Podpora založená na nenávisti

Ukrajinu nepodporujeme ze soucitu k trpícím ve válce, ale z nenávisti vůči Rusku. Premiér se tetelí blahem, že jsme kýmsi v EU uznáváni za zbraňovou iniciativu. Ta ovšem vede k dalšímu zabíjení. Naše svědomí je čistěno propagandou zvýrazňující ruské ztráty a odkazy na to, že až dáme prostřednictvím Lipavského Putinovi na budku, vrhneme se na obnovu Ukrajiny a dokonce na ni vyděláme. Uprchlíci nám údajně již teď vracejí peníze, které jsme do nich vložili. Pracují v oborech, které domácím smrdí. 

Otázka je, co se stane po válce. Buďme optimisty, že nedojde k další, v níž bude stačit, aby „spadlo několik drátů“ a život se zastaví sám od sebe. V současné době je v ČR na 600000 Ukrajinců. Jak ti, kteří zůstanou ovlivní budoucnost našeho národa? Na tomto místě lze zmínit výrok Ferdinanda Peroutky, vysvětlující v předválečné Přítomnosti, proč Češi byli k Židům vlídnější než třeba Němci: „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu

v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“ 

Stane se „ukrajinský element otravnou látkou v našem životě" nebo přijme naši historií a kulturou a přetvoří se na Čechy? Za normální situace by se tak po několika generacích možná stalo, jenže naše historie je zatlačována do pozadí. Podslouhové vykonávají mravenčí práci: Zesměšňují minulý režim,

z První republiky zbyl Baťa plus nějaký citát z Masaryka, kdežto národní obrození se vytratilo za obzor. Zkuste si vybavit významné jméno, událost nebo objev. Z naší země zmizela hrdost nad tím, co jsme kdy dosáhli. Příchozím nemáme co nabídnout.