Volby o ničem - pohledem na Stačilo!

Autor nebyl a není členem žádné politické strany ani spolku. 

Stačilo! bylo slepencem, který těžko mohl někoho oslovit. V zázemí byl Spolek Svatopluk s Petrem Drulákem a kousek opodál historik Josef Skála. Nezdá se ale, že by se alespoň vzdáleně pokusili vést Kateřinu Konečnou a Vidláka lepším směrem.

Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM, nevytáhla z rukávu argument o úspěchu socio-ekonomického modelu, který vznikl v letech 1948-89.  

Byla odstraněna nezaměstnanost, zavedeno bezplatné školství, universální zdravotní a důchodový systém, v podstatě byl vyřešen tehdejší bytový problém, měli jsme soběstačné zemědělství a ekonomiku, která byla v mnoha oborech velice úspěšná. Byli jsme jednou z pěti zemí na světě, která uměla stavět jaderné elektrárny. V celosvětovém uvolnění šedesátých let i u nás rozkvetla kultura. 

To vše bylo spojeno s jistými lidskými oběťmi, znárodňováním a vyvlastňováním. To ale nelze oddělit od geopolitických cílů a působení mocenských bloků.

V geopolitice nikdy nešlo a nejde o lidské životy, ale o získávání bohatství kontrolou cizích území, zdrojů surovin a levné pracovní síly.  

Konečná se minulosti měla zabývat a argumentovat současným stavem, kdy zápolíme s bytovou krizí, většinu ekonomiky ovládají zahraniční vlastníci, postupně hrozí nezaměstnanost, máme problémy se školstvím, zdravotnictvím, důchodovým systémem i nedostupným bydlením. Po listopadu se podařilo zlikvidovat mnohé z toho, co jsme dosáhli.

Poučkou: „Každý je odpovědný sám za sebe, tak je to správné a tak to má být“ zakrýváme lichvu, exekuce, bezdomovce, žebráky, vyloučené oblasti, znevýhodněné občany i nenávist k cikánům neboli Romům.

Neuvěřitelné je vnitřní zhrubnutí společnosti a rostoucí nenávisti k minulosti, kterou mnozí vůbec nezažili - a mezinárodně ke všemu ruskému a do budoucna i čínskému.

Pokrok je naopak spojen se vznikem nové šlechty, přesněji řečeno miliardářů. Kvete i profese zlatokopek. 

Naši současnou společnost charakterizují dva jevy: 

Prvním je zbavování českého národa jeho historie. Moravani, Slezani a Chodové prominou. Polistopadová moc odsoudila období 1948-89 jako hrůzovládu a posléze i kriminalizovala výroky, které by se daly považovat za propagaci komunistických myšlenek. Bylo nutné zbavit se jakéhokoli srovnání „tehdy a teď. Jinak řečeno, hodilo se začít od stavu, kdy jsme lezli jako opice po stromech. Jenže historie se nedá odestát a nelze ji bez následků vyzmizíkovat, pomocí slouhů, označovaných za správné historiky.

Z První republiky zbyl Baťa povzdech Masaryka, že k demokracii ještě potřebujeme nějaké ty demokraty. K tomu možná nějaká jeho soška ve vitrině.  Kdepak mluvit o tom, že podstatná část intelektulálů tehdy byla levicově založena, že byla krize, chudoba a nezaměstnanost. Nežádoucí je výrok Jiřího Voskovce, že se nasrali, když se ve Frývaldově střílelo do dělníků a tak se s Werichem rozhodli, že nebudou dál razit bezpředmětný humor a napsali Caesara.

Nemluví se o První světové válce ani o Národním obrození. Takovou likvidaci historie lze považovat za genocidu národa.

Druhým jevem je absolutní neschopnost politiků řešit jakýkoli problém. Všichni „vyřeší“ bytový problém, důchody, zdravotnictví a cokoli dalšího, jen si řekněte, co ještě. Žvaní kolem dokola v ohrádce oplocené nedotknutelnými ekonomickými poučkami. Žádné daně, žádné regulace. 

Jako příklad lze uvést důchodovou reformu. Nesmyslný je samotný požadavek, aby důchody byly „důstojné.“  Důchody, pokud pod tím pojmem myslíme zabezpečení občanů ve stáří, musí být „dostatečné,“ aby všem zajistily střechu nad hlavou a pokrytí základních životních potřeb.

Protože mám zkušenost se systémem, který funguje v kanadském Ontariu, před mnoha lety jsem pořídil jeho nástin a postupně poslal nastupujícím předsedům důchodových komisí. Projevili absolutní nezájem. Možná proto,že byl zadarmo, se mohli domnívat, že za moc nestojí. Naposledy jsem nástin nabídl Filipu Pertoldovi. Za pouhých 40000 korun. To je celkem známý ekonom, syn profesora Zdeňka Pertolda, jednoho z naší party nestraníků z geologické sekce KU. Nenamáhal se odpovědět, přestože jsme mu materiál nabídl k nahlédnutí, aby nekupoval zajíce v pytli. On ví, že v Kanadě existuje progresivní daňový systém, možná se k němu dostala i informace o jakýchsi nezásluhových pilířích a tak hodil nabídku do koše. A to jsou tabu.

Stejné platí o řešení bytového problému. Hodně slov, ale žádná čísla a analýzy, jak by na třeba developeři reagovali na „záplavu“ levných bytů. Kecy kolem dokola. 

Hnutí Stačilo! nemohlo nabídnout žádné řešení existujících problémů a navíc udělalo chybu, že se vůči EU a NATO neomezilio na prosazování národních zájmů. V případě NATO bylo možné navrhnout omezení účasti ve vojenských akcích (jako to kdysi udělal De Gaulle) a odmítnout doporučení na navyšování nákladů na zbrojení na 5%, protože to zadluží naši populaci na několik dalších generací. Mohlo a mělo upozorňovat na Článek 1 Washingtonské smlouvy, který zavazuje k mírovému řešení sporů. Hnutí Stačilo! se k ničemu z toho neovážilo a proto dopadlo, jak dopadlo.