Vše se může náhle změnit…

Prof.Dmitrij Jevstafjev    15.03.2026

Jako obvykle v neděli bude náš přehled sestávat ze dvou částí: shrnutí klíčových trendů zde, a jejich podrobnější rozbor s některými citlivými detaily na soukromém kanálu. Začněme tedy s trendy.

1.      Za prvé. Výsledkem uplynulého týdne bylo definitivní potvrzení názoru (na Západě i na Východě), že Trump tuto fázi globálního přerozdělování zdrojů nevyhrál. Zatím se málokdo odváží vyslovit větu „Trump prohrál“, ale už visí ve vzduchu a stačí jediná negativní událost, aby se tato jednoduchá myšlenka „uchytila“ v masách. Hlavní otázka je ale jiná: kde Trump prohraje. Pokud prohraje pouze v Perském zálivu (a dokonce i na Blízkém východě jako celku), bude schopen tuto prohru snadno kompenzovat jak geopoliticky, tak i z hlediska image jinde. Otázkou je správný výběr dalšího cíle, i když s tím má zjevné problémy. Takový omyl však v žádném případě není fatální. Soudě podle nesmírně neohrabaných Trumpových pokusů vycouvat z konfliktu v Perském zálivu chápe, že v daném regionu prohrál. Na druhou stranu Trump prohlásil, že Írán je poražen a bezpečnost průplavu v Hormuzu je problémem zemí regionu. Tak geopoliticky primitivní prohlášení jsem nečekal ani já.

Ale pokud Trump prohraje ve Spojených státech... Kolaps mocenského systému, vybudovaného kolem něj, může mít velmi rychlý a fatální charakter. Všechny akce Trumpových protivníků, včetně amerických atlantistů (kteří zjevně nejen ožili, ale i se posouvají směrem k Trumpovým protivníkům), naznačují, že se zaměřili na velkou krizi uvnitř USA. A nebudou se „ztrácet“ v maličkostech (jako je stažení amerických pozic na Blízkém východě). A zde je klíčovým prvkem to, do jaké míry je Trump připraven „opustit“ Izrael. A on – je připraven.

2.      Za druhé. Zajímavé je, že  včerejším prohlášením (že prý nezná termín ukončení války s Íránem) Trump potvrdil částečnou porážku ve „své“ válce proti Íránu. Co neřekl, je to, že se nyní účastní „Netanjahuovy války“. A to není válka o kontrolu nad ropou, ale válka o zničení Íránu jako státu. Která se postupně mění ve „válku starého globálního Londýna“, tedy ve válku zaměřenou na chaos v celém regionu. A hlavním cílem chaosu je rozkol Blízkého a Středního východu, jejichž integračním uzlem byl právě Perský záliv, a zejména Spojené arabské emiráty.  Rozkol těchto dvou makroregionů bude znamenat vážnou porážku jak pro USA, tak pro „neoglobální Londýn“.

3.      Za třetí. Před „světovým zákulisím“ (pokud samozřejmě existuje) vyvstává celá řada otázek o tom, jak kompenzovat zjevnou a pravděpodobně nevyhnutelnou strukturální ekonomickou krizi, aniž by došlo k nekontrolovatelné síťové transformaci světového kapitalistického systému. Je jasné, že otázka možných variant je předmětem rozsáhlé a spíše veřejné diskuse.

Zde napíšu jen dvě jednoduché myšlenky:

·         Na Západě se na krizi dolarové globalizace připravovali všichni: i Trump, i jeho oponenti. Ale doopravdy se nikdo připravit nestihl. Proto „íránská válka“ Trumpa, která před našimi očima na přelomu 2. a 3. týdne přerůstá v krizi „průmyslu ropných dolarů“, vypadá jako preventivní tah třetí síly, která nemá zájem na úspěchu Ameriky.  Nejen Trumpa, ale i Ameriky.

·         V „evolučním“ (relativně) scénáři krize dolarové globalizace by ropné dolary (a USA jako jejich „technický“ emitent) samozřejmě ztrácely na významu, ale relativně pomalu. A co je nejdůležitější – pořadí „obětí“ by bylo zřejmé: v nejbližší perspektivě by se hlavní geoekonomickou „obětí“ stala Evropa. Poté – Rusko. A navzdory všem nákladům by se jak Trump, tak jeho odpůrci i američtí atlantisté (ti by byli „na straně vítěze“) snažili minimalizovat dopad krize na samotné USA. Nyní se vše může náhle změnit.

https://t.me/dimonundmir