Ustojí to Trump?

Prof.Dmitrij Jevstafjev    31.03.2025

Tato profesorova analýza navazuje na jeho nedělní poznámky vylepené zde včera: …

Při analýze účinku Trumpových výroků bych upozornil ani ne tak na konkrétní slovní tvary, v nichž je eskalace spatřována (jsem si jist, že nuance nejsou nyní zásadní), ale spíše na časové parametry, kdy k ní došlo, a kontext toho, co se stalo.

Trumpův „vztek“ se netýká jen nás (i když my - a tady bychom si neměli dělat iluze - jsme ústředním objektem tohoto „vzteku“), ale i všech ostatních účastníků „velké hry“. Postoj Ruska však sehrál pro Trumpa roli určitého „spouštěče“, i když zde samozřejmě nejde o přesvědčovací sílu finského prezidenta Stubba. Spíše stanovil způsob uvažování, s nímž Trump na golfové hřiště přišel.

Situaci lze přirovnat k „protiútoku“, kdy je z opačné strany úmyslně zapálen oheň, jehož cílem je zastavit hrozící požár. Je tu však jedna nuance: politika je složitá záležitost a moderní politiku nehrají „dva lidé“. Dokonce i v rámci dříve jednotného Západu lze bez větších nuancí identifikovat tři nebo dokonce čtyři síly s různými zájmy. A ty si uvědomují, že jejich bývalý partner, který se stal nebo se stane dlouhodobým soupeřem (takový je vztah mezi „clintonovci“ a „stranou chaosu“), bude válečným štváčem. Ale zjednodušme si otázku: co budou dělat Trumpovi odpůrci, když jsou jeho plány zcela veřejně nastíněny. A nyní není vůbec žádný problém pochopit strategii a taktiku D. Trumpa. Každému je jasné, že D. Trump a jeho oponenti vstupují do fáze, řečeno marxistickou metodologií, antagonistické konfrontace.

Lze polemizovat o tom, kolik měl Trump příležitostí hrát s radikálními globalisty „hru s nenulovým součtem“. Jeho protivníci ji jistě měli. Navíc zvažovali možnost takové politiky, chvíli vyčkávali (až do poloviny března) a nebyli si jisti, zda se jim podaří konsolidovat. A pak... A pak jim to došlo:

1.       Trumpův boj proti korupci je pro ně příliš nebezpečný, protože ohrožuje jak finanční toky, tak osobní integritu. Moje hypotéza: přehnanou reakcí na Trumpovo čištění korupčních „pupínků“ (jako je americká AIID) američtí radikálové-globalisté vlastně vyprovokovali trumpovce k prohloubení jejich protikorupčního tažení.

2.       Evropští euroatlantisté (které Američané upřímně vždy považovali za lidi druhé kategorie) mohou ve vznikající formaci získat příliš silnou pozici, aby se stali v euroatlantiku těmi hlavními.

3.       Trumpovi odpůrci si uvědomili, že je ve skutečnosti manipulovatelný, jako každý politický narcis. A relativně „úspornými“ prostředky ho lze dotlačit k „výpadu“ na „všech azimutech“, aby se pak  s každým pohádal. V době včerejší „extravagance“ byl Trump v konfliktu se všemi hlavními světovými hráči a uprostřed rostoucích neshod ve vlastním týmu.

Protitrumpovci si uvědomili, že nyní nastal kritický a zároveň politicky příhodný okamžik, kdy je třeba narušit logiku „výpadu“ Trumpa a zejména jeho týmu. A zahájili velkou destabilizaci situace.

Zapálí oheň jako první a zapomenou na své rozpory.

A Trump je nyní zranitelnější než kdy jindy. Právě teď se nachází ve svém uměle vytvořeném „slabém bodě“.

Trumpovi  „všechna pára utekla houkačkou“, na níž sice taky záleželo, ale myslím, že hlavně politicko-psychologicky.

Příliš často používaných Trumpových výhrůžek už se reálně přestali bát. Strach z amerických hrozeb byl vždy důležitým geopolitickým faktorem. A spolu s financováním správných projektů je základem americké „soft power“. Ale právě objektivní faktory postavily USA před velmi nebezpečné dilema: buď se pokusit „přitlačit“ Rusko ohledně Ukrajiny k rozhodnutí, které by bylo pro Washington příznivé, a na tomto základě obnovit svůj vliv v euroatlantickém prostoru. Nebo dovést věc k velké finanční a hospodářské krizi (a „pitvě“ Federálního rezervního systému), a v důsledku toho - k vážné vnitřní krizi ve Spojených státech. A to na pozadí vzniku několika ohnisek skutečně velkých konfliktů. Tolik tedy vlastně k volbě.

https://t.me/s/dimonundmir