Slušovice

Přetiskuji svůj příspěvek do diskuse pod tímto, polopravdami naplněným článkem.

Václav Havel promluvil v srpnu 1990 o tom, že „Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím, řekl v srpnu 1990 na Václavském náměstí. Vydal tím signál k útoku. Následovaly desítky kontrol, policejní vyšetřování a mediální tlak. Banky zastavily úvěrování. Obří kolos, který stál na specifických podmínkách socialistické šedé ekonomiky, se v tržním prostředí začal drolit. František Čuba odstoupil, družstvo se rozpadlo na 101 menších firem a většina z nich postupně zkrachovala." To byla práce slouhů nového režimu.

Můj příspěvek: Všechno bylo poněkud nebo úplně jinak. Socialistické podnikání v ČSSR existovalo, ale bylo limitované nesměnitelností koruny, centrálním plánováním i vnějšími politickými a ekonomickými tlaky. Vznikal úspěšný socio-ekonomický systém: Měli jsme výzkum, uměli stavět jaderné elektrárny, vyváželi průmyslové komplexy, vyřešili bytovou krizi, zdravotnictví, školství i důchodový systém. Čuba byl nejúspěšnější z těch, kteří si uvědomili, že členové JZD neplatí daň z příjmu a mohou mít devizové konto. To byl základ podnikání JZD Slušovice. Získávali valuty prodejem zemědělských produktů a současně vytvořili výzkumnou základnu do níž přitahovali vědce nabídkou bytů a automaticky o 15% vyšších příjmů. Není pravda, že tam šli lidé, kteří "nesměli jinde." Měl jsem kamarády, kteří tam odešli, dostali byt a práci ve výzkumu. Slušovický model měl zastánce i odpůrce. Byl úspěšný, ale vymykal se kontrole. Proti mysli byl i hlupákovi, který mluvil o temných linkách vedoucích do Slušovic.

Mohu dát k lepšímu příběh z Přírodovědecké fakulty. Prošli jsme tehdy běžným tříletým cyklem plánování nákupu přístroje: Po doporučení na fakultě - schvalování na rektorátu - rozhodnutí ministerstva, přístroj i s příslušenstvím dorazil. Ze Slušovic přijela technička, stejný přístroj koupili a ona chce vidět jak funguje. Jeho součástí byly lampy, asi 20 á $100. Měla si je objednat hned, takhle bude dlouho čekat, politovali jsme ji. A ona řekla: "To mi předseda dá hned." To byly ty Slušovice.