Aspoň káva 122 aneb Baxismus-pavlismus vyhlásil boj parlamentní demokracii.

aspoň káva #122

Neuvěřitelná rychlost rozhodnutí Baxova neústavního soudu ohledně nařízení cesty presidenta soudruha Petra Pavla aka Pávka nenabízí žádné rozumné vysvětlení. Už bývalý ministr na zamini Cyril Svoboda, který je kromě jiného i právník, se pozastavil nad tím, že se neústavní soud ani nesnažil žádným způsobem poskytnout druhé straně, tedy vládě jakoukoli možnost k vyjádření.

V první reakci, tedy vlastně i skoro v šoku, prohlásil ministr Macinka, že soudruha presidenta doakreditují. Soudruha presidenta.  Akorát na večeři, na kterou se tak těšil, nepůjde. Dorazila totiž pozvánka, na které je výslovně uvedeno jméno předsedy vlády Andreje Babiše. A ta dorazila ten samý den, kdy Bax-pavlův neústavní soud vydal své rozhodnutí. Jenže s tím se nehodlal smířit gumák Pavel a prohlásil, že o tom, kam půjde a jaký bude mít program, rozhodne sám, protože on je automaticky vedoucím delegace.

Mezitím se do sporu vložil bývalý předseda neústavního soudu soudruh Rychetský, který v rozhovoru pro Rozhlas uvedl: „Rozhodující ale bude to, zda se prezident a premiér dohodnou na uspořádání, které celou situaci uklidní. Když se nedohodnou, tak je to velice jednoduché: dospějeme k předčasným volbám, protože v tu chvíli přechází moc k lidu, aby řekl, kdo má v zemi vládnout, tvrdí.“ Čili je to jednoznačný pokus o ústavní puč. Protože lid rozhodl ve volbách, a to tak, že vládu má stávající premiér a jeho koaliční partneři. A protože veškerá rozhodnutí presidenta ve věcech zásadního charakteru podléhají podpisu premiéra nebo jím pověřeného ministra, je president ve skutečnosti podřízen vládě. Protože máme parlamentní demokracii, nejsme ani Francie, ani USA.

Premiér Babiš nabídl smírné řešení s tím, že by opravdu bylo vhodné ten spor ukončit tím, že se soudruh president cesty vzdá. Ale to dle presidentských slov nepřipadá v úvahu. Výkon ústavních pravomocí prezidenta není libovůlí. Je to v podstatě jeho ústavní povinnost. Prezident nemá možnost se rozhodnout, které pravomoci vykonávat bude a které ne, Dokonce by se rád sešel s premiérem a vyjasnil sis ním, čeho se zúčastní. Tedy, kam půjde on a kam dovolí jít premiérovi.

Naskýtá se mnoho otázek, proč se ten gumák tak snaží, aby byl hlavně na té neformální večeři, která je ovšem daleko důležitější, než projevy na druhý den. Jedním z důvodů je, že se mají projednávat zbrojní zakázky za sedmdesát miliard euro. A pochopitelně zbrojaři, kteří Pavla řídí, by rádi byli aspoň prostřednictvím jeho osoby zastoupeni. Jiným důvodem může být, že se má projednávat každoroční pomoc Ukrajině ve stejné výši a tenhle válečník už někde za naši republiku s tím souhlasil. A tady to prý chce potvrdit. Přesto, že nemá vůbec žádný mandát k podobným slibům. Takže opět hrozí nový spor s vládou.

Vláda se zachovala tak jak měla. Po jednání na zamini pravil soudruh president, že mu vláda seškrtala doprovod a povolí mu při jednání Severoatlantické rady, ve druhý summitový den, sedět ve druhé řadě. Delegace je 1 plus 4, informoval Macinka. „To znamená, vedoucí delegace Andrej Babiš, který sedí u hlavního stolu, a v další řadě čtyři další členové delegace – prezident, dva ministři a velvyslanec v NATO. Prezident tak sále přítomen být může, pokud bude chtít. Pokud nebude chtít, tak tam může třeba sedět někdo jiný, třeba vládní zmocněnec pro naplňování závazků NATO, pan Landovský,“ popsal novinářům ministr zahraničí.

Soudruh president si neustále kladl nějaké podmínky, ale čím víc se vzpouzel, tím víc se Babiš zatvrzoval a ve spolupráci s Macinkou upřesňoval stále tvrdší podmínky. Pavel chtěl letět společně s vládní delegací, prý z úsporných důvodů, ale já jsem přesvědčen, že chtěl již při vystupování z letadla předvádět, že je tu vedoucí. Pochopitelně to je přímo protokolární nesmysl. Dva nejvyšší představitelé státu nemohou z bezpečnostních důvodů letět stejným letadlem. Jistě si vzpomenete na případ polské delegace, kdy Polsko najednou přišlo jak o presidenta, tak právě o předsedu vlády. Nehledě na další představitele.

O myšlenkové úrovni soudruha presidenta svědčí i to, že jako doprovod si vyžádal jen jednoho člena ochranky, další vyměnil za fotografa a mluvčího. A vláda mu v tom vyhověla. Nakonec si kancelář presidenta vybrečela u tureckého presidenta Erdogana osobní pozvání na neformální večeři. Čímž klesl na úroveň posledního uplakánka ve školce. Turecká strana vydala prohlášení, ve kterém se píše že o pozvání na večeři obdržel Erdogan prostřednictvím Kanceláře pražského Hradu. Kancelář udávala jako důvod napjatě vztahy se současnou Českou vládou a citace " Je zvyklostí že na summitech NATO zastupuje stát hlava, a to mi že strany kabinetu nebylo umožněno, žádám Vás tedy tímto o dodatečnou pozvánku na neformální večeří".

Ve finále je to tedy ale úplně obráceně, než jak to prezentuje president.

Stalo se tedy přesně to, před čím se varovalo, že díky účasti prezidenta Pavla bude z České strany summit jedna velká ostuda.

Další výsledky jednání jsou jednak nepodstatné, jednak stejně v době, kdy toto povídání vyjde ještě nebude všechno uzavřeno. Takže sledujete zahraniční a jiná média. U nás doma se totiž pravdu nedovíte.

I já si dám svou dobrou kávu a budu dál sledovat průběh událostí.