TRUMPOVA KLEC

Prof.Dmitrij Jevstafjev 20.04.2026

Hlavní zdroj Trumpovy politické izolace nespočívá v zahraničí, ale uvnitř USA. Proti němu se formuje široká koalice. Po porážce ve volbách v Maďarsku, která se časově shodovala s pokusem o deeskalaci v Perském zálivu, se jeho manévrovací prostor výrazně zmenšil. Trumpa zahánějí do klece a on si to uvědomuje, i když se tam dostal sám.

Jeho verbální intervence fungují čím dál hůře. Informační manipulace jsou účinné pouze tam, kde existuje vakuum politické vůle. Když však narazí na ochotu druhých prosazovat vlastní linii, výsledkem je pouze marnivost. Porážka v Maďarsku byla přijata jako samozřejmost.

Čtyři stěny této klece.

1.      První – omezení možností pro informačně zpeněžitelné úspěchy uvnitř USA. Trump se chová jako prezident ve druhém funkčním období, ale předat moc jiné straně již nemůže. Pro jeho okolí je to otázka přežití v elitě.

2.      Druhá – změna charakteru voliče. Trump je nucen manévrovat mezi různorodými skupinami voličů a při každém kroku ztrácí podporu. Obzvláště nebezpečný je jeho konflikt s Vatikánem, který má v USA silné lobby.

3.      Třetí je vlastní vina. Potřebuje dokázat vítězství v Íránu, ale rétorika je vyčerpána. Navádějí ho k myšlence obnovení vojenské kampaně. Trump byl „prezidentem víry“, ale víru už nemá.

4.    Čtvrtá – evropská. Evropané a jejich lobbistické skupiny přehrály Trumpa na institucionální a informační úrovni a zaujaly pevné pozice na klíčových platformách.

Vyvstává hypotéza blízká konspirační teorii: 

Donalda Trumpa se soustavně snaží dostat do situace, kdy definitivně ztratí volnost jednání, utrpí porážku, nejlépe na zahraniční scéně. A hlavním cílem takové manipulace je vlastně zbavit Trumpa možnosti řídit vnitřní politické procesy a hlavně – mít právo hlasu při jmenování nástupce z Republikánské strany. Vzniká dojem, že celá situace války v Perském zálivu byla na to nastavena. A nyní, když musí Donald Trump dokazovat své vítězství, mu zbývá ponurá volba: buď z klece vstoupit do „pastí“ konfrontace s rychle se militarizující Evropou kolem Grónska, kde účinek počátečního „náporu“ není jen vyčerpán, ale obrátil se v mínus, a to v okamžiku, kdy Trumpovi uvnitř Evropy nezbyli žádní spojenci; nebo se zapojit do „mlýnku na maso“ přímého vojenského střetu s Ruskem, který spouštějí stínové evropské elity.

Jak jsem předpokládal, Trump nevydržel v režimu vyjednávání s Íránem a přistoupil k násilnému zásahu proti íránským lodím.

Zatím nebyl překročen konečný bod, odkud není návratu, v obnovení vojenského střetu. Obě strany se snaží kráčet po „tenké lince“. Ale „vyjednávání“ bude nutné obnovit z nových výchozích pozic. Upozorním na pár momentů.

Trump pochopil rozsah velké hry „starosvětského Londýna“ a nebezpečí „uzavření“ amerického loďstva v Arabském a Rudém moři. Nebylo vůbec těžké to pochopit, scénář izolace Ameriky od Středomoří sehráli Britové a Macron zcela otevřeně. Ale odejít z Perského zálivu bez uznaného vítězství znamená spustit proti sobě v USA nejen informační, ale i politickou vlnu. Připomenu, že nyní není únor, ale předvečer května 2026, a již začíná „nultý cyklus“ volební kampaně. Trump v podstatě „nemá čím“ do ní vstoupit. Ale vážný tlak zevnitř USA na obnovení bojových operací nebyl. V každém případě bylo možné vyjednávání ještě nějakou dobu pokračovat. Ale poznamenám: Íránci, kteří se chovali velmi sebevědomě (což je opakovaně zradilo), vytvořili pro Trumpa spouštěč, když otevřeně vystavili kontejnerovou loď útoku a vytvořili situaci „on začal první“. Což Trump ochotně potvrdil. Je zřejmé, že Íránci se snažili nedat Trumpovi další čas na přeskupení sil.

K mojí teorii o „kleci“ se hned objevily otázky, zda má Trump možnost vymanit se z „klece“, aniž by rozbil zdi a mříže. Protože rozbití „stěn“ v současných podmínkách znamená Trumpův odchod nejen za hranice nepsaných formátů a norem americké politiky. Je jasné, že všem ostatním Američanům je to jedno, porušují jakékoli zásady a formáty. Je jim už jedno i sami sebe; ale tady jde o sféru elitní interakce. Jak se říká, „to je něco jiného“. Odpovídám:

V „Trumpově kleci“ jsou dvoje pootevřené „dveře“. Možná i více, ale zatím vidím dvoje. První – zjevně pokání před hlubokým státem. Jsou otevřené. Budou však otevřené pouze do začátku práce nového Kongresu, do ledna. Druhá dvířka – kompromis se „starým globálním Londýnem“ prostřednictvím převodu části práv na globální geoekonomický systém, který Trump vytváří jako alternativu k amerikocentrické ekonomice. Zjednodušeně řečeno – rodina Trumpova sice může zůstat mezi dědici tohoto systému, ale nesmí zdědit vše po biologickém odchodu Trumpa. Myslím si, že právě o tom se nyní vyjednává. Americká elita (a zejména atlantisté) však za žádných okolností nesouhlasí s tím, aby právo na kontrolu nad alternativním systémem globálního řízení předali do rukou „starého globálního Londýna“. Byli by proti tomu i tehdy, kdyby byl „starý globální Londýn“ „mladším partnerem“ (podřízeným). Tím spíše s tím nesouhlasí nyní, když se stává přímým geoekonomickým konkurentem.

Existuje ale nuance, týkající se relativně vlažného chování Netanjahua. Zjevně uvízl v Libanonu a východisko z této situace prostě není vidět.

https://t.me/dimonundmir

P.S. – přiznám se, že si nejsem zcela jist, zda se všichni analytici, které čtu (a je jich mnoho), zkoumající Trumpovo jednání, jsou si sichr cílem/cíli, které skutečně sleduje Donald Trump, přesněji řečeno vlivová skupina, jež ho do úřadu usadila a drží. Profesor na to zde jen naráží, ale zřejmě jde o novou generální dělbu světa s hlediska přístupu k jeho krvi - energii a kontrolu její distribuce. Všechny ty události, které sledujeme především v Západní Asii a na Ukrajině, jakkoli jsou krvavé a destruktivní, jsou jen průvodní a pozornost odvádějící scénou toho obřího procesu, který neustává a pro nás není zrovna příznivý. Rád bych se mýlil. (překl.)