SBOHEM, Rusko! …?

Nahradí Kanada ruský plyn pro Německo?!

 Alexandr Frolov^*)             04.09.2025

Spojí se Kanada a Německo, aby osvobodily Evropu od ruského plynu? Analyzujeme strategická jednání o dodávkách LNG a zeleného vodíku do Evropy, jejichž cílem je dosáhnout energetické nezávislosti na Rusku. Podíváme se na ambiciózní plány a neočekávané komplikace, které stojí v cestě kanadskému LNG a vodíkové energetice na evropský trh. Zjistěte, proč odborníci pochybují o brzkých rozsáhlých dodávkách plynu z Kanady a jak to ovlivní budoucnost energetiky EU v podmínkách krize.

Kanada plánuje vstup na společný evropský trh prostřednictvím Německa, na čemž se včera v Berlíně dohodli Kanadský premiér Mark Carney po svém jednání s německým kolegou, kancléřem Friedrichem Merzem…

S přihlédnutím mého ostrého pocitu „déja vu“, musím předem varovat, že budu říkat v podstatě totéž, co jsem tu říkal už před třemi lety.  To proto, že… - na čem se vlastně domluvili oba vážení pánové? Oni se domluvili, že se domluví – cituji:

„Otawa má v úmyslu začít projednávat otázku dodávek zkapalněného přírodního plynu LNG německýmzákazníkům v zájmu uspokojení rostoucí potřeby plynu v EU. Bylo to předmětem jednání  kanadského premiéra Carney s kancléřem Merzem. Podle slov Carney, právě německá společnost patří do dvou hlavních kandidátů na výhodný kontrakt na dodávku LNG.“  

Tak především:

- není jasné, o jaký kontrakt tam jde, protože Kanada nemá na východním pobřeží (blíže k Evropě) ani jeden závod na zkapalnění zemního plynu a navíc není slechu o žádném projektu tam, který by se nacházel aspoň na nějakém stupni realizace.   Na západním pobřeží postavila Kanada závod na zkapalnění plynu západního pobřeží Kanada exportuje svůj LNG do Asie, která ho ochotně kupuje.  K posouzení nevýhodnosti převozu plynu ze západního pobřeží, kde kapacity jsou, stačí pohled na mapu či globus. Naproti tomu doprava kolem Asie, prostřednictvím Suezského průplavu (neřku-li kolem Afriky), by cenu plynu Evropě významně prodražila.

Dejá vu:

A tady se dostáváme k onomu jevu, který je pojmenován o řádek výše. O zmíněné kapacitě na západním pobřeží se jednalo už v roce 2022, když jednali tehdejší šéfové vlád Německa a Kanady Scholz a Troudeau. Už tehdy jsem upozorňoval, že se mýlí, protože z onoho závodu půjde plyn do Asie, kam to je ne srovnatelně blíž než do Evropy… Mimochodem, právě proto ochotně, převážně asijští přepravci, vozí plyn z amerických zkapalňovacích kapacit rozložených převážně na východním pobřeží, ochotně do Evropy, kam je to za normálních cenových podmínek přijde levněji než do Asie.

Příklad:

Podle hodnocení analy tické společnosti Spark Commodities může odeslání amerických partií LNG do Evropy místo do Asie v lednu, zvýšit zisk o 5,3 mil.usd za každou partii! Analytik společnosti Kasim Afghan má za to, že k přeorientaci dochází kvůli tomu, že „rentabilita dodávek do Severovýchodní Asie zůstává omezená“.

Kdo beseduje?

To je důležité! Beseduje šéf vlády Kanady se šéfem vlády Německa. Kdo z nich plyn prodává a kdo ho kupuje? Ani jeden!

Takže zpátky k „dejá vu“:

Takže bez hospodařících subjektů narážíme na stejný scénář, jaký jsme viděli před 3 lety, kdy se sešli vážení předsedové obou vlád, popovídali si o dodávkách LNG, Scholz  prohlásil, že určitě budou pracovat v tomto směru… Troudeau, pravda, byl poněkud jednoznačnější a hned přepnul na téma, které – k mému velkému údivu – vyplulo i dnes. VODÍK!

Cituji Titulek z tehdejších novin: „Trudeau a Scholz se dohodli na dodávkách vodíku do Spolkové republiky Německo od roku 2025!“ – a dále: „Scholz přijel do Kanady aby našel alternativu plynu z Ruska. Při té příležitosti plánuje projednat r Troudeau dodávky LNG i dalších surovin. Strany se dohodly na vytvoření alinace pro export vodíkového paliva do SRN do roku 2025.“

Takže tu máme už 3.kvartál toho roku… - a kde je vodík? A co čteme v aktuální tisové zprávě kanadské vlády? V tiskové zprávě kanadské vlády se píše, že: „Energetické partnerství Kanady a Německa umožňuje prohloubit spolupráci v oblasti dodávek LNG a vytvoření transatlantického koridoru pro obchod vodíkem“.

Podle Carneyho slov vidí Kanada ve střednědobé perspektivě  možnost dodávat LNG i vodík a Otawa podpoří i myšlenku na miliardové investice do infrastruktury v zájmu zvyšování exportu…

Jakým vodíkem? Ten jste měli už letos dodávat! Jak to jde? Dobrá, položím tedy otázku jinak:

Jak to vypadá s výrobou vodíku?

Odpoutejme se od Kanady a podívejme se na světový trh vodíkem. Nemluvím ani o trhu energetickým vodíkem, třebaže v celé té historii jde právě o něj. Všichni už dnes samozřejmě vědí, že vodíkové téma je (jak uvádějí vážení energetičtí regulátoři) aktuální a vodík bude, ne-li dnes, tak zítra…-on bude ale jaksi spíž nahrazovat vodík v obyčejných výrobních cyklech. To je co? Copak nebude stoupat poptávka po onom energetickém (zeleném) vodíku? Odpovídají, že nejspíš ano. Jak velký je vodíkový trh v Německu a kdo ze zákazníků už podepisuje kontrakty  na dodávku vodíku s kanadskými producenty? Dokonce jsem ochoten souhlasit, že nemusí jít nutně o čistí vodík, ale třeba ve formě „zeleného“ čpavku nebo „zeleného“ metanolu …

Pokud snad nechápete, o čem je řeč, existuje označení vodíku podle metody výroby:

·         „šedý“ – vyráběný paroplynovou konverzí – „špinavý“;

·         „hnědý“ – elektrolýzovu vody energií z uhelných elektráren – „špinavý“;

·         „tyrkysový“ - vyráběný z přírodního plynu cestou katalytického reformingu – tedy „špinavý“;

·         „modrý“ – pokud v procesu utilizujete CO2;

·         „oranžový“ – elektrolýzou vody energií  z jaderné elektrárny;

·         „zelený“ – elektrolýzou vody energií z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, malé vodní elektrárny);

Vím, vypadá to šíleně, ale v takovém světě dnes žijeme…

To, o čem mluví ti evropští a kanadští pánové, se týká „modrého“ vodíku, takže by ho měla být spousta. Skutečnost je ale taková (kdo by to byl řekl?), že rozvoj vodíkové energetiky poněkud klopýtá, zvedá se a opět padá… - obecně vzato, nedaří se. Možná zítra, pozítří, za deset let… - ale konkrétně nyní nejsou předpoklady prudkého růstu poptávky po energetickém vodíku – ani v Německu. Bylo by zajímavé se podívat na počet výrobců zeleného vodíku – ne-li dnes, tak aspoň v  horizontu pěti let. Pak bychom se od toho mohli odrazit k odhadu, že by Kanaďané mohli disponovat jistým množstvím oné látky, vhodné k transportu.. Mimochodem, kolik cisternových lodí na převoz tekutého vodíku dnes existuje? Jaké množství nerovnající se nule? Kolik si jich Kanaďané objednali? Nic?

Takže se sešli dva potentáti, pokafrali o LNG a vodíku, stejně jako jejich předchůdci tři roky zpátky, a rozešlise, hluboce uspokojeni tímto rozhovorem … Reálné kontrakty za tím nejsou, ani reálné výrobní kapacity, a dokonce ani reální spotřebitelé tohoto vodíku.

Takže se, možná zase za 3 roky sejdou vládní pantátové, pokafrají o  LNG, pokafrají o vodíku, a my snad budeme mít možnost znovu posoudit toto téma … - stejnými slovy.

To je pro dnešek vše.

*) Alexandr Frolov (1982) – energetický expert, publicista, náměstek gen.ředitele Ruského národního energetického institutu a šéfredaktor největšího ruského odborného kanálu „Geoenergetika.info“ věnovaného energetice, horninám a průmyslu.

https://www.youtube.com/watch?v=6epiASjHsyc