím, jak Trumpa stále hlouběji zatahují války proti Rusku. I jeho lidé z nejbližšího okolí – nebudu ukazovat na šéfku aparátu Bílého domu Suzanne Wells, která ho tenkrát zavřela v jeho rezidenci… Tam, prostě, vidím velmi mnoho shodného. D.Trump velmi mnoho věcí cítí, ale zda ho jeho „nos“ tentokrát nezklame, tím si jist nejsem.
Zelensky bude spěchat…- Tato kombinace ovšem existuje výlučně tehdy, pokud Zelensky dokáže něco v nejbližší době předložit jako praktický důkaz svého úspěchu. Jistěže nějakou dobu lze omamovat různými vymyšlenostmi, či falzy. Ale nyní musí oprávněnost oné Trumpovy kapitulace na G-7 nčím podstatným a „hmatatelným“. Zelensky bude spěchat, protože chápe, že je to už druhý případ, kdy Trumpem manipuloval slibem zlomu na válečném poli – před necelým rokem také ukazoval Trumpovi mapy… - a mě tenkrát šokovalo, že tak ostřílený obchodník nedokázal zaznamenat, jak manipulativně s ním jedná Zelensky a za ním stojící „globální Londýn“. Tentokrát mu to neprojde a bude muset zodpovídat… - no a on i zmíněný Londýn a Paříž se ocitají v situaci ze šachu známého jako „Zeitnot“, jehož projevem je ukrofýrerova mimořádná agresivita. Podívejme se na vyhrocení vztahů s Polskem, výpady proti RB OSN, proti Číně, pokud o vyhrocení vztahů s Běloruskem. To vše jsou projevy časové tísně, potažmo projevy stále větší nejistoty, zda bude schopen něco podstatného svým kurátorům předložit.
To bude to nejdůležitější z celé té kombinace, protože není tajemstvím, že „projekt Ukrajina“ není jen hlavním geopolitickým projektem dnešní EU – on je jediným! Potom bude spuštění mechanizmu evropské multivektornosti, který nakonec povede k tomu, že jedná Evropa jako geopolitická entita nebude. To se stane, pokud „projekt Ukrajina“ bude uznán za bankrot. A „likvidační komisi“, která takové rozhodnutí může přijmout, bude – Donald Trump, ať ho vidíme jakkoli.
Proto bude příští měsíc velmi obtížný pro všechny, ale v mnohém to bude měsíc, kdy se projeví všechny skryté politické procesy.
A my to budeme sledovat a komentovat s velmi chladnou hlavou…
*
Poznámka prof.Askerchanova …
Dnes profesor Jevstafjev na uzavřeném kanálu napsal o vnitřní situaci v USA a zvlášť upozornil na Rubia a jeho prohlášení ohledně Anchorage.
Zdá se, že mě nezklamalo první tušení, které se u mě objevilo doslova hned od prvních dnů jeho jmenování. Vytváří se dojem, že jde o člověka, kterého podporují nejen určité kruhy v CIA a nejen euroatlantické elity, ale i dnešní „strana chaosu“. Jinými slovy – je to jejich člověk.
Pokud je tento odhad správný, zásadně to mění vnímání toho, co se děje. Pokud skutečně obětovali člověka z nejbližšího okolí Trumpa, znamená to, že jim prakticky nezbývá čas. Každý den prodlení jejich situaci jen zhoršuje. Proto už s největší pravděpodobností nebudou čekat na srpen, jak dříve ústy Zelenského prohlásili o „40 dnech“.
Rostoucí eskalace – jak uvnitř USA, tak v okolí Ruska – se v nejbližších dnech pravděpodobně bude jen stupňovat. Klíčovým milníkem se přitom stává summit NATO v Ankaře, naplánovaný na 7.–8. července. Právě k těmto datům se, jak se zdá, budou hlavní aktéři snažit přistoupit s co nejsilnějšími vyjednávacími a politickými pozicemi. Události nejbližších dnů se proto stěží budou vyvíjet v klidném režimu.
Pokud jejich současný plán selže, bude politická kariéra Rubiova, mírně řečeno, velmi ohrožena. A pravděpodobnost neúspěchu se jeví jako vysoká: - v podmínkách časové tísně je dosažení strategického výsledku nesmírně obtížné. Tím spíše, že hlavní rozložení sil je již všem jasné a prostoru pro neočekávané tahy zbývá stále méně.
Zároveň však není radno podceňovat protivníka. I když se situace strategicky vyvíjí v jeho neprospěch, na taktické úrovni je zcela schopen dosáhnout dílčích úspěchů a na určitou dobu převzít iniciativu.
P.S. Dnes ráno jsem hovořil s profesorem a M. L. Chazinem. Celkově jsme dospěli ke společnému pochopení současné situace.
Komentáře