POKUD CHCEME ZVÍTĚZIT…
- Pochybovač
- 17. 2.
- Minut čtení: 2
Prof.Dmitrij Jevstafjev 17.02.2026
V předvečer nového kola jednání o mírovém urovnání nelze nezmínit kontext, ve kterém strany procesu vstupují do nového kola jednání.
Jednacích stran je nyní 6 nebo dokonce 7: Rusko, Kyjev, Trumpův tým, „Londýn“, Čína a američtí atlantisté, kteří se brzy dostanou ze stínu, a slábnoucí Brusel. O novosti kontextu skutečně svědčí návrat V. R. Medinského na pozici hlavního vyjednavače. To znamená, že nejde o „technické“ detaily v rámci jakéhosi dohodnutého politického formátu, ale o řešení základních politických otázek.
Řeknu k tomu jen dvě (a půl) věci:
1. Při takové rozmanitosti zainteresovaných stran „mírového procesu“ (ve skutečnosti je hráčů, kteří mají zájem ovlivnit meziválečnou konfiguraci západní Eurasie, ještě více) je dosažení určité rovnováhy zájmů v zásadě nemožné. A tím spíše v této fázi konfliktu. Bude nevyhnutelně docházet ke zjednodušení situace.
(0,5). Seznam aktérů, jak jsem již poznamenal, je zjevně delší, jen ne všichni z nich se projevili jako samostatné osobnosti. Očekávám, že Berlín se v nejbližší době pokusí hrát samostatnou hru v Kyjevě. Alespoň proto, aby čelil pokusům Paříže navázat vztahy s Moskvou. Je nepravděpodobné, že by vznikající dichotomie Berlín-Kyjev/Paříž-Moskva byla hrou skrytých loutkářů z obou stran. Ale kdo ví...
2. Zájemců o „dlouhé zmrazení“ je zřejmě více než zastánců okamžité eskalace: dominantní se stává ekonomická tématika, což katastrofálně nepochopil Zelensky, který se nadále pokouší porazit Moskvu na „bojišti“. A troufám si říci, že v boji o kyjevský „trůn“ v castingu, který se zjevně odehrává v Euroatlantické oblasti, nezvítězí ten, kdo „zastaví Rusko“ (to se bude dít prostřednictvím politických manipulací vůči ruské elitě), ale ten, kdo se alespoň pokusí vyřešit vznikající protichůdné ekonomické zájmy.
Uvedu důležité téma:
Příliš jsme se nechali unést hanlivými komentáři ohledně dnešní Evropy. Riskujeme, že přehlédneme zrod nové geopolitické a ideologické (myslím, že zpočátku ne geoekonomické entity v Evropě, navzdory celkově fundovanému projektu („nové Rakousko-Uhersko“). A nového řídícího centra. Zde vyslovím domněnku:
Evropa jako žádný jiný civilizační prostor současného světa (včetně současného Východu) se blíží k ověření mechanismů moci „bezejmenných otců“.
Velmi stručně se dotknu „ducha Anchorage“ a rozvedu tezi, o které jsem včera hovořil na soukromém kanálu: Substance se ukázala být poměrně obsesivní. Z hlediska informačních manipulací se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších případů vzniku a rozvoje toho, co lze nazvat „postrealitou“. Ať už je „sektorová“, ale stabilní. Ale proč je tato postrealita u nás stabilní, a to stabilní negativně, ale vůbec neovlivňuje nálady a aktuální politiku jiných zemí? Otázka...
A ještě: – Trump je podle mého názoru vlastně zainteresován na rozmývání bilaterálního charakteru vyjednávacího procesu. Zvláště pokud se mu podaří prosadit alespoň částečné přijetí ustanovení memoranda „Dmitrijeva-Whitkoffa“.
Vedení jednání o memorandu na „ženevské dráze“ fakticky samostatným směrem naznačuje zásadní možnost takového obratu situace. Což by bylo naším neúspěchem.
Realita je taková, že opět na určitou dobu vstupujeme do období, kdy lze situaci změnit pouze podstatným pokrokem na frontě. To nebude mít rozhodující vliv na jednání o Ukrajině, ale vážná eskalace a zjevné úspěchy na frontě budou mít vliv na vztahy kolem konfliktu mezi Ruskem a Západem. Obrazně řečeno, zahájení nové fáze jednání znamená konec předchozího politického cyklu a začátek nového „silového“ cyklu. Pokud samozřejmě chceme zvítězit.
Komentáře