Urovnání v pásmu Gazy…
- Pochybovač
- před 2 dny
- Minut čtení: 3
Poslední trumf Hamasu?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 14.10.2025
Nařkli mě tu z toho, že jsem nekomentoval včerejší Trumpovo vystoupení „za tepla“. Za prvé, kolegové, já nikdy nic nekomentuji za tepla, a už vůbec ne Donalda Trumpa, který žije svým vlastním rytmem a ve svém vlastním vesmíru. Trump vůbec nechápe specifika vzájemné závislosti v politických a zejména v zahraničních vztazích. Obecně si musíme uvědomit, že máme co do činění s člověkem jednoduchých emocí, nekomplikovaných vzorců chování a velmi krátké paměti. Doufám, že včera to všichni konečně pochopili. Pokud někdo nepochopil, důrazně doporučuji poslechnout si Trumpovy komentáře k „misi Whitcroffa“ v Moskvě. A jen prosím neříkejte, že v životě je „úplně jiný“. Tyto příběhy bylo zajímavé poslouchat v lednu a trochu i v únoru. Ale dnes je říjen...
Zadruhé, o Gaze bude co komentovat o víkendu, pokud bude. Včera bylo možné komentovat pouze to, že Netanjahu, zřejmě v rozporu s předchozími dohodami, podrazil Trumpa (pokolikáté už? – pozn.překl.) a odjel na konferenci do Šarm aš-Šajchu. Netanjahua lze pochopit: na pozadí veřejného ponížení s telefonátem s omluvou emírovi Kataru, který byl zaznamenán pro média, cesta na večírek, kde dominují Arabové a kde se nebude mluvit o míru, ale o genocidě v Gaze... Ale pro Trumpa je to signál, že Netanjahu byl „maximálně“ zahnán do kouta a dále na něj nelze tlačit. A mimochodem, do víkendu bude jasné, zda se Britové rozhodnou bojovat o vliv v regionu, nebo se zatím spokojí s Tony Blairem. Zatím si netroufám formulovat konečný úsudek. Ačkoli teď, když se vlastně už všechno stalo, nevidím žádný racionální důvod, proč situaci vyhrocovat. Tím spíš, že všichni budou chápat, kdo to zařídil…
Mimochodem, souhlasím s otázkami řady kolegů ohledně Šarm aš-Šajchu: nejprve je třeba zjistit, kdo s kým co podepsal, a teprve poté předpovídat zásadní budoucnost deklarovaných priorit.
„Hypotéza 6. V Dušanbe proběhla strategická diskuse o tom, jaká může být další vlna vojenské nestability. Byla uznána za nevyhnutelnou... To ale neznamená, že akce budou koordinované. Slabí utečou do Londýna, ti nejslabší do Washingtonu. Není to snad smysl toho, co se stalo?“
A omlouvám se, ale nemohu se zdržet poznámky: - tvrdit, že HAMAS odevzdal svůj poslední trumf – 20 rukojmích, kteří zázrakem přežili a sloužili mu jako „štít“ (četl jsem to zde u několika „odborníků“), znamená prokázat naprosté nepochopení toho, co se v Gaze děje v posledních dvou letech. Rukojmí samozřejmě byli „trumfem“ HAMASu v „zamotané“ situaci. A také určitým pokusem o „štít“. Ale jako „štít“ rukojmí od samého začátku nefungovali a za dva roky se „trumf“ proměnil v malý „směnný žeton“. Tento trumf navíc „vyřadil“ Netanjahu, a to vědomě, vycházeje z docela rozumné myšlenky, že je nutné do budoucna zcela vyloučit braní rukojmích jako způsob, jak přimět Izrael k jednání. Lepší je jednou projít bolestí skutečného zničení části rukojmích vlastníma rukama, aby se odradili od dalšího zajímání rukojmích. Je to cynické, ale Netanjahuovi se to téměř podařilo.
Hamas však rozehrál zbývající „minci“ spíše s důležitým ziskem pro sebe, když fakticky donutil Netanjahua k politickým ústupkům a Trumpa k uznání sebe sama jako de facto účastníka procesu. To se bude týkat nejen Gazy, ale i Západního břehu Jordánu. Mahmúd Abbás je samozřejmě vynikající politik, ale jsou tu určité nuance, o nichž později.
V rámci rozvoje mých závěrů o Blízkém východě bude i malý komentář k situaci kolem Ukrajiny. Ale téma „Tomahawků“ jsem pro sebe uzavřel. Dnes o něco později vyjde článek v „Periskopu“. A zatím to stačí.
Celkově je zřejmé, že centrální „bojiště“ pro formování nového světa, a to jak čistě vojenské, tak geopolitické, se posouvá tímto směrem. V každém případě v nejbližších měsících.
Komentáře