RANNÍ POZNÁMKA…
- Pochybovač
- před 2 hodinami
- Minut čtení: 3
Prof.Dmitrij Jevstafjev 11.03.2026
Nejzajímavější z toho, co nyní pozorujeme, je kategorický nedostatek jakékoli reflexe zahraniční politiky ze strany Američanů.
Poté, co se dostali do pasti v Perském zálivu a naléhavě potřebují podporu Ruska, aby se z ní dostali, Trumpův tým zjevně nehodlá dělat žádné ústupky ani Rusku ohledně Ukrajiny, ani Číně ohledně Tchaj-wanu. Ústupky („výjimky“), které Američané učinili v otázce ropy, jsou demonstrativně dočasné. Je zcela logické, že Indové na úrovni státní banky na to neskočili. Protože pak, po nějaké době, může Trump „ustoupit“ a vznést nároky na Indy „zpětně“. Ale zde je důležitá následující otázka, která je mnohem důležitější než status petrodolarů:
Budeme i nadále vnímat D. Trumpa jako dlouhodobý faktor v americké a světové politice, nebo začneme připouštět prostou myšlenku, že všechny procesy, které se formují kolem D. Trumpa (v jejichž centru je samozřejmě on sám), mají výrazně krátkodobý a situačně chaotický charakter? - a nemají perspektivu za horizontem roku 2027.
Ve skutečnosti je tato otázka mnohem hlubší a složitější než otázka, zda je možné se s Trumpem dohodnout. Na tuto otázku již nedávno byla získána odpověď. A je záporná. Otázka zní, do jaké míry bychom měli vycházet ze schopnosti Trumpa vybudovat „systém“, který přežije jeho samotného. S takovým systémem by bylo zcela logické budovat určité vztahy, především v geoekonomice. Bylo by nutné, i když pravděpodobnost prospěchu Ruska jako celku (a nikoli jednotlivých „operátorů vyjednávacího procesu“) z těchto vztahů by byla, mírně řečeno, malá.
Absence reflexe, dokonce i na úrovni propagandistických gest, bohužel naznačuje, že:
Trump (a co hůře, jeho „blízké okolí“) si neuvědomují zásadní změny ve světě, které se odehrávají prakticky před našima očima. To svědčí o vážné strategické zranitelnosti Trumpova týmu.
Pro mě byl ukazatelem schopností Trumpa jako prognostika pokus o čelní útok na Erdogana poté, co Baku obešlo past, kterou Azerbájdžánu nastražili Britové a zřejmě i část amerických atlantistů.
Musíme však pochopit, že pod Trumpem již bylo přijato mnoho ekonomických a politických rozhodnutí, a to nejen u nás v Rusku, ale i v okolí. Včetně našich skutečných partnerů (bez uvozovek). Dnešní situace, zejména pokud nabude reálných politických forem, je pro ně všechny obrovskou výzvou. A tato výzva pouze vypadá jako ekonomická. Je však politická. Problém je v tom, že Kyjev zcela pocítil naše zatím pouze „ochabnutí“ vůči Trumpovi. A snaží se využít této náhle se mu naskytnuvší „příležitosti“ ke zlepšení svých vyjednávacích pozic. Navíc musím říci, že posílení pozic Kyjeva je pro Trumpa nyní více než výhodné. Potřebuje další prvek „vyjednávání“ ohledně Íránu. Ale celkový dojem je takový, že Trump nepochybuje o tom, že s Ruskem vše vyjde. To je špatné. Protože pokud Trump věří, že s někým něco vyjde, začne drznout. A pak ho podrazí. Zvláště v tom „omámen“, které právě pozorujeme.
Poznámka prof. Vladimira Avatkova
Navzdory tlaku Západu Turecko pokračuje ve své linii. R. T. Erdoğan: „Tuto válku je třeba zastavit, než přeroste v rozsáhlý konflikt a zcela pohltí region ohněm.“
Kritizoval také USA a Izrael. „Ačkoli existovala možnost a šance vyřešit problémy u jednacího stolu, kvůli chybným kalkulacím, nesprávným odhadům a samozřejmě provokacím krvežíznivé sítě, se náš region opět ocitl zahalen pachem krve a střelného prachu.“
Zastaví Erdoganova slova dění? Sotva. I když se zapíší do historie.
Spíše na pozadí těchto slov Západ zvýší tlak na nacionalistické kruhy v Turecku s cílem zapojit je do dění a také je zahalit kouřem a pachem krve. Zde je buď nutné se urychleně stáhnout s hanbou a dlouhodobými ztrátami a riziky, nebo riskovat a hrát ještě vyšší hru.
Podle všeho se rozhodnutí nedá dlouho čekat.
Komentáře