Západní přitvrzení…

Je to pro Rusko příležitost?

Prof.Jevstafjev   24.10.2025

Dnešní příspěvek začnu velmi opatrným, chcete-li „nejistým“ předpokladem,

že Trump po několika rozhodných krocích, které podnikl současně v různých směrech, začal mírně zpomalovat, což je zvláště patrné v ruském segmentu. Ale i v Latinské Americe je pokus o přesun pozornosti z Venezuely na Kolumbii také snahou „zbrzdit“ procesy. Obecně je Trump člověk „nerovnoměrného tempa“. Je to součást jeho politické taktiky. S Ruskem to také fungovalo, ale zdá se, že to fungovat přestává.

Nebudu tvrdit, že 19. balíček sankcí EU a symetrické zavedení sankcí proti ruské ropě nic nepřináší do již existujícího obrazu.  Klíčovým momentem zde je, že sankční vlna byla politicky „realizována“ v jasné koordinaci uvnitř Euroatlantické oblasti. Tato koordinace vznikla výlučně situativně, ale euroatlantisté, včetně okolí D. Trumpa, dokázali tuto synergii zajistit. Existují však dvě, dokonce tři nuance:  

• Nuance první: soudě podle formy, v jaké Trump oznámil sankce proti Rusku a přistoupil k eskalaci, může relativně snadno ze sankčního „treku“ seskočit. Pro Donalda Trumpa neexistuje pojem „ztráta tváře“. Prostě o tom nebude přemýšlet.

  
  

• Druhá nuance: doufám, že jsme všichni pochopili včerejší prohlášení V. V. Putina: Rusko jasně dalo najevo, že v případě POLITICKÉHO rozhodnutí o dálkových zbraních pro Kyjev je připraveno jako první přistoupit k VOJENSKÉ eskalaci? Dále  můžeme dlouho diskutovat o tom, do jaké míry je Rusko v praxi připraveno přistoupit k tomuto zhoršení (můj názor: nyní, v aktuální situaci, je připraveno), ale důležité je, že to bylo učiněno PŘED zahájením praktických akcí Západu, a ne až poté.

  
  

• Ke třetí nuanci poznámka: - nejde jen o Brity. Jde o změnu charakteru protikladu uvnitř Euroatlantické oblasti v důsledku změny řídícího centra protitrumpovských sil. A to může za určitých podmínek znamenat strategickou změnu.

Ještě jedna malá poznámka „k pořádku“. Kolegové, tento týden došlo k obrovskému přetížení. Proto s vaším svolením tuto neděli, pokud nenastanou nepředvídatelné okolnosti, vynechám přehled problému. Pokud se něco takového stane, samozřejmě se k tomu vyjádřím. Ale s velkými přehledy si asi dám pauzu. Zítra vše jako obvykle.

A na závěr: na základě četných žádostí spolupracovníků zveřejňuji na hlavním kanálu to, co bylo napsáno v soukromém dopise  K. Budanova (proč je jeho postava  pro Západ přijatelnější než V. Zalužnyj). Zde je hledaný fragment ve zkrácené podobě:

„…Základna, o kterou se Zalužnyj opíral, tedy „kádrové“ jednotky a národní garda, už téměř neexistuje, a  pokud to tak půjde dál, brzy zmizí úplně. Nebude čím konsolidovat rozpadající se systém. Ale speciální služby s podporou Britů a Američanů si, bohužel, zachovávají svou funkčnost. A pokud se podaří je „spojit“ s TSK (a pokračování a zpřísnění mobilizace je absolutním imperativem ukrajinské politiky), pak to bude skutečná moc na Ukrajině v období ukončení bojových operací, schopná čelit „atamanství“ – tedy dezintegraci moci (které nevyhnutelně způsobí samodemobilizující se ozbrojené síly Ukrajiny)"…. Takový dárek, jako je ponechání Zelenského u moci, nám nikdo nedá.

Ne, kolegové, nedají. Odcházejí od dříve převládající myšlenky, že Zelenského musíme „odstranit“ my. Jsou připraveni ho odstranit, zatím bez zjevného krveprolití, sami. A obecně – na Ukrajině jsou euroatlantisté, včetně části Trumpova okolí, připraveni na velmi rozhodné kroky, chcete-li, na politický gambit. Podívejte se na návrhy v britských médiích, aby se Rusku přece jen předal celý Donbas. Brzdí je pouze to, že Trump má příliš mnoho „kypících hrnců“ a „sundává“ je (přesněji řečeno, snaží se je sundat) z plotny v souladu se svými prioritami. A nyní v Ukrajině vznikla určitá přechodná „mezera“, kdy nelze provést žádný závažný manévr.

Vlastně je to pro nás příležitost. Již dávno bylo zjištěno, že čím je situace pro Rusko naléhavější, tím tvrději a kompetentněji jednáme…

https://t.me/dimonundmir

P.S.: - dopustím se připomínky, jakkoli s profesorovými závěry vcelku souhlasím. Jde o to, že prakticky jen okrajově zmínil pro Rusko nepřehlédnutelné riziko vyhlášených amerických sankcí vůči ropným společnostem Rosněfť a Lukoil včetně jejich dceřiných společností, které představují přes polovinu ruské těžby ropy, a ještě větší podíl na jejím exportu. Rosněfť je navíc společnost kontrolovaná státem, takže sankce vůči ní je k Rusku otevřeně nepřátelským krokem, nedalekým od vyhlášení války. Jisté je, že sankce časem neméně zasáhne samotné USA a jejich vnitřní ceny benzínu. Nicméně to, co se bude dít mezitím mi zavání vojenskou eskalací. Putin se v tomto smyslu vyjádřil docela jednoznačně, takže bych očekával skutečné přitvrzení se strany ruského vojenského postupu vůči Ukrajině, možná i vůči Evropě.(překl.)