Thomas Fazi: Vznik kolonie: zahraniční převzetí Maďarska
Nová vláda Pétera Magyara si stanovila dvě priority: otevření energetického trhu zahraničnímu kapitálu a uvedení maďarské politiky vůči Rusku do souladu se západní ortodoxií
(..) „Budapešť, která povoluje společné podniky ve většině odvětví hospodářství včetně bankovnictví, umožňuje až 100procentní zahraniční vlastnictví, plnou repatriaci zisků, zjednodušené byrokratické postupy a relativně příznivé daňové sazby včetně daňových prázdnin v určitých oblastech“.
Toto je citát z zprávy CIA z roku 1989, která chválí ultraliberální ekonomické a finanční prostředí v Polsku a Maďarsku po pádu komunistických režimů.
Maďarskému čtenáři by se však dalo odpustit, kdyby si to spletl s návrhem zákona předloženým nedávno zvolenou vládou Pétera Magyara, která se plnou parou vpřed snaží vrátit zemi na její místo v rámci neoliberálního, globalistického řádu.
Pokud jste si mysleli, že hlavním tématem dubnových voleb v Maďarsku nebyl boj mezi pravicí a levicí, ale to, zda Maďarsko bude schopno zachovat alespoň část své suverénní zahraniční a hospodářské politiky, měli jste pravdu.
I její kritici však byli překvapeni rychlostí, s jakou se nová vláda – s plnou podporou byrokracie EU – v posledních několika měsících pustila do otevírání maďarské ekonomiky zahraničnímu kapitálu, zejména v energetickém sektoru, a zároveň omezila zahraniční politiku země na pouhou kopii atlantistického scénáře.
Abychom pochopili současný vývoj, musíme si uvědomit, že mezi největší hříchy předchozí – zdaleka ne bezchybné – vlády patřil její odpor proti převzetí maďarské ekonomiky západním kapitálem a její stabilní vztahy s Ruskem.
Není proto překvapivé, že si nová vláda stanovila jako prioritu dvě věci: otevření energetického trhu zahraničnímu kapitálu a sladění maďarské politiky vůči Rusku se západní ortodoxií.
Je to ještě méně překvapivé, uvážíme-li, že všechny tři osobnosti, které nyní ovládají maďarskou ekonomiku, zahraniční věci a veřejné finance, si vybudovaly svou kariéru v západních nadnárodních korporacích, jako jsou Shell, Erste a Cheniere; dva z nich mají hluboké vazby na americké energetické zájmy, zatímco Anita Orbánová, nová maďarská ministryně zahraničních věcí, je oddanou atlantistkou s hlubokými, institucionálně zakotvenými vazbami na americký bezpečnostní establishment a neokonzervativní lobby.
Jak jsem napsal již v červnu: „Vzhledem k profilu těchto tří klíčových osobností není těžké předpovědět směřování maďarské vlády: diverzifikace energetických zdrojů směrem k americkému LNG, finanční otevření vůči západním institucím a korporátním zájmům a zahraniční politika přeorientovaná na Brusel a atlantistický establishment“.
Bohužel dosavadní události potvrdily, že tato předpověď byla správná. (..)
(..) Maďarská vláda tedy prozatím nevyvrátila ani očekávání ze strany EU, ani obavy kritických komentátorů: chce co nejdříve osvobodit maďarský právní systém od jakýchkoli předpisů, které by byť jen minimálně omezovaly činnost mezinárodních společností v maďarské ekonomice.
I ta opatření, která se zdají nemít žádnou souvislost se zahraničními zájmy, tento cíl posilují.
Jedním z příkladů je zřízení nově vytvořeného Národního úřadu pro vymáhání a ochranu majetku, jehož deklarovaným účelem je odhalování a vyšetřování korupce spáchané v posledních letech.
Většina kritiků správně zdůraznila, že tento orgán byl zřejmě zřízen se specifickým cílem jít po bývalé vládní straně, ale přehlíží stejně důležitý aspekt.
Tento úřad pravděpodobně přispěje také k co nejefektivnějšímu odstranění těch maďarských společností a podnikatelů, kteří se během Orbánových let dostali do popředí – takzvaných „oligarchů“ –, aby se nemohli účastnit žádných budoucích veřejných zakázek.
První známky toho jsou již patrné; například ve výběrovém řízení týkajícím se instalace inteligentních elektroměrů byla společnost OPUS TITÁSZ, patřící Lőrincovi Mészárosovi – jehož firmy získaly za předchozí vlády nejvíce zakázek ve veřejných zakázkách – z důvodů transparentnosti zpětně vyloučena.
Zůstává otázkou, kdo převezme práci, kterou měla vykonat Mészárosova společnost, ale není těžké si představit, že západoevropské firmy nakonec získají větší podíl na veřejných zakázkách v této zemi. Lze oprávněně namítnout, že podnikatelský sektor dané země by neměl být ovládán hrstkou domácích firem s dobrými kontakty. Budou však na tom obyčejní maďarští daňoví poplatníci opravdu lépe, pokud alternativou je, že si zahraniční firmy v ekonomice vybudují silnější pozici – a budou své zisky odvádět ze země?
Koneckonců, když CIA v roce 1989 označila „úplný převod zisků do zahraničí“ za jednu z předností nového maďarského hospodářského řádu, rozhodně neměla na mysli blaho Maďarů. (..)
---
Článek je dlouhej a zajímavej a těžko vybírat "střípky"... - nejlíp přečíst si to celý.
Je zajímavé, jak snadné je "přesvědčit" vlády, aby si nechaly rozebrat vlastní stát na součástky a staly se kolonií Západu. Ještě Slováci a je to komplet.