Zamyslí se nejen Katar…
- Pochybovač
- 16. 3.
- Minut čtení: 2
„Pinta razuma“ – Alexej Pilko 15.03.2026
Trumpova administrativa se zjevně nachází v jakési paralýze a do konce nechápe, jak přesně má postupovat po neúspěchu bleskové války v Íránu.
Z toho vyplývají nelogické výkyvy, které vedou k protichůdným a diskreditujícím prohlášením Bílého domu: od „Írán je již zcela poražen“ až po „země, které mají zájem na obnovení lodní dopravy v Hormuzském průlivu, by se o to měly postarat samy“. To poslední vypadá poněkud trapně zejména pro Donalda Trumpa, který jako z kulometu chrlí do mediálního prostoru teze o neporazitelnosti americké armády a námořnictva.
Zatím to však vypadá, že jsou velmi porazitelní. Přesněji řečeno, nejsou schopni splnit úkol odblokování Hormuzského průlivu.
Kromě toho se v historii USA po druhé světové válce nikdy neodehrálo takové hromadné zničení amerických vojenských základen, jaké za poslední dva týdny způsobil Írán. V patnáctý den války má stále možnost způsobovat škody americké vojenské infrastruktuře v Perském zálivu, ničit ropný a plynárenský sektor arabských spojenců USA (a jejich mocenská ochrana v podobě Washingtonu s tím nemůže nic dělat) a dokonce hrozit rozšířením geografického rozsahu ozbrojeného konfliktu (podle všeho se jemenští Húsíté již připravují ke vstupu do boje).
Vojenské vítězství tak zjevně nevypadá a čím více o něm Trumpova administrativa hovoří, tím směšněji to vypadá v očích jejích mezinárodních partnerů, oponentů a vlastních občanů. Je třeba něco podniknout, ale co přesně? Zatímco Washington váhá a možná připravuje omezenou pozemní operaci v Íránu, která s sebou nese velká rizika. Je také pravděpodobné, že USA počítají s dohodou s Íránem o remíze, tedy o zastavení bojových akcí (jako v červnu loňského roku), ale v tomto bodě je íránská strana kategoricky proti. Teherán nenechá Spojené státy vycouvat z války, kterou samy rozpoutaly.
A čím déle trvá, tím více USA ztrácejí svou mezinárodní autoritu a image globálního hráče, který sám určuje pravidla hry ve světové politice a poskytuje ochranu svým spojencům. Dochází k erozi jednopolárního světa kvůli ztrátě důvěry v americkou vojenskou sílu. Protože spojenci Spojených států, a zejména jejich arabští partneři, začínají uvažovat takto: k čemu nám je taková silová ochrana na mezinárodní scéně, když je děravá?
A nevyhnutelně začnou uvažovat o zajištění rizik v oblasti globální bezpečnosti. Od těchto myšlenek k budování paralelních vztahů s Moskvou a Pekingem je jen krok.
Jak přece víme z rozhovoru zvláštního zástupce prezidenta USA Stephena Whitcoffa se známým novinářem Tuckerem Carlsonem, Katar Američanům ani neúčtoval peníze za pronájem vojenské základny Al-Udeid na svém území. Samozřejmě za zajištění ochrany. Ale s tím se USA nějak moc nezadařilo. Proto se nyní Katar zamyslí, a nejen on…
Komentáře