Politická klimatologie. Jak vznikl „vědecký konsensus“ o globálním oteplování

KLIMA: VZPOURA PROTI PANICE Důvěřujte vědcům, žádají zastánci názoru, že člověk způsobil oteplování planety a člověk jej taky může zastavit. V sérii textů připravovaných společně s mezinárodním vědeckým sdružením Clintel už jsme probrali, co vytvořilo poptávku po vědeckých argumentech „dokazujících“ tuto tezi. Dnešní text bude věnován vysvětlení, jak se podařilo, že tato hypotéza vyvolává dojem „vědeckého konsensu“, ke kterému není alternativa. A také jak se pracuje s jejím ekonomickým a politickým využitím.

(..) Jako údajný důkaz všeho „bezprecedentního“ se přitom uvádějí grafy porovnávající současné přímo měřené hodnoty s průměry tzv. proxy dat, tedy hodnot stanovených nepřímými metodami (např. podle chemického a izotopového složení starého ledu), za dlouhá období – tedy s hodnotami, v nichž jsou krátkodobé výkyvy výrazně zhlazeny. Že by strategie Stokrát opakovaná lež se stane pravdou? K tomu dodáváme, že i ve srovnání s proxy daty jsou současné teploty i koncentrace CO₂ v geologické historii podprůměrné – a k dlouhodobě vyšším hodnotám se zdaleka nemusíme vracet až někam do doby trilobitů (stačí do mladších třetihor). (..)

(..) Často zastánci „konsensu vědců“ místo věcných argumentů jen napadají oponenty, např. odkazují na seznam „dezinformátorů“ zveřejněný zelenými aktivisty, který zahrnuje asi 600 lidí. Na seznamu jsou i jména špičkových vědců – například geochemici Jan Veizer nebo Claude Allégre, kteří měli tu „drzost“ poukázat na některá fakta o cyklu uhlíku, která poněkud nejdou dohromady s představami o zcela mimořádném významu současných emisí.

Člověk s geologickým vzděláním je pro vášnivé „ochránce klimatu“ apriori podezřelý, ne-li rovnou třídní nepřítel. Nicméně rozumný zájemce o problematiku by měl uznat, že právě geologický záznam poskytuje bezkonkurenčně největší množství informací k tomu, abychom mohli ověřovat teorie o klimatických změnách v dostatečně dlouhém časovém měřítku. (..)

(..) Vyloženě „vědeckou“ propagandu pak má patrně za úkol vyrábět Ústav výzkumu globální změny AV ČR (označující sám sebe za „evropské centrum excelence“), založený v roce 2011 a často vystupující pod anglickým názvem Czech Globe. Jeho původní český název byl Centrum výzkumu globální změny a důvodem nenápadného přejmenování byla zřejmě snaha obejít pravidlo akademie o nejvýše dvou pětiletých funkčních obdobích ředitele ústavu (kterým je dodnes, tedy už 14 let, profesor Marek).

V roce 2021 prezentoval Czech Globe pozoruhodnou teplotní řadu pro ČR za období 1961-2020. Graf (viz obrázek) ukazoval pro rok 2020 teplotu o 2,1 °C vyšší než normál za období 1961-1990 (a v r. 2018 dokonce o 2,7 °C vyšší), zatímco podle hodnot uvedených ČHMÚ byl rok 2020 teplejší jen o 1,8 °C a rok 2018 o 2,3 °C. Přitom křivka prezentovaná „centrem excelence“ v období 1961-1986 dost přesně kopíruje průběh teplot podle ČHMÚ, později se však od něj postupně vzdaluje nahoru – viz obrázek. Možná je to jen náhoda, ale jaká je pravděpodobnost, že by postupně rostoucí odchylka na jednu stranu vznikla náhodou, když v první polovině prezentovaného období nejsou odchylky skoro žádné? Přeci jen, oteplení o „více než dva stupně“ zní úderněji než o „necelé dva stupně“. Dodejme, že rok 2021 byl podstatně chladnější než 2020, rok 2024 rekordně teplý, ale krátce před koncem roku 2025 to vypadá, že nastalo největší meziroční ochlazení v ČR od r. 1940. (..)

(..) Moc toho nezůstalo ani ze slávy programu „Intersucho“ (který provozuje Czech Globe spolu s Mendelovou univerzitou), v jehož rámci byla počátkem roku 2020 publikována monografie Zemědělské sucho v ČR – vývoj, dopady a adaptace, podle níž tehdejší hydrologické sucho na českém území nemělo brzy skončit, protože prý právě probíhalo nejhorší sucho za 500 let (kvůli globálnímu oteplování, potažmo emisím skleníkových plynů, jak jinak).

Realita – bohaté srážky a brzký návrat hydrologické situace do normálu – však tyto úvahy ukončila už za několik týdnů po vydání knihy. (..)

(..) /../ Při troše nadsázky, spíše se zde bude řešit téma jako Vliv různých emisních scénářů na genderovou diverzitu tučňáka galapážského, než například vliv změn sluneční aktivity na klima (vůbec získat grant na výzkum přirozených vlivů na současné klima je dnes velký problém v celé EU).

A protože nikdy nemůžete vyloučit, že emise CO₂ vlastně mohou ovlivnit téměř cokoliv, tak vždycky může angažovaný novinář (velmi aktivní je v tomto směru např. ČT24, resp. Věda24) aspoň napsat, že „podle vědců je možné, že se tučňákům kvůli oteplování stane... (doplňte sami)“. Bulvárně laděné články jako Tučňáci končí... se tak už objevují nejen v tvorbě pseudoekologických aktivistů (kde se zelená propaganda očekává), takže je těžké hledat hranice mezi objektivní vědou (resp. její popularizací) a aktivistickou pseudovědou.

Zpět k Czech Globe – z výše uvedených důvodů navrhujeme, aby ústav v případě, že bude opět měnit svůj český název, zvážil použití své dnes již celkem populární přezdívky Ústav politické klimatologie. (..)

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Politicka-klimatologie-Jak-vznikl-vedecky-konsensus-o-globalnim-oteplovani-786390