Trumpův Blízký východ

a Putinova Střední Asie

Prof. Jevstafjev  10.10.2025

Co se Donaldu Trumpovi nedá upřít, je jeho schopnost „zametat stopy“ a zjednodušovat situaci tak, aby byla pro něj výhodná.

Ne, zatím nemluvím o nezískané Nobelovce. Ale tam to může být zajímavé. Realizace „Plánu pro Gazu“ probíhá právě v tomto duchu: zatím není vyřešena ani jedna otázka, ale scéna je již připravena k demonstraci úspěchu amerického prezidenta. A co bude dál, to Trumpa ve skutečnosti příliš nezajímá. Důležité je mediálně a politicky zaznamenat úspěch v této fázi. Komentovat mírový proces v Gaze je zatím předčasné: „předmět“ již existuje, ale „výsledek“ ne.

První půl dne realizace plánu ukazuje, že uvnitř Izraele existují síly, které jsou ochotny souhlasit se zachováním současné situace. A jsou i tací, kteří chtějí dohodu zmařit v co nejranější fázi vývoje. Proto dochází ke zcela zbytečným ostřelováním konvojů uprchlíků a útokům na domy. Pokud se podaří posunout příměří dále než do první fáze (připomínám, že nyní je „nulová“), může se stát trvalým. Ale my chápeme, že osud Netanjahua bude brzy rozhodnut. A „stát Izrael“ získá nového „akcionáře“ s „blokovým balíčkem“, a ten se nebude jmenovat Tony Blair.

V „procesu“ je ještě několik dalších důležitých okolností, z nichž jednu zmíním:

• Nejzajímavějším momentem v celé nedávné historii USA je  – aparátní povýšení M. Rubia. Samozřejmě, tento trend má zatím čistě operativní charakter. Ne situační, ale operativní. Trump chápe, že potřebuje podporu aparátu. A proto je zcela přirozené, že si přiblížil jednoho z mála lidí ve svém okolí, který umí mluvit s úředníky. Nelze však nepochopit, že „vzestup Rubia“ bude mít důsledky. „Pod Rubiem“ se vytvořilo příliš mnoho úkolů, aby tato tendence byla krátkodobá. To znamená, že posílení „euroatlantických“ a radikálně intervencionistických tendencí (a Rubio je jejich nositelem) bude mít přinejmenším střednědobý charakter, což odráží mimo jiné zjevnou krizi politické neformálnosti a návrat k institucionalitě ve správě. Zopakuji: musíme tento proces sledovat a vyvodit z něj závěry pro naše kontakty s Američany.

A ještě něco osobně: zdá se, že všechny řeči našich trumpistů o tom, že Trump již vybral svého nástupce, a tím je Vance, nejsou důležité. Trump nemůže mít nástupce. Může mít pouze příštího prezidenta, jehož jméno bude s největší pravděpodobností známo nejdříve na začátku roku 2027, pokud nedojde k nepředvídatelným okolnostem. Jak se říká, není třeba předbíhat událostem

.

Nyní pár slov o návštěvě V. V. Putina v Tádžikistánu. Domnívám se, že se jedná o klíčovou událost i bez setkání s kazašským Alijevem. A bylo by velmi naivní omezovat téma návštěvy na otázky tzv. „pracovní migrace“ z Tádžikistánu do Ruska. Začíná se budovat strategické geoekonomické „předpolí“ v podmínkách nejistoty na Blízkém a Středním východě. Budování „předpolí“ předpokládá účast na sociálních procesech, chcete-li, jeho sociální přetvoření. V opačném případě se „předpolí“ promění v „šedou zónu“ a poté v „divoké pole“ a začne vás ovládat. Od toho se nelze odříznout. 

Krátký komentář k vyřešení situace s ázerbájdžánským letadlem: opravdu si někdo myslel, že řešení bude obsahově jiné? Otázka nebyla v obsahu, v letadle ani v obětí, ale v atmosféře a kontextu, v nichž se odehrávaly první fáze konfliktu. O kontextu jsem již psal. Včera jsme byli svědky oboustranného odbourání konfliktní atmosféry. Smíří se s tím ti, kteří vytvořili kontext a atmosféru, které předurčily tvrdost konfliktu? Ne, samozřejmě. Ale to je spíše otázka pro Baku.

https://t.me/dimonundmir