Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 23.06.2025

Fond konceptuálních technologií uvádí POZOR POZOR POZOR OZNÁMENÍ! Nově do češtiny přeložena kniha Ford a Stalin, o tom, jak žít lidsky https://kob-forum.eu/2024/02/25/ford-a-stalin-o-tom-jak-zit-lidsky/ (starý překlad je nekompletní a nekvalitní) Některé z knih na Zakázaném vzdělání !!! Překlad knihy Státní symboly a státní suverenita !!! Stalinova ekonomika od Valentina Jurijeviče Katasonova !!! https://www.zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči. Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 23.06.2025.

Valeriji Viktoroviči, prosí vás okomentovat jednu z posledních světových událostí. A tou je útok USA na jaderné objekty v Íránu.

Ten útok USA na jaderné objekty Íránu komentuje velmi mnoho různých analytiků, politologů, různá média, blogeři a tak dále. Vše, co je známo o tomto útoku bylo mnohokrát poskládáno jako puzzle, rozebráno a znovu poskládáno. Všichni tak či onak hodnotí především technickou část toho útoku. A když tu zazněla ta otázky, my přece nehodnotíme technickou část. Ta nás zajímá jen jako určitý doplněk k politickým procesům, k procesům řízení. Jako určitá charakteristika při řízení nějakého objektu, jeho řízení ze strany subjektu řízení. A proto nemůžeme hodnotit jen tu technickou část, zda se někam ty bomby trefily a kam, zda se netrefily, zda vůbec padaly či ne. To vše je druhořadé. Ale ta světová přestavba a vliv na politické procesy v různých státech světa a jaké to bude mít následky pro státy účastnící se toho procesu, to je pro nás to hlavní, to je to, co hodnotíme v našem pořadu Otázka-Odpověď. A v tomto ohledu musíme porozumět tomu, proč se USA zapojily do této války s Íránem. V New York Times to tak napsali, že USA vstoupily do války s Íránem. Nejednou jsme mluvili o těch problémech, které má globální řízení při řízení USA, neboť americké státní „elity“ se spojily proti společnému nepříteli, a tím je pro ně globální prediktor, tedy globální „elity“, které zastupuje Donald Trump, Elon Musk, Tucker Carlson... Tvrdí nám, že se tam rozpadá koalice, že ten kádrový tým, který tam přišel s Trumpem, se prý hroutí. Tak se podívejte, čím skončil ten konflikt, samozřejmě jeho přechodná etapa, mezi Elonem Muskem a Trumpem? Elon Musk se omluvil. A čím skončil s Tuckerem Carlsonem? Tucker Carlson se omluvil. S Tulsi Gabbardovou? Tulsi Gabbardová se omluvila. Změnila svůj názor. Takže jasně vidíme, že někdo srovnává celý ten tým, který pracuje s Trumpem, podřizuje ho té linii, kterou vede Trump. A Trump to jasně vedl ke konfrontaci s Íránem. K čemu mu to bylo dobré? Problém je v tom, že americké státní „elity“ jsou těsně, velice těsně spjaty s Izraelem. Když někdo tvrdí, že to Izrael řídí USA, tak je to jen vnější obal, zástěrka, za kterou se ve skutečnosti schovává nadnárodní řízení amerických státních „elit“. Když se globální prediktor neměl možnost vyhnout založení Izraele, jako státu, tak se alespoň to globální řízení postaralo o to, aby se z Izraele nezformoval skutečný stát a už vůbec ne stát, který by žil v míru se všemi národy. Kissinger to komentoval tak, že byla Izraeli vyčleněna doba jeho existence na 70 let. Počítáme-li to od roku 1948, tak sedmdesát let končí 2018. Je to velice jednoduché. Podle plánů globálního prediktoru má Izrael zmizet. A státní „elity“ USA jsou tou kádrovou základnou, jejímž prostřednictvím (jejíma rukama) globální řízení řídilo USA v jejich funkci světového četníka. Takto se formovalo Pax Americana, kdy USA pro sebe shrabovalo zdroje z celého světa. A tím, že přes Izrael bylo státním „elitám“ dovoleno používat státní mechanismy USA pro zajišťování spotřeby zdrojů ze světa, se řešily dva úkoly. Prvním úkolem bylo odvádět pozornost od USA, protože obětním beránkem vždy byl Izrael, a druhým úkolem bylo, že státní „elity“ byly velmi silně poutány k tomuto nástroji. Bez tohoto nástroje se státní „elity“ nemohou dostat k procesům řízení USA, zapojovat se do nich. To je třeba chápat. A ten úkol odstavit státní „elity“ od řízení v tom střetu s globalisty v USA už v prvním Trumpově volebním období ukázal, že výslovně tyto státní „elity“ odmítají vzdát se svého nástroje, toho systému řízení, který byl vybudován na základě Izraele. Což je celému světu prezentováno jako že Izrael řídí USA. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Američtí židé byli nejvíce proti tomu, aby evropští židé a především ti němečtí, když utíkali před Hitlerem, odjeli do USA. Protože již zformovaný systém řízení předpokládal, že koryt, zdrojů obživy nebude pro všechny dost. Takže by byli přebyteční. To proto výslovně američtí židé bránili přestěhování evropských židů do Ameriky a napomáhali jejich přesídlení jinam, včetně území současného Izraele. Aby potom využili tuto židovskou diasporu jako nástroj pro získávání zdrojů z různých koutů planety. Po svém přesídlení tam se měli stát závislými na amerických židech a po začlenění do jejich systému řízení pracovat výslovně pro USA, pro státní „elity“ USA. A ta vazba mezi nimi je natolik pevná, že se nijak nedařilo ji zpřetrhat. A tím největším problémem při přestavbě USA je nyní ten faktor, který vytvořily státní „elity“ USA v Evropě. Něco se přece jen naučily při řízení státu a při uplatňování nadnárodního řízení, což je přivedlo k závěru, že mohou zopakovat trik, který globalisté provedli s celým světem prostřednictvím 1. a 2. světové války. A přesněji jedné světové války dvacátého století, která proběhla ve dvou etapách. Ve světových dějinách je rozdělena na 1. a 2. světovou válku, přestože se jednalo o jednu válku, o její dvě etapy. Takže ty americké státní „elity“ si myslí, že podaří-li se jim roznítit požár války v Evropě, který se rozšíří… Tedy přesněji takto, roznítit požár války v Rusku, který se rozšíří do Evropy, tak si tak vyřeší stejný úkol, jaký byl řešen prostřednictvím té světové války dvacátého století, ve dvou etapách, v té 1. a 2. světové válce. Tedy že udělají Evropu bezmocnou vůči USA, aby nedokázala uplatňovat své řízení. To znamená, že evropské kolonie, podřízené státy budou surovinovou základnou pro USA. Po pádu SSSR se USA dostaly ke zdrojům Ruska, ale za tu dobu, kdy řídí ruský gosudar Vladimir Vladimirovič Putin, byly v mnohém od těch ruských zdrojů odstaveny. V mnohém, ale ne ve všem! A oni s těmi zdroji potřebují mít možnost nakládat libovolně, neomezeně. Tedy dosáhnout toho, co nedokázaly dotáhnout v roce 1991 při pádu SSSR, kdy Rusko proměnili v západní kolonii i s příslušnou koloniální vlajkou, trikolórou. Jak už jsme o tom nejednou mluvili. Takže státní „elity“ USA se pokusily na základě globálního scénáře přeměny ruských lidí v ruské odrodilce, toho ukrajinského, který je už realizován 1000 let... Je zbytečné to připisovat jakémusi Polsku, které je mimochodem samo jako stát také úplně stejným projektově zkonstruovaným státem, který byl jako první vytvořen speciálně pro projekt války s Ruskem. To právě Polsko bylo prvním protiruským projektem přeměny ruských lidí v odrodilce. Je třeba říci, že do poloviny 16. století nepotřebovali při jednání žádného překladatele. To až od té poloviny 16. století začali Poláci z politických důvodů využívat překladatele a z tohoto dialektu byl zformován samostatný jazyk. Kolik ale k tomu potřebovali staletí? Stejný trik se nyní pokoušejí zopakovat s Ukrajinou. A proč potřebovali zformovat Ukrajinu? Protože Polsko svůj úkol nesplnilo. Velmi rychle ho vytvořili, velmi rychle se začalo evropeizovat, proměnilo se v hyenu Evropy, nicméně svůj úkol ve válce proti Rusku nesplnilo. Výsledkem toho všeho bylo, že Polsko prodělalo tři základní rozdělení. Někteří to počítají na čtyři, pět či šest rozdělení, to už záleží na zvoleném měřítku. Ale byly tři základní rozdělení, v jejichž důsledku Polsko jako stát přestalo existovat. A Polsko už se v zásadě nedokáže obrodit jako skutečný stát, a to za žádných podmínek, protože tam není žádná státní kultura. Pokus zformovat tam státní kulturu v stalinské době nebyl úspěšný. Protože kvůli trockistům ve vedení Ruska, SSSR a odporu celého Západu se nezdařilo zformovat polskou státní kulturu, která stejně jako dřív zůstává založena na antiruskosti. A protiruský stát na planetě existovat nemůže, to není slučitelné s existencí Ruska. Nám je k ničemu svět, ve kterém nebude Rusko. Ruský svět zajišťuje harmonický rozvoj všech národů, které se k němu připojí. Takže přes ten projekt ukrajinizace, kdy se z ruských lidé formují odrodilci, americké státní „elity“ chtěly realizovat scénář 3. světové války v Evropě, kterou by opět v klidu přečkaly za velkou louží. Jenže jim to nevyšlo. I přes vypětí sil všech západních států, celého toho Západu, který stojí proti Rusku… Protože Západ vždy stojí proti Rusku kolektivně. Každých sto let se dá dohromady a jde do války proti Rusku. Takže ani nyní nedokázal Rusko na bojišti porazit. Vzpomínáte, jak říkali: „Musíme porazit Rusko na bojišti. Opakovali to jako mantru celý rok 2022 a 2023. V letech 2022 až 2023. A v roce 2022 rossionské „elity“ dokonce podepsaly kapitulaci v podobě Istanbulských dohod. Ale Západu ty podmínky nestačily, on potřeboval totální porážku. Mysleli si tam, že Rusko už dorazí. Globalisté si uvědomovali, že dorazit Rusko není možné. I nyní si to uvědomují. A to se právě projevuje i v tom útoku USA na Írán. Teď se k tomu dostaneme. Rusko to ustálo. A Západ v té válce s Ruskem spálil prakticky všechny své vojenské zdroje. Potřebuje oddechový čas, potřebuje se zbavit toho ukrajinského případu, vyklouznout z té ukrajinské situace. Jenže vystoupit z tohoto případu nemůže, aniž by na tom něco tratil. Když západoevropské státy vstupovaly do války proti Rusku na bojištích speciální vojenské operace na Ukrajině, tak počítaly s tím, že se zahojí z ukrajinských zdrojů. A páníček zastoupený USA jim možná ještě něco přepustí z ruských zdrojů. Americké státní „elity“ touží výslovně po ruských zdrojích, protože nikde jinde už jich tolik není. Svou existenci v podobě Pax Americana mohou uhájit pouze zkruší-li Rusko. To proto se tak drží té války. Zatímco globalisté chápou, že s pádem Ruska dojde ke krachu celé civilizace. A to hlavní, orientace celého amerického státu na válku s Ruskem spaluje poslední státní zdroje z USA, což brání globalistům rozebrat a znovu poskládat USA rychle a kvalitně tak, aby z nich opět bylo AntiRusko. Oni potřebují přestávku. A v tomto ohledu je pro ně lepší zbavit se Ukrajiny, vystoupit z toho a pustit se do vnitřní přestavby USA, připojit k nim Kanadu, připojit k nim Grónsko, pustit se do celého amerického kontinentu, i s jeho jižní částí. Když někdo poukazuje na to, že Trump žvaní o Grónsku a Kanadě a nic pro to neudělal… On s tím ani nemůže nic udělat, protože nemá potřebný potenciál. Nemá dostatečnou zdrojovou stabilitu, aby vyřešil tyto velké úkoly. Potřebuje setřást tu Ukrajinu, to mu rozváže ruce. Jenže ji stále setřást nemůže, protože tam má státní „elity“, které mu v tom brání. Pro ně je totiž životně důležité dostat se k ruským zdrojům, jsou to paraziti. A tak se pokusili vyrobit strašáka. Už jsme o tom mluvili. Pokusili se o imitaci velkého konfliktu mezi Indií a Pákistánem. Vyvolali okolo toho humbuk a nic z toho. Proč to všechno tak rychle utichlo? Je to tak, že v prvních letech 21. století se všichni velmi báli jaderné války. Když tehdy vzplanul konflikt mezi Indií a Pákistánem, tak se celý svět vyděsil. Bylo nutné ten problém vyřešit. Jenže za prvních 25 let 21. století ten strach z jaderných zbraní vyprchal a nedá se jen tak obnovit. Je nutné ho obnovit pomocí velkého konfliktu. Jenže na velký konflikt neměla Indie a Pákistán dost zdrojů. Indie by ještě ty zdroje měla, ta by Pákistán mohla zadupat nohama, je tam půldruhá miliarda lidí proti dvouset miliónům v Pákistánu. A Pákistán, který si to velmi dobře uvědomoval, měl v armádě silně rozvinuté dělostřelectvo, jak běžné dělostřelectvo, tak i reaktivní. V tomto ohledu byli schopní válčit. Měli sice různé zbraně, ale podle scénáře Atavie Proxima byli schopni válčit. Tento scénář se používá zas a znova. Jako například Rusko a Ukrajina, to je globální scénář Atavie Proxima. A já připomenu, že jde o knihu Lazara Lagina, její první vydání se nazývá Atavie Proxima. Druhé vydání bylo nazváno… Nu, co to bylo za asteroid? Je to stejná kniha, jen v jiné redakci toho románu. Tragický asteroid. Je to stejná kniha. Můžete si přečíst, jakoukoliv z těchto variant, kterou seženete. Jde o scénář velkého a malého státu, kde jsou na základě dohody "elit" spotřebovávány zdroje velkého státu a zároveň se ten malý stát stále drží. Právě tam je to dobře popsáno. Z vědecké, technické stránky jsou to hovadiny, ale z té politické stránky je ten scénář popsán správně. Takže ten scénář Atavie Proxima jim tam nevyšel, protože Pákistán všechnu svou munici poslal na Ukrajinu. Rusko Pákistánu dodávalo bezplatně obilí a on za to dodával Ukrajině munici. Takto u nás „řídí“ rossionské „elity“, zásobují Západ zdroji, aby mohl válčit s Ruskem. Nezapomínejme na to, že všechny pohonné hmoty, které nyní používá ta ukrajinská ozbrojená sebranka, jsou stejně bezplatně dodávány rossionskými „elitami“, zatímco nám ceny na benzínkách neustále zvyšují. Ale kdyby ty rossionské „elity“ nezásobovaly Západ zdroji, tak jak by potom mohl válčit proti Rusku? To by z pohledu rossionských „elit“ byla katastrofa. Ty bez páníčka žít nemohou. Nu dobrá, to jsme trochu odbočili. Takže s tou Indií jim to nevyšlo. Nevyšlo to s tím vystrašením tak, aby bylo možné setřást ten ukrajinský konflikt, aby se z něj USA dostaly, ať už by je stálo cokoliv. USA… Jestliže si někdo myslí, že když USA něco prohlásí, tak to také udělají… To ani náhodou. USA vždy ohlašují nějaké cíle, kterých nikdy nedosáhnou, ale potom se tváří, jako že je vše v úplném pořádku. Vždy vše pro ně končí vítězstvím! Jakoukoliv svou porážku podávají jako své vítězství. Američané jsou dobrými odborníky v kreslení středu terče okolo kulky nebo šípu vystřeleného do zdi. Není důležité, kam se trefila ta kulka nebo šíp, oni ten terč vždy nakreslí tak, aby ze sebe udělali ostrostřelce. Stejné je to se všemi politickými procesy. Jestliže USA nebudou mít dost zdrojů, aby něčeho dosáhly, tak to odhodí, odejdou a řeknou: „My jsme tu vyhráli, dosáhli toho a toho, je to naše vítězství, to musíte všichni vidět!“ Takže aby se zbavily Ukrajiny, tak se USA vůbec nebudou ohlížet na to, co tvrdily. Jaké cíle slibovaly, že tam dosáhnou, nic podobného. Kdykoliv to vše mohou změnit. Ovšem ty ruské zdroje jsou vytouženým cílem, to je jiná věc. Dokud vidí v Rusku vážnou protiputinskou opozici, která každý den, každou hodinu zrazuje stát, tak si budou myslet, že nad Ruskem dokážou vyhrát. Proč by si měly myslet, že to nedokážou, když se na tom Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru Makarov, předseda výboru Státní dumy, ministr financí Siluanov, Nabiullinova, šéfka centrální banky tak radovali, za břicha popadali, že se jim konečně povedlo dostat ruskou ekonomiku do recese, aby se s konečnou platností zhroutila a stala se plně závislou na ekonomice Západu, protože se opět omezí pouze na těžbu surovin a o všem tady opět budou rozhodovat západní páníčkové. Radovali se z toho. Můžete se podívat na nahrávku, jak zářili štěstím, když o tom mluvili, že se jim konečně daří Rusko potápět. A americká státní „elita“ tak nabývá dojmu, že už zbývá jen krůček a hotovo. Oni nemají tu státní kulturu jako globální prediktor. Nedokážou vyhodnotit státní potenciál Ruska a ruského národa. Takže to vnímají jako vítězství nad Ruskem. Nechápou, že se toho Rusko zbaví. Jako se to stalo například v říjnu roku 1917, za Velké říjnové socialistické revoluce, kdy byla všechna ta pakáž z Ruska vykopnuta. A až potom: „My jsme byli tak šťastní a hodní, tak dobře jsme sloužili páníčkovi, jeho jazyk jsme se naučili a ten ruský dobytek nás vykopnul.“ A potom šli sloužit komu se dalo, včetně Hitlera, jen aby mohli zabíjet Rusy. Takže tuhle „elitu“ odhodí. Přičemž už se to děje. Jen se podívejte na Táňu a Valju Jumaševové, ty jsou z „Rodinky“, Čubajs… Na ty už byly uvaleny sankce. Západ vždy odhazuje použitý materiál. Všichni ti rossionští podpindosníci jim nestojí za víc než použitý toaleťák. A když je to zapotřebí, tak je odhodí. Takže ty z Rodinky už začínají odhazovat. To bylo určité gesto směrem do Ruska: „Musíme se dohodnout. Už jsme připraveni dělat určité kroky a zbavovat se té pakáže, která nám slouží, protože je nám stejně k ničemu. Své si odpracovala, na víc nemá, tak co s ní.“ Ale co výměnou? Oni výměnou potřebují rozvázat ruce pro vnitřní přestavbu. A to v dané etapě plně odpovídá i zájmům Ruska. Ať se pustí do té vnitřní přestavby, protože v tom uváznou na dlouho a stejně dosáhnou zcela jiného výsledku. Ale to už je zase jiné téma. Oni z toho teď potřebují vyskočit, z toho ukrajinského případu. Ale americké státní „elity“ jim to nedovolují udělat, globalistům a Trumpovi. Takže je nutné ty americké státní „elity“ zmáčknou, kde je to nejvíc bolí a tím zranitelným místem amerických státních „elit“, jak mezi demokraty, tak i mezi republikány, je Izrael. Je nutné, aby všechny tyto americké státní „elity“ uvízly v problémech Izraele natolik, aby jim nezbylo sil myslet na něco jiného, protože je tyto problémy zcela zavalí a Ukrajina se pro ně stane přítěží. Budou totiž řešit otázku vlastního přežití, a proto je nutný ten útok na Írán. Výslovně útok USA na Írán. To plně odpovídá zájmům amerických státních „elit“, které najednou vidí možnost zmocnit se zdrojů celého Blízkého východu a centrální, střední Asie. A to v blízké perspektivě, a navíc to bude snadné, jak si myslí. Předpokládali, že jakmile na Írán zaútočí, zaúřaduje vnitřní opozice, stejní zrádci jako u nás, takoví jako Nabiullinova, Siluanov a další ta pakáž. V Íránu se vyskytuje stejná vnitřní zrada, že ta opozice smete vládu a z Íránu bude koloniální stát, že stačí na ten Írán jen zatlačit o něco silněji. U nás všichni ti proizraelští politologové, kterých je plná televize, rozvíjeli své úvahy: „Jen si porovnejte škodu z útoků Íránu na Izrael a Izraele na Írán. Izrael likviduje důležité průmyslové objekty, které je velice těžké obnovit. A v porovnání s tím probíhají útoky na obytné sektory, instituty, které nejsou nijak zásadní. To lze vše obnovit velice rychle.“ Ale vždyť už sama podstata těch útoků Íránu proti Izraeli nemá za cíl okamžitou likvidaci Izraele. Mohli by to udělat. Mohou vystřelit tolik raket, že okamžitě přetíží celý protiletecký systém. Jen se podívejte, jak nyní ten systém pracuje. Když vyletí íránské rakety a drony, tak napřed proti nim útočí americké lodě z Perského zálivu, potom v Iráku americké základny, potom Jordánsko, potom se zapojí britské a americké lodě ve Středozemním moři, a až potom se zapojí trojúrovňový protiletecký systém Izraele, ta proslulá Železná kupole, v poslední etapě Davidův prak, protiraketový systém. A nic. Stále tam přilétají jedna za druhou íránské rakety. Írán by mohl Izrael zničit hned. Zničit mu odsolovací stanice, zaútočit na elektrárny a chemičky. Ten stát by okamžitě kleknul. Je to jen úzký pruh země, který by byl okamžitě zničen. Tím spíše, že by se do toho zapojili i Hútíové z Jemenu, se kterými se vypořádat nedokázaly, ty americké vojenské námořní síly. Kam se poděla ta jejich letadlová loď, která tam předtím byla? Truman. Něco mu přiletělo na palubu, a potom prý podivným způsobem z té paluby popadala letadla. Prý popadala z letadla v důsledku různých manévrů, které se zdají být fantastickými, jde-li o letadlovou loď. Samotné USA se obrátily k Hútíúm: „Pojďme se usmířit. Nebudete na nás útočit a my sehrajeme pěknou scénku, že jsme vás porazily.“ Hútíové na to: „Ne!“ A Američané museli zacouvat. Nyní je ta rovnováha toho usmíření dost vratká, funguje jakž takž. Ale na Izrael Hútíové útočit mohou. A teď si představte kombinované útoky z Jemenu, Íránu, k tomu se přidá ještě Hizballáh. Z Izraele by nezbylo vůbec nic. A proč to tedy neudělají? Protože americké státní „elity“ musí být tím nejpřirozenějším způsobem zataženy do blízkovýchodního konfliktu proti Íránu a uvíznout v něm. Jestliže by ten izraelský problém Írán vyřešil moc rychle, tak by to nevyřešilo problém globálního prediktoru při přestavbě USA. Vůbec by mu to nepomohlo. Při přestavbě celého světa, založení paktu AUKUS a řešení dalších problémů by mu to nepomohlo, protože americká státní „elita“ mu v tom nebude pomáhat, bude tomu schválně bránit. Proto je nutné zatáhnout je do tohoto a uštědřit jim totální porážku. To právě proto musí USA za každou cenu vstoupit do konfliktu s Íránem a to výslovně na válečné úrovni. To právě kvůli tomu Tulsi Gabbardová, která napřed prohlašovala, že Írán nemá žádný vojenský jaderný program, poté, kdy ji Trump opravil, a to celkem hrubým způsobem, změnila svůj názor. To právě proto ho Elon Musk podpořil, to právě proto i Tucker Carlson změnil svůj názor. A Donald Trump, který neustále vystupoval proti válce proti Íránu, najednou sám proti němu provedl útok. A co říká J. D. Vance? „USA nemají v úmyslu přesunovat armádu a vstupovat do dlouhého a vleklého konfliktu s Íránem. Stačí si připomenout iráckou kampaň. Připravovali se na ni půl roku se vším všudy, angažovali k tomu mezinárodní koalici, a přesto jim to velmi drhlo a neskončila by úspěchem, jestliže by se jim nepodařilo podplatit irácké velitele. V Íránu by jim něco takového neprošlo, byl tam vytvořen jiný systém řízení, který se více blíží státnímu, neboť Írán je starověké impérium. A tu dobu, kdy bude Írán ve válce, potřebuje íránský národ k tomu, aby urychleně dohnal to zaostávání ve státním rozvoji, těch státních modulů v kultuře íránského národa, aby mohlo být na základě kultury íránského národa zformován moderní stát. Z globálního hlediska, z hlediska globálního prediktoru nehraje roli, jaké při tom budou ztráty obyvatelstva. Hlavní je vyřešit úkol, aby bylo z Íránu vytvořeno centrum koncentrace řízení na úrovni globálního významu. To euroasijský blok, toto centrum koncentrace řízení má být přesunuto do Íránu, jenže ten na to stále není připraven. Válka v tomto ohledu řeší dva úkoly. První je, že to rozváže ruce globálnímu řízení při přestavbě USA a vůbec celého světa, protože se tak zbaví pout na rukou v podobě amerických státních „elit“. A za druhé to napomůže prudkému skoku ve státním rozvoji samotného Íránu, čímž se změní v centrum koncentrace řízení vyšší úrovně, ve stát. A pokud mluvíme o určité „dohodičce“, samozřejmě v uvozovkách, tak musíme chápat, že sám Trump i státní řízení Íránu jsou do toho zasvěceni pouze v té míře, která se dotýká jich osobně, jejich funkcí. Jenže s tím Íránem je to poněkud složitější. Zatímco Donald Trump přesně pracuje podle scénáře, který má vést k tomu, aby se USA zapojily do této války, aby si tak vyřešil problém střetu s americkými státními „elitami“, tak v Íránu je to vše poněkud složitější. V Íránu je vnitřní opozice, zrádci. A co se dnes děje v Izraeli? V Izraeli nastoupila fáze vyčerpání, skleslosti: „Mysleli jsme si, že to bude tak a ono to nějak nevychází.“ Izrael se nechal zatáhnout do války proti Íránu, protože počítal s tím, že vnitřní opozice svrhne státní vedení a on dosáhne svého, že to nepovede k žádné větší válce. To právě na základě této iluze vyprovokovali Izrael, aby šel do války s Íránem. A najednou se Izrael střetl s tím, že mu tam začínají létat rakety. Ty předchozí útoky Íránu, které předvedly, že dokážou překonat protileteckou obranu, je ničemu nenaučily. V Izraeli tu válku zatím viděli jako v televizi. Žilo se jim dost pohodlně, jezdili tam turisté a tak dále, zatímco probíhaly bojové akce v Gaze, proti Libanonu... Obyvatelstvo to na sobě nijak zvlášť nepociťovalo. Zatímco nyní je ničena městská infrastruktura a jsou postupně likvidovány výslovně státní moduly řízení, různé instituce, centra… A protože mají prostředky protiletecké obrany umístěny v městské obytné zástavbě, tak při útoku na ně jsou zasahovány i ty obytné čtvrti. Jsou ničeny obytné domy, byty. Lidé poprvé pocítili, že jsou ve válce. A izraelské vedení už je varuje: „Připravte se na to, že ta válka bude dlouhá.“ Ta válka by za normálních okolností… Jestliže bychom to brali tak, že jedna síla musí porazit tu druhou, tak by jí mohl být konec okamžitě. Při velmi silném raketovém a dronovém útoku na Izrael. I ty drony už tam v klidu doletí. Skončila by okamžitě. Jenže problém je v tom, že to potřebují protáhnout, aby se do toho zapojila americká státní „elita“. Zatímco v Íránu je nutné mezitím vyřešit problém s vnitřní zradou. A ta zrada je tam velice citelná. V iránské politické oblasti a v íránské televizi začaly být velice populární řeči o tom, že Rusko a Čína musí zasáhnout do íránského problému, protože další útok bude veden proti nim, proti Rusku a Číně. S ohledem na Čínu je to úplně mimo. Už nejednou jsme mluvili o tom tchajwanském případu a útok proti Rusku už je dávno veden. To Rusko už nabídlo světu, aby s ním společně čelil této agresi, která může dostat celý svět, bez výjimky celý, na hranu civilizační katastrofy. Navrhnuto to bylo v Rusku, ne v Íránu, ale v Rusku. Rusko uzavřelo smlouvu o strategickém partnerství s KLDR. A v této smlouvě stojí, že útok na jeden z těchto států je zároveň i útokem na ten druhý, který se s ohledem na svůj potenciál připojí jako spojenec a pomůže v odrážení agrese proti svému spojenci. A KLDR svůj závazek splnila! Poslala nám vojáky, nyní posílá stavebníky a ženisty zneškodňovat miny. Stejnou smlouvu… A všem je nyní jasné, že jakýkoliv pokus vydírat KLDR útokem proti ní, okamžitě znamená odpověď Ruska. To znamená, že tady už žádné vnitřní dohodičky s rossionskou „elitou“ nepomohou, protože byl spuštěn zcela jiný mechanismus. KLDR se díky tomu může cítit bezpečnější a navíc tak může získávat životně důležité zdroje navzdory sankcím, čímž si zvýšila životní úroveň svého obyvatelstva. Stejná smlouva byla nabídnuta Íránu v tom smyslu, že útok na jeden z těchto států by byl zároveň útokem i na ten druhý. Takže by Rusko bránilo Írán před útokem jiných států a Írán by se zase podílel na obraně Ruska proti agresi, která nyní probíhá. Zdálo by se, že bylo v tomto ohledu všechno vyřešeno. Írán nám přece dodal své Shahedy, které se staly našimi Gerani. Ale ono je to trochu jinak. To je vojensko-technická spolupráce. Írán za to dostal naše protiletecké systémy. Ta skutečnost, že Izraelci a Američané dominují v íránském vzdušném prostoru, ukazuje, nakolik má Írán slabé vojensko-vzdušné síly a protileteckou obranu. Tuto obranu mu mohlo se vším všudy zajistit Rusko. Ale Írán tento bod odmítl. Prohlásil: „Vaše válka je vaše válka. Naše válka je naše válka. Takže stačí, když se nebude poskytovat pomoc agresorovi.“ My samozřejmě nemůžeme pomáhat agresorovi v podobě Izraele ani USA, to je předem dané. Zatímco s Íránem to má svou druhou stránku. Je to tak, že Raísí, který hájil výlučně íránské zájmy, byl zabit. Místo něho tam přišel prozápadní Pezeškján, který se neustále chce se Západem dohodnout. A právě proto, že viděli svou spásu na Západě, říkali: „Ne, ne, ne. My budeme s Ruskem jen spolupracovat. My se přece chceme stát centrem koncentrace řízení.“ Zda to ví či ne, nehraje roli. „Máme se Západem navázány určité kontakty a získáváme odtamtud určité zdroje a technologie. Takže budeme spolupracovat s nimi. Proto tu smlouvu vlastně moc nepotřebujeme.“ A teď se podívejte na tu situaci. Ta smlouva mezi Ruskem a Íránem byla podepsána 17. ledna 2025. V dubnu Rusko plně dokončilo ratifikaci té smlouvy podpisem prezidenta. V dubnu už jsme celý ten proces ukončili, prošlo to přes Státní dumu, Radu federace a podepsal prezident. A a co Írán? Tato smlouva byla předložena parlamentu, jen předložena parlamentu k projednání až v květnu. Kdy si na tu smlouvu vzpomněli? Vzpomněli si na ni až 16. června 2025. Tedy tři dny poté, kdy Izrael začal bombardovat Írán. Až tehdy, 16. června, parlament předal tuto smlouvu prezidentovi Pezeškjánovi k ratifikaci. Dnes je 23. června a Pezeškján nepospíchá s její ratifikací. Stále doufají v to, že se se Západem dohodnou. Tato „elita“ s prozápadní orientací musí být odtrhnuta od svých páníčků. Musí zakořenit uvnitř Íránu. A tento úkol konfrontace se Západem a bombardování Íránu silami Západu řeší i tento úkol. Proto gosudar Ruska říká, že se k nám Írán neobracel s žádnou žádostí o pomoc a my nemáme žádný právní základ, abychom mu pomohli. Ale z hlediska mezinárodního práva Rusko okamžitě vystoupilo na podporu Íránu, proti agresi Izraele a proti agresi USA. Íránci nemohou očekávat více… Tak pro to ze své strany napřed něco udělejte, vždyť vy jste ještě ani tuto smlouvu neratifikovali. Takže Rusko řeší tento úkol, snížit konfrontaci v celém světě. A globalisté řeší úkol, jak zatáhnout státní „elitu“ do tohoto konfliktu, aby se z toho už nijak nevykroutila. A to vyvolává otázku jaderných zbraní. Írán v zásadě nepotřebuje jaderné zbraně. Jaderné zbraně byly a zatím zůstávají hlavní zbraní ve světě, která svou ničivou silou převyšuje konvenční zbraně. Ale v Íránu byla vydána fatva, která mu přímo zakazuje mít jaderné zbraně. A proč? Protože Írán jako budoucí centrum koncentrace řízení vůbec nepotřebuje vyrobit jaderné zbraně, neboť aktuální jsou nyní zbraně založené na nových fyzikálních principech, jejichž ničivá síla je porovnatelná s jadernými zbraněmi a přitom nezpůsobí jaderné zamoření území. Orješnik je toho příkladem. A Írán se zaměřil tímto směrem a jaderné technologie skutečně potřebuje jen jako zdroj energie, protože zelené technologie zatím nemohou uspokojit energetické potřeby ani jednoho státu. Stále se ještě zdokonalují, přestože celkově ten proces je již ukončen, ale je zatím jen lokálního charakteru ve vztahu ke globálním procesům. Proto Írán ty jaderné technologie tak jako tak potřebuje. Jaderné zbraně nikam nezmizely, jaderná energetika dále existuje, ale orientovat se musí výslovně na zbraně nového pokolení, takže přeskočí to stádium vlastnictví jaderných zbraní. Proč by měly státní zdroje vynakládat na jaderné zbraně, když je nutné vyvíjet zbraně nového pokolení? To je podstatou té fatvy, získat tyto zbraně. A když řeší tyto úkoly, tak se také podle toho Írán chová. Předvádí, že má odpovědný vztah ke světu. Musí v té válce vyhrát a v první řadě musí vyhrát informačně. Izrael vraždí íránské vědce. Izrael se dopouští teroristických útoků, Izrael útočí a přitom je za teroristu označován Írán. Přestože se nedopustil žádného teroristického činu, nezavraždil žádného vědce, na nikoho sám neútočí, vždy se jedná jen o odvetné útoky. Ten úkol přestavby USA spočívá v tom, že se musí zhroutit Pax Americana, aby v celém světě byly přeseknuty kořeny americké státní „elity“. A proto výslovně Donald Trump předvádí absolutní neakceschopnost, a nespolehlivost USA. Donald Trump prohlašuje: „Já rozhodnu, co bude s Íránem za dva týdny.“ A mezitím proběhne ten útok. Takže řekne, že rozhodne, zda provedou útok či ne za dva týdny, a provedou ho hned. Trump prohlašuje: „Nemáme v úmyslu zabít nejvyššího vůdce Chameneí, duchovního vůdce Íránu.“ Prezident Pezeškján je světská hlava státu, státní činitel, zatímco Chameneí je náboženskou, kulturní hlavou Íránu. „Ani nesledujeme změnu režimu.“ Kdo uvěří tomu, že to není cílem USA? Už lhal. A teď se podívejme, Trump prohlásil, že usmířil Pákistán a Indii. Oni říkají, že ani náhodou, že je neusmířil. „Já jsem porazil Hútíe.“ Ti odpovídají: „To ani náhodou. Sami jste ustoupili a teď je tu ve zbraních rovnováha a my vás necháváme na pokoji.“ Ať prohlásí cokoliv, okamžitě je to vyvraceno. Vzpomeňme na jeho poslední prohlášení: „Včera jsem mluvil s ruským prezidentem Putinem.“ Přitom naposledy s ním mluvil minulý týden. Trump to komentoval, že z jeho pohledu to bylo včera. Takže učí lidi tomu, že americký stát neustále lže. A s ohledem na tu změnu režimu už začal Trump manévrovat. Začíná sklouzávat k té změně režimu, protože to odpovídá zájmům amerických státních „elit“. Je nutné je do toho zatáhnout, aby z těch kolejí nesjely. Musí být zatahovány do toho konfliktu s Íránem. A už říká: „Používat termín výměna režimu není politicky korektní. Ale vždyť současný íránský režim si nemůže vrátit bývalou velikost, tak proč ho nevyměnit?“ Už pokládá takové otázky, takže sklouzává tím směrem. A zatímco tohle všechno probíhá, tak se hlavy ostatních států světa začínají zamýšlet: „Co se to děje a k čemu to povede?“ Tento týden venezuelský prezident Maduro prohlásil, že jen řízení uplatňované Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem může napravit tu situaci ve světě. Posledních třicet let od pádu SSSR ve světě dominovaly jen USA, které byly světovým četníkem a určovaly, co bude s tím či oním státem ze své funkce globálního četníka. Byly jím USA. A najednou Venezuela prohlašuje, že ve světě je nutné se řídit politikou uplatňovanou Ruskem a Čínou. To nebylo žádné náhodné prohlášení, to vůbec ne. Předtím, teď už v předminulém týdnu, brazilský prezident Lula da Silva prohlásil: „Nyní více než kdy dříve potřebujeme světovou, novou světovou vládu.“ O čem je řeč? Problém je v tom… My jsme napsali třídílnou práci Válka, Stát a Bolševismus. První díl je Stát, druhý Válka a třetí Bolševismus. Nicméně ve všech se píše o tom, co je to stát, co je to státní a nadnárodní řízení, co je to historický stát, projektově zkonstruovaný stát, stát konstruktér a o mnohých dalších věcech. Když neznáte tento teoretický základ, tak velice těžce porozumíte tomu, že ne všechny státy ve světě jsou skutečnými státy, které vznikly přirozenou cestou. Jsou to projektově zkonstruované státy. A jako projektově zkonstruované státy nejsou schopné existovat bez vnějšího řízení, ať už v nové, či v jakékoliv hierarchii států světa… Mimochodem, o tom máme knihu Státní symboly a státní suverenita. Ty státy potřebují to vnější řízení. Existují-li konkrétně zformulované principy soužití různých států, kde je každému státu vyčleněna role a jeho místo, tak mohou tyto projektově zkonstruované státy fungovat a na pohled vypadat jako suverénní státy. Lula da Silva tak ovšem přímo přiznává, že Brazílie není žádným suverénním státem, že nemůže existovat bez vnějšího řízení, že potřebuje světovou vládu. O tom samém mluví venezuelský prezident Maduro, mluví o tom mnozí. A projevilo se to na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru, kde Putinovi řekli, že to Rusko a Čína formují nový světový řád. Putin správně podotkl: „Rusko a Čína neformují nový světový řád, oni ho jen utvrzují, protože vzniká přirozeným způsobem.“ A opět si připomeňme třídílnou knihu Válka, Stát a Bolševismus, tam je to podrobněji. Globalizace je proces objektivní. O tom mimochodem mluvil náš gosudar Vladimir Vladimirovič Putin, ale on nedopověděl tu druhou část. Podstata globalizace spočívá v koncentraci řízení výrobních sil na planetě Zemi. Tento proces je objektivní, ten se nedá zakázat ani zrušit. Ale Putin už nedodal to další, že řízení tohoto objektivního procesu má subjektivní charakter! Globalizace byla dříve formována a řízena podle starozákonní biblické koncepce: „Budeš vládnout mnohým národům a oni nad tebou vládnout nebudou.“ To proto byla vybudována světová koloniální impéria. A co nyní vidíme? Vidíme, jak tento světový řád díky Zákonu času mnohé národy různých států odvrhují. Toto odvrhování může probíhat různými způsoby a vést i ke kolapsu civilizace na planetě Zemi. Je proto nutné tento proces vzít do svých rukou a utvářet nový světový řád, tedy to, o čem mluví Lula da Silva, že potřebujeme novou světovou vládu. On uvažuje strukturně... Čtěte Válku, Stát a Bolševismus. On uvažuje strukturně, zatímco řízení ve světě je uplatňováno bezstrukturně. To je to, o čem mluví Putin, kdy jsou předloženy principy globalizace. Svého času se díky ideám Sovětského svazu, ideám ruského světa, jehož nositelem byl SSSR, zhroutil světový koloniální systém. A africké národy, které uviděly, že je možné vybudovat jiný světový řád, teď s nadějí hledí na Rusko a jsou připraveny mu všemi silami pomáhat v boji proti jejich bývalým kolonizátorům. Je to jen otázka státního řízení v Rusku, nakolik budeme schopni tento zdroj SSSR využít. A všechna naše rossionská „elita“ nenávidí SSSR právě za to, že v té době se z Ruska stala velmoc číslo jedna. Bez Ruska tehdy nemohly být řešeny žádné procesy. Jenže rossionská „elita“ je svou mentalitou otrokem, ta potřebuje lízat zadek svému páníčkovi, pro ni je nemyslitelné, že by Rusko mohlo být suverénním, dokonce ani že by mohlo být státem, ať už jakýmkoliv. To právě proto rossionská „elita“ zosobněná sovětskou partajní nomenklaturou, která toužila otročit Západu, pracovala na likvidaci SSSR, aby se Rusko proměnilo v surovinový přívěšek Západu, v kolonii. A frontmanem toho procesu se stal Gorbačov, ten, který za vrchol své kariéry nepovažoval to, že byl hlavou supervelmoci číslo jedna na světě, ale to, že ho páníček nechal hrát v reklamě na pizzu a kečup. To považoval za svůj největší kariérní úspěch. Byl to svou mentalitou otrok. Všechna rossionská „elita“ je taková. To právě proto teď nemůžeme využít tento zdroj. Ale na úrovni státního řízení, na úrovni gosudara Ruska ho využíváme a svět pomaličku nabývá v tomto ohledu své podoby. Ale abychom snížili míru krvavosti a normálním způsobem budovali svou suverenitu, musí se Rusko vzdát svého erbu, toho dvojhlavého orla, který označuje konceptuální nevyhraněnost. Tyto dvě hlavy se nemohou takto dál dívat opačnými směry a pracovat na různých věcech. Jen se podívejte, že přesně takto to teď ve státě vypadá. Zatímco jedna hlava, ta státnická, personalizovaná gosudarem Ruska, pracuje výlučně pro stát, tak ta druhá je zosobněná Nabiullinovou, frontmankou určitých klanově-korporativních struktur, podpindosníků, kteří nejen nechtějí suverenitu, ale ani Rusko jako stát, jen jako surovinový přívěšek. Tady vidíte to rozdělení, co dělá Nabiullinova, která se raduje, že zahnala ekonomiku Ruska do recese a co dělá Putin pro záchranu té ekonomiky. Už bychom se dávno zhroutili, kdyby Putin nevybudoval paralelní okruh ekonomiky, kam Nabiullinova a další ta pakáž svýma rukama nedosáhne. Ale ať už je to, jak chce, globální historický proces se zastavit nedá. Ať už je to jakkoliv, tak nepřátelé Ruska ničeho nedosáhnou, vůbec ničeho. V míře svých možností pouze zvyšují míru krvavosti, ale vyhrát nad Ruskem se jim nepodaří, nepodaří se jim znovu položit Rusko k nohám jejich západního páníčka. A v první řadě proto, že už je házejí přes palubu. A proč to dělají? Protože globální prediktor, globální řízení si uvědomuje, že bez Ruska civilizace na planetě Zemi nebude žádná. Ano, Čína už došla daleko. Jenže ta čínská civilizace se málo čím liší od té evropské. V Číně zmizelo 130 národů, jednoduše zmizely a nyní všechny unifikují, aby byli stejní. Zatímco Rusko buduje svět, ve kterém má být dobře všem národům. Bez Ruska se Čína nedokáže stát centrem koncentrace řízení na úrovni globálního významu a vše se zhroutí. Proto globálnímu prediktoru nezbývá nic jiného než pomáhat Rusku zachovat si svou státnost, svůj stát i svou suverenitu a v míře možností házet podpindosníky přes palubu. A nyní ta možnost, řeč je o tom útoku, právě spočívá v tom, že je nutné odpoutat americkou státní „elitu“ od problému Ukrajiny a tím odříznout rossionské podpindosníky v Rusku od řízení, aby se z něj mohl stát suverénní stát. Oni mají jiné způsoby brzdění rozvoje Ruska, aby nepřipustili, že se z něj stane jediné celosvětové centrum koncentrace řízení, na jehož základě by byl budován svět. Ale tyto jiné způsoby musí být realizovány v průběhu času. Nyní je nutné zatáhnout americkou státní „elitu“ do války na Blízkém východě, aby neměla myšlenky už pro nic jiného. No a mezitím Rusko a Čína utvrdí nový světový řád, protože Rusko získává vlastní suverenitu i územní celistvost, Ukrajina se vrací. Jakže to řekl Putin? Rusové a Ukrajinci, to je jeden národ.“ Mimochodem, podívejte se na kterékoliv dřívější sčítání lidu. Ruský národ se skládal z Velkorussů, Bělorussů a Ukrajinců. Ze začátku 20. století a v prvních letech existence SSSR. Vyčleňovat Ukrajince jako samostatný národ by bylo stejné, jako vyčleňovat Leningraďany, nu dobrá Petrohraďany jako samostatný národ. Oni přece také mají pro některé věci své vlastní označení. Po celém Rusku najdete celé moře slov v různém dialektu. A to jako má být na základě každého dialektu vytvořen nový jazyk? Ano, s Polskem jim to vyšlo. Ale tam to trvalo celá staletí. Podle Zákona času na to měli dost času. Ale s Ukrajinou se jim to nedaří, nemají dost času. Myslíte si, že to je náhoda, když fakticky rozkládají celý stát? Ničí památníky vojákům Rudé armády, pokračují s dekomunizací. Jejich ukrajinství totiž nepřežije, nebudou-li ničit alespoň tam. Protože ukrajinství, to je ničení, to není tvořivost, jsou to ruští odrodilci. Takže když to vše zakončím, je to vše velice jednoduché. Nezúčastní-li se USA války proti Íránu, nebude moci Trump zatáhnout americké státní „elity“ do konfliktu na Blízkém východě natolik, aby jim začalo být jedno, co bude s Ukrajinou. Musí vytvořit problém, konkrétní bolavé místo, aby je to bolelo a přemýšlely o tom, jak přežít a ne o tom, jak si někde urvat další zdroje. A takovou situaci teď vytvářejí americkým státním „elitám“. A Íránu ta válka umožní pokročit ve svém státním rozvoji, v rozvoji státní kultury íránského národa. Tak taková je ta situace.

Ještě jedna otázka. Prosí vás okomentovat setkání Lukašenka s Kelloggem. Byl to velice nečekaný krok v podbřišku. Sám Lukašenko to komentoval: „Děláte okolo toho zbytečný humbuk.“ Podle zveřejněných videí uvítal Lukašenko hosty velice přívětivě, téměř jako příbuzné. Pozice „bohato-vektorového“ Lukašenka je vidět z jeho jednání, a také jeho radost z příjezdu drahých vysoce postavených hostů je pochopitelná, třeba přijeli s pěknou nabídkou. Zatímco slovanský bratr zprava počká, co se s ním radit? Valeriji Viktoroviči, jaký to má pro Američany smysl? Navíc takto okatě? Navíc je nejasný potenciál Běloruska jako státu a samotného Lukašenka staršího v jeho čele. K čemu jim to je? Aby potenciálně připojili kousky „Okrajiny“ k Bělorusku? To přece neutáhnou.

Opakuji, že ani jedna postsovětská republika se nestala skutečným státem, ani k tomu nemá potřebný potenciál. Všechno to jsou projektově-zkonstruované státy řízené z nadnárodní úrovně. Účelem Běloruska bylo udělat z něj středisko opětovného poskládání Sovětského svazu. Proto tam bylo dovoleno zachovat zbytek socialismu, aby se potom lidé, až budou mít plné zuby ekonomických zmatků a krveprolévání z banditských šarvátek, rádi vrátili do své slavné „mraksistické“ minulosti. Jenže právě hloubka státnickosti v kultuře ruského národa umožnila využít tyto státní zmatky v Sovětském svazu k tomu, aby začalo Rusko být skládáno na principech ruského světa, což se projevilo příchodem ruského gosudara Vladimira Vladimiroviče Putina do čela státu. Lukašenko se naopak jako státní činitel absolutně neosvědčil. Tento týden všem zcela názorně předvedl vlastní nezpůsobilost při řízení na státní úrovni, aniž by si to sám vůbec uvědomil. A vůbec to nebyla ta Kelloggova návštěva, i když má také svůj určitý význam, ke kterému se dostaneme. Lukašenko je svou mentalitou a chápáním procesů řízení sociálních supersystémů, a tím spíše složitých sociálních supersystémů, na úrovni řízení sedlácké usedlosti. Složitější objekt řízení nechápe, neví, jak pracovat s výhledem do budoucna. Co se ukázalo tento týden? Tento týden začal Lukašenko kritizovat a poučovat, jak vést zemědělství, protože začal úhyn dobytka. A ukazuje se, že brambor, kterými bylo Bělorusko vždy proslavené, je nedostatek i v samotném Bělorusku. Protože v jednom ani ve druhém případě Lukašenko jako státní činitel neudělal potřebné korekce v oblasti zemědělství. Aby mu fungovalo zemědělství a nedocházelo například k tomu úhynu dobytka, aby měl vždy dostatek kvalitního krmiva a tak dále, bylo nutné provést hluboké procesy přestavby, bylo nutné zavádět mechanizaci. Nu, dumat nad tím, že venkovské obyvatelstvo stárne a nic s tím nedělat, to je pitomost, když dnes jeden kombajn může za sezónu zajistit siláží dva a půl tisíce kusů dobytka. Navíc se tak uvolní obrovský počet pracovních rukou právě v tom zemědělství. Samozřejmě, že když probíhá mechanizace a uvolňují se ruce, tak začíná na venkově ubývat obyvatelstva. Ale to bude ubývat tak jako tak v míře rozvoje technosféry. Mládež už se orientuje na jiné životní standardy. A to je opět otázka na Lukašenka. Máš malý stát, celou dobu žiješ na úkor Ruska, takže jsi mohl v klidu provádět mechanizaci. Potom bys nemusel vykládat, jak ti stárne obyvatelstvo a nedokážeš vyprodukovat dostatek brambor. Nemusel bys vykládat o tom, že máš problémy v živočišné výrobě, pokud bys přijal potřebná opatření pro mechanizaci procesů v zemědělství. Ale nic z toho neudělal. Měl k tomu všechny možnosti, nepřekáželo mu v tom nic kromě vlastní neschopnosti. A když teď vystupuje, tak vykládá pořád jedno a to samé. Jeho chápání řídících procesů je výlučně sedlácké. Nedokáže se pozvednout na úroveň, kdy by je posuzoval jako státní činitel. Je to jako sebeodhalování Wollanda v Mistrovi a Markétce, předvedl, že není žádným státním činitelem, to ani náhodou, že je jen loutkou dosazenou, aby řešila určené úkoly. Měl dvě možnosti, až bude probíhat opětovné skládání Sovětského svazu, aby stanul v čele státu buď v podobě generálního tajemníka strany… To by nebyl problém, nepotřebovali by k tomu Komunistickou stranu SSSR, založili by si novou. Nebo v podobě monarchie, což byl také důvod, proč si vychovával následníka Kolju. Ale Rusko se vydalo jinou cestou a globální řízení si s tím neporadilo, dokonce ani když oběsilo Amschela Rothschilda pod Mostem kapucínů v roce 1996. Neporadilo si s tím. Rusko začalo budovat svou samostatnost, začalo získávat suverenitu, a tím byl projekt Běloruska odsunut do pozadí. To je ten důvod, proč „baťko“ Lukašenko nepřestává zuřit. On žije podle zásady využít každou možnost, jak podrazit nohy Putinovi a Rusku, vrazit jim nůž do zad. A to setkání s Kelloggem je ze stejného soudku. Neustále počítá s tím, že s pomocí Západu bude v Rusku proveden státní převrat a on stane v čele celého Ruska jako vlastenec, který prokázal svou způsobilost při řízení Běloruska. Jenže jediné, co předvedl, je to, že vůbec není žádný státním činitelem, nedokázal si poradit dokonce ani s touto „zahradou“. Nechápe procesy probíhající výše sedláckých: deset slepic, pár ovcí a kráva, to je vše, to je jeho nejvyšší úroveň řízení. A v dané situaci se vracíme k tomu okamžiku, o kterém už jsme mluvili, ke světové přestavbě a jak do tohoto procesu globalisté začleňují americké státní „elity“ i všechny ostatní. Také jsme mluvili o tom, že existují jiné mechanismy brzdění Ruska na jeho postupu k tomu, aby se stalo centrem koncentrace řízení na úrovni celosvětového významu, tj. bránící šíření ruského světa. A zde je právě zapotřebí Lukašenkovi znovu mazat med kolem huby, aby kvůli tomu… Na hlupáka nůž netřeba, jen halda lží je potřeba... Pak namažeš si ho na chleba. Na chvastouna nůž netřeba, jen halda lichotek je potřeba, pak namažeš si ho na chleba. A tak dále, jak je to v té písničce. Neustále mu… On nevidí, jak ti Anglosasové vždy hodí přes palubu ty, kteří pro ně pracovali. Vždyť kolikrát to udělali jemu samotnému! Jen si vzpomeňte na rok 2020. Čím to začalo? Tím, že se on sám podílel na provokaci proti Rusku, když nechal pozatýkat wagnerovce. A co si tím vykoledoval? Vrátilo se mu to povstáním proti němu samotnému. Tenkrát to bylo tak, že to nemusela přežít celá jeho rodina. S čím počítali zápaďáci? Lukašenko to vše dělal vlastníma rukama, sám to řídil, sám o tom mluvil v rozhovoru pro televizi, že prý je odhalil společně s ukrajinskými tajnými službami. Počítali, že se od něj Rusko odvrátí, oni Lukašenka svrhnou a Rusko bude válčit na další frontě. Jenže to si v Rusku velmi dobře uvědomovali, Putin to dobře chápal. A protože velmi dobře věděl, jaká z toho plyne hrozba, tak Lukašenka podpořil a uklidnil v Bělorusku tu situaci. A odvděčil se mu za to nějak Lukašenko? Ne! Neustále ho zrazuje. Stále zrazuje, sám možnosti zrady vyhledává. Povšimněte si, jak se choval ke Kelloggovi. Přestože ho objímal, tak bylo vidět, že k němu přistupuje jako k páníčkovi, dobře věděl, že ho poctil sám páníček. A jak se chová k Putinovi? Výlučně jako nevychovanec, opovržlivě ve stylu: „Ten parvenu mi sebral to, co po právu mělo náležet mně.“ Putin musel řídit stát a Lukašenko se na něj nalepil: „Já chci taky.“ Putin potřebuje komunikovat s lidmi v Rusku… Pamatujete, jak mluvil s mnohodětnou rodinou, s těmi chovateli jelenů? Ten chovatel si myslel, že s ním mluví Lukašenko a ne Putin. Přilepil se k němu jako klíště a nešlo se ho zbavit. A proto mu to Putin blahosklonně dovolil: „Prosím...“ A proč? Protože si Lukašenko velmi dobře uvědomuje, že je nula, že je k ničemu. Ale protože touží stanout v čele Ruska, tak neustále provádí špinavosti. Ta Kelloggova návštěva je právě jedním z mechanismů brzdění Ruska na jeho cestě stát se plnohodnotným státem. To znamená, že mu byly opět přislíbeny různé výhody, kterých SE NEDOČKÁ!!! Ale ta touha naplnit svůj sen, dostat Kolju na ruský trůn… Kvůli tomu stojí za to Rusku provádět špinavosti. Neustále žije podle zásady: „Sousede dej mi najíst, jinak se ti nebudu moci vydělat přede dveřmi!“ Tak taková je ta situace, velice v krátkosti. To byly pro dnešek všechny otázky. Nu což, tak už nám nezbývá než se rozloučit a připomenout, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A v tomto ohledu je třeba si uvědomovat, že zatímco dříve, aby se člověk stal aktivním členem společnosti, stačilo mu naučit se číst, psát a počítat, tak nyní, aby se jím stal, musí vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy, státy. Takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. A pro stávající složitý, silný manévr, který nyní probíhá v celém světě, nejen v Rusku, jsme připravili práci, která se nazývá Válka, Stát a Bolševismus, třídílnou práci. V prvním dílu Stát se vysvětluje, že ne všechny státy jsou skutečnými státy a čím se liší historický stát od projektově zkonstruovaného státu. Co je to stát konstruktér a mnohé další pojmy. Druhý díl je Válka. Válka, to je soubor opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů. Tohle jediná správná definice války. A právě v tomto dílu je vysvětleno, jak jsou vedeny války a jak i bez války horké války na bojištích vyhrávají jedny státy a zmocňují se jiných států. Příkladem je SSSR, který se zhroutil bez horké války, to dokazuje, že je možné dosáhnout vítězství i bez bezprostředních válečných akcí. Třetí díl je Bolševismus. Vždy, za všech časů Rusko zachraňoval unikátní jev ruské kultury, ruský bolševismus. To právě proto bolševismus tak nenávidí všichni nepřátelé Ruska. To právě proto se všichni nepřátelé bolševismu spojují s Hitlerem a dalšími nepřáteli, aby Rusku neumožnili stát se subjektním suverénním státem. Naši partneři jako doplnění této třídílné práce vydali knihu analytických zpráv ze série O světě křivých zrcadel pod názvem Fleet is being. Tyto analytické zprávy rozšiřují obsah toho, co je vyloženo v té třídílné práci. A také vydali doplňkový díl k prvnímu a druhému vydání s materiály třetího, již publikovaného vydání práce Válka, Stát a Bolševismus. V tom doplňkovém dílu je většina těch materiálů, které jsou ve třetím vydání a nebyly v těch předchozích vydáních, kterými bylo doplněno to třetí vydání. Dále jsme napsali knihu Státní symboly a státní suverenita. Stejně jako můžete v armádě přes rozlišovací znaky různých vojáků rozpoznat, jaké zaujímají v ozbrojených silách místo, jaké mají postavení a tudíž možnosti, tak stejně se ve světě od 15. do 20. století budoval systém státních vlajek, který určuje světovou hierarchii států. Jaké má stát postavení a tudíž i možnosti v tomto světě. A potom porozumíte tomu, proč je odvěká rudá vlajka, vlajka SSSR označením absolutně subjektního suverénního státu a současná bílo-modro-červená trikolóra je vlajka nesubjektního, nesuverénního, koloniálního státu, tedy surovinového přívěšku Západu. Navíc teď naši partneři vydávají celou sérii Knihovna konceptuálních znalostí. První díl je „O ekonomice“, ten popisuje, jak reálně funguje ekonomika. Potom porozumíte tomu, co ve skutečnosti dělá centrální banka a další, kteří chtějí, aby Rusko zůstalo surovinovým přívěškem. Druhý díl je „O imitačně-provokační činnosti“. Dnes mnoho lídrů veřejného mínění vede své publikum tím či oním směrem. Lidé se v nich často rozčarují, když se ukáže, že lídr veřejného mínění není tím, za koho se vydával. Ta práce o imitačně-provokační činnosti vám právě pomůže rozpoznat, zda ten člověk je tím, kým se staví, nebo jen vytváří takový obraz a ve skutečnosti sleduje nějaké jiné cíle. Další díl je „Dostatečně všeobecná teorie řízení“, to je páteř Koncepce sociální bezpečnosti. Další díl je „Ejhle, Puškin!“, ten je o konceptuálním obsahu Puškinovy tvorby. Na něj navazuje další díl „Není matrice jako matrice“. Ten je o matričním řízení. Další kniha je sborníkem analytických článků o fašismu. Nazývá se Světový fašismus. Fakticky se jedná o reedici sborníku článků z roku 1923, kde byl fašismus teoreticky zpracován a plně popsán. Další díl je kniha „O tom, jak žít lidsky“. Tam se dozvíte, jak fungovala ekonomika i společnost ve Stalinově době. A teď naši partneři vydali další knihu pod názvem K otázce uvedení do analytiky. Tato práce vám umožní porozumět tomu, co je to analytika, a jak ji provádět. Jsou tam uvedeny příklady třeba toho, jak jsou s využitím jejich kulturních osobitostí řízeny ty či ony národy z nadnárodní úrovně. Jsou tam praktická doporučení, jak můžete rozvíjet své analytické schopnosti. Jsou tam uvedeny konkrétní příklady toho, jak analyzovat... Konkrétní úkoly, abyste jejich řešením rozvíjeli své analytické schopnosti. A také jsou tam uvedeny příklady toho, jak je prováděn brainstorming s využitím nic netušícího obyvatelstva v rámci realizace státního a nadnárodního řízení. Díky tomu porozumíte velmi mnoha věcem. I určení různých seriálů, tomu takzvanému fenoménu Žirinovského a mnohému dalšímu. Když budete řešit ty doporučené úkoly, tak můžete rozvinout své analytické schopnosti a stát se v řízení samostatnými. Teď už mi nezbývá než se rozloučit a popřát vám jen to nejlepší, mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, https://ksbzdroje.cz/, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz Překlad knih Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III. a IV. i Státní symboly a státní suverenita si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/ Je k dispozici fórum Koncepce https://kob-forum.eu/ Podílejte se na něm, přispívejte komentáři, příspěvky... Další zajímavé materiály a dobré komentáře aktuálních událostí můžete najít na Proudu národní hrdosti, telegramový kanál zde: https://t.me/Proudnarodnihrdosti

Zdroj