Život v pravdě

Jde o konstrukt, který kdysi vznikl při bytových seminářích. Patrně s ním přišel filosof Patočka. Člověk nemusí kvůli pravdě nastavovat krk oprátce, stačí, když nebude podporovat systém označený za lživý. V podstatě šlo o filosofický fígl ospravedlňující Chartu 77. Netřeba podepsat, stačí tu myšlenku uložit do podvědomí. Jednou se bude hodit. Třeba při cinkání klíči. S odstupem času je zřejmé, že byla opominuta možnost, že se lže nejenom u nás, ale kdekoli jinde ve světě. Koncept života v pravdě má vedlejší parametr, známý jako moc bezmocných. Tu měli ti, kteří byli finančně i politicky podporováni zvenčí a z relativního bezpečí představovali určitou hrozbu. Mocní proto nabízeli občanům sociální kontrakt, třeba bydlení a něco sociálních jistot. S odstupem času je bohužel zřejmé, že lhaním je prosáklý celý svět. Výsledkem jsou vylhané války, barevné revoluce, miliony mrtvých a rozvrácené státy. Oslavujeme mocné, kteří chtějí svět vést (čti: ovládnout) silou příkladu nebo příkladnou silou. Naši přisluhovači začali stavět proti pravdě censuru, nadávky a zdokonalený trestní zákoník. Naše elity zůstaly uťápnuté kdesi v koutě. Je nebezpečné domnívat se cokoli.