STAČÍ SE NAUČIT ČEKAT …

Prof.Dmitrij Jevstfjev      06.08.2026

Kolegové, slíbil jsem příspěvek na zítra, ale napsal jsem ho už dnes. Prostě neumím odpočívat.

Ještě než začnu o ropě, zmíním se o jiné, neméně podstatné věci, a sice o „systému“…

V posledních letech se o změně systému mezinárodních vztahů mluvilo snad všude. A je to skutečně tak, avšak Trump, jeho rodina a tým názorně dokazují, že tento systém, a vlastně i politika jako taková, může někdy nabývat zcela komických podob...

Předevčírem například americký ministr financí S. Bessent prohlásil, že již „zítra“ bude s Íránem vyřešena otázka otevření Hormuzského průlivu, načež ceny ropy Brent a WTI logicky prudce klesly.

Ministrovi sekundovala řada amerických médií, která podněcovala paniku na trhu s ropnými futures a zveřejňovala „insiderové informace“ z okolí Trumpovy administrativy. Ale nic se nezměnilo. Alespoň prozatím. Ke konci dne Íránci jasně prohlásili, že zatím neexistují žádné konkrétní podrobnosti, ceny ropy se však již nevrátily zpět.

Celkově je již dlouho známo, že pan Trump a jeho rodina (zejména nejmladší syn Barron) intenztivně vydělávají peníze na verbálních kotrmelcích hlavy rodiny. A podle všeho v tom nevidí nic hanebného.

Takové skutečnosti jen potvrzují, že starý mezinárodní systém se nachází v období rozpadu, zatímco ten nový se teprve formuje. Je naprosto zřejmé, že Trumpova administrativa, a zejména lidé z jeho nejbližšího okolí, vnímají nový systém jako zdroj obrovských peněz. Nový feudalismus? Možná. Lze však předpokládat, že jsme svědky nové etapy vývoje amerického kapitalismu. Nebo možná jen křečí jeho chátrající podoby. V každém případě po skutečném liberalismu nezbyla ani stopa.

O ropě. 

Začnu tím, že připomenu svou hypotézu: Trump vědomě staví Kyjev (a Evropany) do zranitelné pozice tím, že brzdí dodávky zbraní, které Zelensky potřebuje, aby si znovu zajistil plnou kontrolu nad projektem Ukrajina.

Když jsem sledoval dynamiku celé situace kolem „Patriotů“, docela jsem se o tom přesvědčil. Ve skutečnosti je kombinace, kterou vymyslel Trump, velmi propracovaná. Nejde pouze o boj o Ukrajinu, ačkoli ta je nesmírně důležitá (Trump si zřejmě uvědomuje význam Ukrajiny jako opěrného bodu jak v Evropě, tak v Eurasii – ne, mé příspěvky o „rezervoáru chaosu“ nečetl). Ale jak jsem napsal 3. srpna na uzavřené platformě autorské analýzy Rusty, bez strategického spojenectví s americkými atlantisty je tento úkol nerealizovatelný. Řeknu to však takto: v rámci strategie četných a podivně propojených „dohod“ je možné vtáhnout americké atlantisty do „Trumpova plánu“ ohledně Ukrajiny.

Hned na úvod řeknu: moje hypotéza hraničí s kacířstvím.

Hlavní bod:

Trump stojí na pokraji velmi vážné porážky v boji o ropu. Není to porážka fatální, ba co víc, ani strategická, ale už to není ani taktická porážka. Můj hlavní závěr z posledních událostí v Perském zálivu a jeho okolí: Trump pochopil, že ropu z Perského zálivu nezíská. Nyní vyjednává o příjmech, o „royaltech“ (pravidelných platbách za užívání). Potřebuje však nejen peníze (ty jsou také potřebné), ale i fyzické objemy.

Proč je nyní nucen ustoupit?

Zde předložím hypotézu, možná k diskusi. V dnešním kontextu by se šok způsobený nedostatkem uhlovodíků stal „roznětkou“ globální finanční krize, která je pravděpodobně již nevyhnutelná. Upozorním na jemné „odhalení“ (prostřednictvím stavebního „nedokončeného projektu“ – promiňte, nemohu si pomoci, „Sovětský svaz v době ‚západu‘ očima zahraničních hostů“) nikoli rozměrů, ale „obrysů“ „bubliny“ v AI. Na tuto okolnost upozornil M. L. Chazin. Ve spojení se stejně nevyhnutelným přerozdělením potravinového trhu však může dojít ke globální socioekonomické krizi. A naše blokáda ukrajinských přístavů je součástí tohoto procesu, jenže vynucenou, odvetnou; zatímco Kyjev byl, jak se domnívám, nástrojem podstatného omezení přítomnosti našich potravin na trhu. To všechny vyděsilo. Důsledky mohou být příliš nepředvídatelné.

Nesmíme si dělat iluze:

Trump ustupuje jen dočasně. Pokud se pro něj situace kolem voleb stane skutečně nebezpečnou (zatím je nepříjemná, ale ne kritická), je zatím schopen v říjnu obnovit tlak na Írán. Šance na to se však zmenšují.

 A ještě více se zmenší, pokud bude narůstat konflikt uvnitř týmu. O „mladých vlcích Hegsethovi a Vanceovi“ se hodně žertovalo, ale jde o to, že právě tato „vlčata“ která zpackala politickou složku války proti Íránu (přečtěte si úniky informací o „plánu na dobytí Teheránu“, připisovaném Izraeli – k „Netanjahuově juntě“ se lze stavět různě, ale takovou hloupost by vymyslet nemohli), se ze všech sil brání myšlence obnovení plnohodnotné války v Perském zálivu. Spíše se domnívám, že Trump bude do jara připraven vrátit se ke strategickému plánu ohledně ropy.

Poznámka na okraj:

-          jen nevzdělanci si mohou myslet, že pro Trumpa není Kongres důležitý a že si poradí, pokud bude ovládat pouze Republikánskou stranu; tím spíše, že ji ovládat nebude – v nejlepším případě se ocitne pod kontrolou Izraele, v nejhorším případě začne její organizační rozpad: „noví republikáni“ se objeví nejdříve v roce 2028. Domnívám se, že existuje plán rozvrátit Republikánskou stranu a vybudovat novou, přičemž trumpisté (všichni – jak MAGA, tak i ti, kteří nejsou MAGA) budou zcela vytlačeni na okraj společnosti. Myslím, že to nevyjde. Ale ten proces bude zajímavý. A do Moskvy se vydají „poslové“… A to velmi nečekaní. A ne kalibru T. Grahama. Kalibru vyššího..

„Stačí se jen naučit čekat…“

https://t.me/dimonundmir