TRUMPOVO DILEMA …

Napadnout – nenapadnout?

„Pinta razuma“ – Alexej Piĺko             20.02.2026

Mluvíme-li o znameních v současné světové politice, pak je jím bezpochyby Írán.

A týká se to především Čínské lidové republiky. Protože svržení politického režimu v Teheránu nebo dokonce chaotizace Íránu podle libyjského vzoru by znamenalo kolaps čínského geoekonomického projektu „Jeden pás, jedna cesta“. A to definitivní a nezvratný. Tím by skončila celá čínská strategie v Eurasii, která byla zahájena po nástupu současného předsedy ČLR Si Ťin-pchinga k moci.

Ta začala v roce 2013, kdy nový čínský vůdce nejprve oznámil v kazašské Astaně zahájení projektu Ekonomický pás Hedvábné stezky a poté, během návštěvy jihovýchodní Asie, výstavbu Námořní hedvábné stezky 21. století. Stačí se podívat na zeměpisnou mapu, aby se člověk přesvědčil, že Írán má pro realizaci ekonomických projektů ČLR klíčový význam.

Pokud íránské spojení vypadne, všechny ambice Číny stát se dominantní ekonomickou silou v Eurasii budou neutralizovány.

Spolu s posílením vlivu USA v Zakavkazsku (Ilham Alijev se definitivně stal americkým klientem a Nikol Pašinian směřuje přibližně stejným směrem) a v Perském zálivu se situace pro ČLR mění v geopolitickou noční můru. Ale pouze v případě, že Peking odmítne bojovat za Írán. A Američanům může boj vnutit nejrůznějšími způsoby: symetricky, když promění Trumpovu íránskou kampaň v proxy válku mezi Čínou a USA, i asymetricky, když vyvine tlak na Tchaj-wan. Není však jasné, co nakonec čínské politické vedení udělá.

Je zajímavé, že na duben tohoto roku je naplánována návštěva Donalda Trumpa v Pekingu a čínsko-americký summit na nejvyšší úrovni. Kvůli němu Spojené státy dokonce upustily od dodávky další zásilky zbraní na Tchaj-wan. Je však příznačné, že v případě Íránu se nezastaví. Jinými slovy,

Washington vysílá Pekingu jasný signál, že je připraven částečně zohlednit čínské zájmy v tchaiwanské otázce, ale nebude tak činit na Blízkém východě a v Eurasii obecně.

Mimochodem, výsledek vojenské operace USA proti Íránu bude mít vliv na průběh čínsko-amerických obchodních jednání. Donald Trump může přijet na schůzku se Si Ťin-pchingem jako vítěz, který drží v rukou osud trans-evropských koridorů, které Čína pečlivě budovala více než deset let. Nebo se může v Pekingu ocitnout jako poražený. Spojené státy přitom hodně riskují, když zvyšují sázky, že se z vojenského hlediska něco pokazí. Protože Írán přece jen není Venezuela.

Bude Čína chtít v reakci na to zvýšit sázky? Zatím na to neexistuje definitivní odpověď. Peking si za posledních téměř padesát let zvykl jednat opatrně a především ekonomicky, přičemž jako nástroj prosazování svých zájmů na mezinárodní scéně upřednostňuje obchod a neužívá vojenskou sílu.

Ale v podmínkách takových zásadních změn, jaké se nyní odehrávají ve světové politice, princip „obchodovat, ne válčit“ nemusí fungovat. Protože o nový světový řád

se obvykle bojuje.

https://t.me/pintofmind

P.S.překl.: - razantní Si-úv řez do generálů nejvyššího armádního velení, které někteří označovali za „botaniky“ nepočítající s válkou, ovšem naznačuje spíš příklon ke konfrontaci. Trumpovo zatímní váhání s rozkazem k útoku napovídá, že si toho je vědom. Navíc Peking se spojenci mohou odpovědět i zcela jinde než na Tchajwanu.