Žvanírna

AI: Tak Rudolf Hrušínský st. v roce 1990 označil Poslaneckou sněmovnu.

Od té doby se nic nezměnilo. Politici žvaní, urážejí se a natřásají svoje dávno letu neschopná peříčka. Dokládem je i nedávné jednání o (ne)dostupnosti bydlení. Nedávalo smysl, protože neexistuje analýza problému a skutečné návrhy na řešení problému. Situace je obtížná z politických důvodů, protože minulý režim problém bydlení v podstatě vyřešil. V počátku i za cenu konfiskace majetků, dělení velkých bytů, vytvoření systému obecních bytů, a omezením plochy na člena domácnosti podle kategorie bytů. Obecní byty se pronajímaly na dobu neurčitou, přičemž dekret byl děditelný pro členy rodiny i partnery, pokud žili ve společné domácnosti alespoň 5 let. Postupem času se rozvinula panelová výstavba zahrnující podnikové a družstevní byty a posléze ty v osobním vlastnictví, které se daly prodávat. Jistý ňouma, narozený se stříbrnou lžičkou v puse, je označil za králikárny. 

Vsuvka 1

K období 1952-86, které pamatuji, mohu uvést, že většina mých známých, včetně našeho rozsáhlého nestranického příbuzenstva, postupně získala vlastní bydlení. Nebyli zatíženi hypotékami a neobávali se odejít do důchodu. 

Po Listopadu 1989 se situace změnila. Obecní byty byly privatizovány, domy a byty restituovány a nastal neomezený růst nájmů. Výsledkem bylo, že platy postupně vzrostly 10-15x kdežto nájmy 50-100x. U nájemních bytů navíc zmizely smlouvy na dobu neurčitou. Obratem se objevil problém u ovdovělých. Jeden příjem přestal stačit a tak stát, odmítající regulaci nájmů a cen energie, začal pronajimatelům přihrávat do kapes veřejné peníze, tedy „příspěvek na bydlení.“  Dalším problémem jsou krátkodobé nájemní smlouvy. 

Vsuvka 2

Asistoval jsem dvakrát při pronájmech garsoniéry: Smlouva na 1 rok, nájem a kauce předem, tedy asi 25k. Majitel bytu neměl žádné výhrady ani stížnosti, ale smlouvu neobnovil. V druhém případě byly dva nájmy, kauce a podíl pro makléře předem, celkem 50 k. Stížnosti žádné, ale smlouva nebyla obnovena.

Poslanci ignorují otázku rozsahu problému. Kolik lidí a kde potřebuje pomoc. Zdá se, že převládá snaha oddělit zrno od plev, tedy těch, kteří budou dva roky pracovat a někam patřit dva roky té které obci patřit, možná na náměstí. O ostatních se nemluví.

Bude se řešení týkat celé populace, nebo jen její části? Skryjí se politici za pilotní programy? Nedávno se objevila informace, že v jistém městě realizují program, který zajistí dostupné bydlení pro

8 potřebných. Končila zmínkou, že jich mají celkem 80.

Do jaké míry bude společnost reagovat na vznik a ztrátu pracovních příležitostí. Bude schopna/ochotna regulovat náklady na stavbu bytů . Otázka je, kolik a kde je budeme potřebovat, jaká infrastruktura včetně dopravní bude zapotřebí a co to bude stát. V současné době je problém dále násoben migranty. Mají-li  zůstat i oni budou potřebovat byty se vším všudy. 

Vsuvka 3

Bydlel jsem 27 let na kanadském maloměstě. Několik desítek lidí tam z podpory žilo v sociálních bytech. Nepracovali, protože by si minimální mzdou nevydělali na provoz auta, aby mohli dojíždět do práce, kdyby nějakou našli. Nebyli nepřizpůsobiví, společnost se nepřizpůsobila jejich situaci. 

V Kanadě určuje délku smlouvy nájemce, nikoli pronajimatel. Nájem pak podléhá regulaci a nemůže být ročně zvýšen víc než o inflaci. Pronajimatel může novému zájemci nabídnou byt za vyšší (tedy tržní) cenu. Některé společnosti nabízejí nájemníkům odstupné, pokud smlouvu zruší a odejdou. Regulace sama tedy není samospasitelná.

Politici mlčí o nákladech na vyřešení dostupnosti bydlení. Nechali se vtáhnout do zbrojení. Babiš prohlásil že zrušení nákupu F-35 by nás přišlo na 18 miliard korun. To je pakatel proti 1.5 bilionu na který nás přijdou za dobu své život, jak odhaduje expert Jaroslav Štefec. No, co chcete od žvanírny…