Pár otázek ekonomu Michailu Chazinovi – III.

20260402

Je Trump „Velký podnikatel“, za jakého je u nás mnohdy vydáván?

Velmi trefný popis situace z Trumpova pohledu dal profesor Evstafjev. Jde o to, že Trump není velký podnikatel. Ve skutečnosti není velkým podnikatelem. A právě proto je pro něj celá tato hra také způsobem, jak vydělat peníze. Velký podnikatel, skutečně velký, vytváří jakoby nová pravidla hry a v rámci těchto pravidel se stává buď monopolním beneficiantem, nebo jedním z hlavních beneficiantů. To je zcela běžná situace. V 90. letech jsem se s tím v naší zemi setkal mnohokrát. To znamená, že lidé, kteří měli vliv, měnili pravidla hry tak, aby v důsledku toho byla přijímána strategická rozhodnutí v jejich prospěch. Známe řadu příkladů. Totéž platí ve světě. Trump však není velkým hráčem. To znamená, že nemá infrastrukturu, která by mohla být příjemcem takových mocných pohybů. Může pracovat pouze prostřednictvím někoho jiného. A on dokonale chápe, že jakmile odejde z prezidentského úřadu, ti ostatní ho a jeho rodinu opustí. A to pro Trumpa představuje velmi velké problémy. Proto očekávám, že v nejbližších dnech budou přijata nějaká rozhodnutí.

Myslím si, že pokud jsou v Íránu nyní kompetentní vůdci, měli by velmi opatrně zahájit jednání s různými aktéry o tom, kdo co nakonec získá. A pro Írán by to nemělo být příliš mnoho.  Připomínám, že krymská válka pro Rusko začala tím, že Mikuláš I. obsadil deltu Dunaje. A to, údajně, vyvolalo paniku v západní Evropě.

S kým se Trump radí a s kým by mělo  Rusko jednat?

V Rusku se prezident při přijímání jakéhokoli rozhodnutí radí jak s lidmi, tak se speciálními orgány při prezidentově administraci. I prezident USA má zřejmě nějaké odborné služby.  Myslíte si, že existují? Pokud ano, proč je Trump při přijímání svých rozhodnutí nevyužívá?

Víte ale, že naposledy, kdy americký prezident přijal strategické rozhodnutí sám, to byl Richard Nixon 15. srpna 1971, když vyhlásil default dolaru a odpojil ho od zlata. V naší knize „Krize a moc“ jsme ve druhé části „Lidé u moci“ podrobně popsali, jak by mohl tento scénář odehrát, aby mu zajistil vítězství. K tomu se musel domluvit s několika velkými finančníky, aby se ti stali beneficienty tohoto procesu. No, teoreticky se mohl domluvit, zjednodušeně řečeno, se všemi velkými hráči, to znamená je shromáždit, uspořádat poradu, vysvětlit, že je třeba něco udělat, tady je varianta, a já to teď tak nějak... A dál to teď nebudu opakovat, přečtěte si knihu, tam je to všechno napsáno. Udělal to nakonec sám. Výsledek známe: - připravili mu aféru „Watergate“… - která odstartovala jeho politický pád. Proto si nedokážu představit, že by Trump s nikým nemluvil. Otázka je jinde. Otázka je, zda Trump chápe, kdo je skutečná síla. Ještě jednou: - on není velký podnikatel. Možná nezná některé fajnovosti vnitřních vztahů.

Kromě toho je u něj velmi důležitá právě tato emocionálně-narcistická část jeho osobnosti. To znamená, že může odsouhlasit nějaké rozhodnutí a pak ho najednou nečekaně otočit na opačnou stranu. Protože pro něj je jakoby zásadně důležité, že si myslí, že to ví lépe. No, o tomhle tématu by se dalo mluvit ještě hodně.  Jinými slovy, Trumpův problém spočívá v tom, že rozsah jeho chápání světa nestačí k adekvátnímu popisu těch problémů, s nimiž se setkal. Chápete, já se už 30 let snažím přijít na to, jak funguje světová ekonomika, kdo je tam hráčem, kdo kam patří, kdo co dělá.  A víceméně chápu, jak by se vše mělo odehrávat v rámci objektivních trendů, prostě proto, že se tím zabývám už mnoho let a výsledek je tak nějak na očích.

Ale pokud jde o to, kdo jsou ti aktéři, kdo tam ve skutečnosti tyto pohyby realizuje, ty neznám. A mám podezření, že to v naší zemi neví nikdo.

To je, mimochodem, naše velká smůla, protože nevíme, na koho se obrátit. Tedy dříve to bylo jasné: je třeba zavolat tomu a tomu člověku, a on svolá pět lidí, oni se nějak dohodnou. On zavolá zpět a bude možné něco dělat. Komu ale dnes zavolat? Komu může zavolat Kirill Dmitrijev? No, to není seriózní. Promiňte, ale komu může zavolat, řekněme, šéfka centrální banky Nabullinová? Chápete, že úroveň Nabullinové v Moskvě je úroveň, jak to říct…, no, Ksenie Judajeva, její bývalé náměstkyně, která sedí ve FEDu. A to z pohledu lidí ve Washingtonu, Nabullinová dělá to, co jí řekne Ksenia Judajeva.

 Ale říkat, že Ksenia Judajeva má ve Washingtonu v kruzích Fedu nějakou váhu? – no, to je směšné. Chápete? Jinými slovy, vyřešit otázku… To není někdejší předseda Ruské centrální banky Geraščenko, který mohl zavolat šéfovi FGEDu Greenspanovi a říct: „Poslechni, Ale, je tu jedna věc, kterou je třeba prodiskutovat.“ Chápete, to je prostě jiná liga.

A co když teď jmenujeme někoho jiného? No dobře, pojďme jmenovat Glazeva. Akademik Glazev nemůže volat do Washingtonu. Nejde o to, že by nezvedl sluchátko. Ba co víc, dokonce předpokládám, že by mu možná i odpověděli. Ale on ty lidi nezná. Nikdy s nimi neměl co do činění.  Nezná, tak říkajíc, jejich osobní vlastnosti, vzorce chování. Potřebuje alespoň několik let, aby se v tomto prostředí zabydlel. A dokud se tak nestane, bude účinnost jeho práce na úrovni světových financí poměrně nízká. Uvnitř země bude možná velmi účinná, ale navenek ne.

A hodnotit Trumpa? U Trumpa je situace velmi podobná.  Chápete, na co myslí? No, jak vydělat miliardu tady a vydělat miliardu tam, pro rodinu – to ano. Ale lidé, kteří skutečně hrají tyto hry, tam pohybují stovkami miliard.

Jaké má Írán šance?

Jaké má Írán šance obstát v tomto střetu, vezmeme-li v úvahu ideologický faktor? Spojené státy tam totiž bojují o zisk, zatímco Írán bojuje o své přežití. I kdyby zahynul milion Íránců, odpor by pokračoval. Ale pokud zahyne, řekněme, při pozemní operaci 10 tisíc Američanů, což je zcela reálné, jaká bude reakce Spojených států – to nevíme. Někteří tvrdí, že Írán získal v USA velmi mocného spojence – Demokratickou stranu Spojených států – a ta že ještě neřekla své poslední slovo.

Inu, tvrzení, že Demokratická strana USA je spojencem Íránu, je silné přehánění. Situace je totiž taková... Dneska jsem četl, no právě jsem dočetl rozhovor, texty, které dnes napsal profesor Jevstafjev, a on tam velmi správně napsal, že pokud Netanjahu bojuje o své přežití a už i o přežití Izraele, tak Spojené státy americké, ty… Pro ně nejde o otázku fyzického přežití, ale o otázku jakoby politického přežití, a možná dokonce fyzického přežití samotného Trumpa. Mám pocit, že ano, samozřejmě  potřebují eskalaci zesílit, otázka je v tom, že všichni už pochopili, že pozemní operace skončí špatně. A tady, mimochodem, nejen Demokratická strana, ale i jiné americké skupiny, které Trump zradil, ale zejména stará americká aristokracie, tedy potomci těch, kteří v 17. století připluli na americký kontinent na lodi „Mayflower“, a ti, kteří v 18. století podepsali Deklaraci nezávislosti, všichni tito lidé, jejichž jaýmsi mluvčím je Tucker Carlson, byli velmi nespokojeni s Trumpem navrženou kandidaturou Kevina Worshe na šéfa FEDu. Stejně tak jako chasidské komunity, především v Chicagu a New Yorku, i oni jsou velmi nespokojeni. Uvidíme, jak to všechno budou dělat. Ale myslím si, že Trumpovi nedovolí, aby se pouštěl do jaderných zbraní.

I v případě Íránu je třeba postupovat opatrně, protože všem je již jasné, že se udržel. A v této situaci, dokud bude dohánět Izrael, budou mu Arabové tleskat. Protože pokud Izrael porazí, Arabové se mohou na politické scéně velmi silně sjednotit. Teď se sice možná pohádají, místo aby se sjednotili. Ale v každém případě Írán nesmí ukazovat až příliš velkou sílu. To znamená, že pokud se pokusí vzít si příliš mnoho, může proti sobě sjednotit sunnitský arabský svět. A pak bude mít velmi velké problémy.

 Zatím se mu daří tento sunnitský svět spíš rozdělovat tím, že vysvětluje, že neútočí na země Perského zálivu, ale na americkou přítomnost v těchto zemích.

Proto se mi zdá, že v nejbližších dnech musí Trump něco podstatného říct.

www.khazin.ru