Pátej autobus

Musel jsem dneska vstát hodně brzy, ale tak brzy, abych slyšel pátej autobus, to nebylo. Stačilo mi slyšet ten šestej. A to mne přivedlo na myšlenku zavzpomínat si na matematiku označování těch autobusových spojů.

Pátej autobus vozil lidi na ranní směnu, šestej pak ty, kteří dělali od sedmi. sedmej vozil školáky. Pak devátej pro ty, kteří jeli k lékaři, na úřady nebo jen tak nakoupit. Ti, pokud to stíhali, vraceli se desátým, jinak spíše jedenáctým nebo jedničkou. Trojkou se vraceli zaměstnanci z ranní, čtyřkou ti co odjeli šestým. Prodavači přijížděli sedmičkou. Z odpolední směny se jezdilo posledním autobusem. A aby to bylo trochu zamotanější, tak na odpolední se také jezdilo jedničkou.

Jste stále v obraze? To je dobře, protože tohle pojmenování sloužilo těm, kteří je používali denně. Ale ti, kteří jimi nemuseli pravidelně jezdit je znali zejména jako pomocný časový údaj. Jako děti jsme nenosili hodinky, takže jsme se řídili průjezdem autobusu. Proto pro nás byl rozhodující půlčtvrtej a půlpátej. A třetí měl jiný význam než trojka. Třetí byl totiž ten, který se stal čtyřkou a pro nás půlpátým.

Podobné to bylo i s vlaky.

Rozhodně to platilo na vsi, nevím, jak to fungovalo ve městech. Pokud jsem tam bydlel, chodil jsem buď pěšky, nebo jezdil autobusem čtyřkou, což tady skutečně znamenalo číslo spoje.

Pochopili jste tu autobusovou matematiku? Jen nevím, jestli tohle dělení platí dodnes, nebo to bylo součástí doby.