Proč „přišli pro Boltona“?

Jsme krůček od vytvoření nových koalic…

Prof.Dmitrij Jevstafjev    27.08.2025

Proč „přišli pro Boltona“?  Otázka je ve skutečnosti správná. Jsem naprosto daleko od myšlenky, že si přišli pro Boltona jen proto, že v knize citoval dokumenty, které ještě nebyly odtajněny.

Spíše se jedná o léčku: slíbili odtajnění, ale pak „to nevyšlo“ – to je zcela v duchu současného politického Washingtonu, kde za podobné věci mohou zavřít prakticky kohokoli. Připomíná to situaci v SSSR v letech 1945–1950, kde také panoval chaos v uchovávání tajných dokumentů, a to všeobecný, který se dotkl dokonce i atomového projektu. Bolton samozřejmě měl přístup ke specifickým materiálům, ale to bylo dávno a nyní tyto materiály Trumpovi pravděpodobně neublíží, s výjimkou snad jednoho tématu.

„Případ“ Bolton^*) odhaluje v americké politice důležité okolnosti. Navenek to vypadá, že Boltona odstraňují ze scény jako potenciálně vlivnou mediální osobnost, která má určitou reputaci v kruzích „reaganistů“. Je to rozumný tah ze strany Trumpových oponentů: rozdělit „trumpisty“ (kteří již mají tendenci obviňovat Trumpa, že není dostatečně Trumpem) a „reaganisty“ (kteří zatím nevidí alternativu k Trumpovi jako pokračovateli Reaganova díla). Zatím je to jen hypotéza. Ale Bolton by podle svého psychotypu mohl zcela upřímně převzít funkci „pravdomluvce“.

Nápověda: - osobní vztahy v „bance spřízněných duší“ z doby prvního funkčního období D. Trumpa nabývají na významu. Bumerang prvního funkčního období se vrací k Trumpovi.

Obecně platí, že v politické kontrahře proti Trumpovi je více „vrstev“ než ve Watergate. A člověk by musel být opravdu naivní, aby si myslel, že se to všechno vyvinulo samo od sebe. Další otázkou je, že v tom není žádný „konsolidující fokus“. Obsahově to všechno nějak „vyprchává“: organizační nástroje jsou k dispozici, ale Trumpovi odpůrci nedokážou vysochat smysl. To však jen zvyšuje význam negativa pro politický boj.

Důležité je něco jiného: D. Trump vnímá úroveň vnitřní hrozby jako vysokou. Formálně na hranici faulu je příběh s propuštěním Liz Cook, která není zrovna nejméně významnou postavou ve FEDu (podíval jsem se na její životopis: je naprosto nejasný, a to uměle nejasný). Cook sama o sobě neměla velký význam, ale jako „delegátka“ na podporu šéfa FEDu  J. Powella byla nenahraditelná. Tato kauza svědčí o vyhrocení vnitřního boje do takové míry, že na aktuálním stavu věcí již nezáleží. A to je důležitý moment: stále více se ukazuje, že ani Trump, ani jeho oponenti nemají v úmyslu zabránit zhoršení současné situace. Všichni přemýšlejí o posílení svých pozic „jediným tahem“. Nás ale zajímá, co je tím „jediným tahem“ myšleno.

A zde nám chronologie napovídá, že tento tah (nebo jeho absence) bude proveden (nebo naopak – nebude) v Číně. Jaký bude vývoj politických vztahů ve čtyřúhelníku Washington-Dillí-Moskva-Peking.

Malá přesná diagnóza: jsme krůček od vytvoření nových koalic a tento krok lze relativně snadno učinit v situaci silového řešení „neohrožujících krizí“.

K tomuto kroku všechny účastníky „velké hry“ (a jak se ukázalo, jsou jich celkem čtyři, Turecko je zjevně zatím mimo „první řadu“) přimělo pochopení politické slepé uličky na Ukrajině a nutnost „počkat“ na nový čistě vojenský stav.

Jinou otázkou je, že i když se tyto krize (symetricky vyřešené v několika – možná více než dvou – případech) samy o sobě ukážou jako geopoliticky neškodné, budou mít přesto vážné geopolitické důsledky. Jinými slovy, silové řešení „neohrožujících konfliktů“ může již označené koalice dostat za „bod, odkud není návratu“. Ale je tu nuance, dokonce dvě. O nich ale jindy.

Trochu k „řádu vedení“ této své platformy: - nemohu slíbit, přátelé, že stihnu příspěvek 28.08. Pokusím se do večera, ale bohužel jsem přetížen povinnostmi. Tuto neděli se pokusím doplnit velký materiál M. L. Chazina o moci v moderním světě.

*)  John Robert Bolton (1948) je americký právník, politický komentátor a bývalý diplomat, který mezi roky 2005–2006 zastával úřad velvyslance USA při OSN a v letech 2018–2019 byl poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pro silně konzervativní smýšlení a podporu amerického intervencionismu je považován za tzv. „jestřába“.

https://t.me/s/dimonundmir