Londýn vs. Trumpova Amerika
- Pochybovač
- před 10 hodinami
- Minut čtení: 2
Ukrajina – „žeton“ Londýna
Prof.Dmitrij Jevstafjev 14.12.2025
Neopouští mě téma možnosti interakce v trojúhelníku „Trump a jeho nejbližší okolí“ – „euroatlantisté“ – „neglobální Londýn“.
Na této interakci bude záviset struktura geopolitické (nikoli geoekonomické) polycentricity. Ačkoli se D. Trump snaží „odpoutat“ USA od Euroatlantiky prostřednictvím projektu Core5, na „operační úrovni“ se to ukazuje jako více než složité. S analýzou tohoto projektu zatím nespěchám, protože důležitější než Trumpova prohlášení je reakce na něj ostatních potenciálních „společníků-koncesionářů“. Trump však přesto zariskoval a oznámil nový projekt, jehož základ zjevně spočívá v geoekonomice, nikoli v geopolitice. A Rusko v něm figuruje právě jako geoekonomický „hráč“, nikoli geopolitický. Ale jsme tam na stejné úrovni jako Japonsko – jako podřízení partneři „Trumpovy Ameriky“. A zde je první hypotéza ohledně možnosti dosažení určité rovnováhy mezi těmito silami:
Vnitřní imperialistické rozpory dospěly do stadia, kdy soupeření o vedoucí postavení v západním světě, tj. o právo jako první vybírat „rentu“ různého druhu z periférie, se mění z „vnitřního“ na „mezisystémové“, tj. nabývá zcela nových rozměrů.
Tato zvláštnost činí geoekonomické soupeření mezi „Trumpovou Amerikou“ a „neoglobálním Londýnem“ (jehož mimořádně rychlý vznik pozorujeme) hlavním prvkem ve fázi vstupu do neoglobálního světa. Potenciální vojenské projevy síly nejsou vyloučeny, ale převážně ve formě „proxy válek“.
Z toho vyplývá hypotéza o sekundárnosti rozporu s euroatlantisty. A to ze dvou důvodů:
1. Za prvé, euroatlantisté mají globální potenciál pouze a výlučně tehdy, pokud kontrolují USA jako „jádro“ Euroatlantiku. V jiných variantách se euroatlantisté poměrně rychle promění v regionální sílu, jejíž maximální reálný vliv sahá do severního a východního Středomoří.
2. Za druhé, Evropa bude schopna obnovit svůj geopolitický potenciál díky reindustrializaci opírající se o francouzskou energetiku a německý zbrojní průmysl, jakýsi „Uhelný a ocelářský svaz“ přeměněný na „Energetický a zbrojní svaz“ s „ropou“ a „masem“ čerpanými z Ukrajiny. Ale ne dříve než v letech 2028–2030. Trump počítá s tím, že do té doby potvrdí existenci „své“ Ameriky, která bude dominovat v novém systému geopolitických a geoekonomických vztahů.
· Proto je nyní hlavním geopolitickým protivníkem Trumpa „neoglobální Londýn“, s nímž vede skutečnou „studenou válku“.
Nesmíme však zapomínat, že „studená válka“ ve své klasické podobě (polovina 60. let – začátek 80. let) je formátem interakce globálních hráčů, který předpokládá jak selektivní rivalitu (nikoli totální), tak selektivní spolupráci.
Ústředním bodem soupeření „Trumpa a Ameriky“ a „neglobálního Londýna“ se navenek jeví Ukrajina, nebo spíše to, co by se dalo nazvat „Ukrajina+“. Ale je tomu tak opravdu? Pokud se na tuto situaci podíváme zcela cynicky, je zřejmá jedna nuance:
„Londýn“ (nezáleží na tom, která verze) získal fakticky dominantní vliv na projekt, přičemž investoval nejméně ze všech. „Londýn“ je jediným účastníkem projektu, který nebude muset „fixovat ztrátu“. Pouze ušlý zisk. Navíc vnitřní politické náklady tohoto projektu pro Velkou Británii jako stát mohou být také mírné. Vládu Starmera bylo stejně nutné změnit a diskreditovat „nacionalisty“.
Nemyslíte, kolegové, že si „Londýn“ vytvořil z Ukrajiny pro sebe skvělý „žeton“ výměnou za ústupky v jiných regionech? A že ji brzy vyloží do „tendru“? A do Evropy se „Londýn“, ale již „neoglobální“, ještě vrátí. Protože už není nikdo, kdo by mohl napravit finanční systém a řídit budoucí evropskou „atamanštinu“.
Komentáře