Aspoň káva #138 aneb Památka zesnulých
Každý rok si počátkem listopadu připomínáme ta, kteří nás už opustili a kteří byli naši srdcím blízcí. A jistě si uvědomujete, že i v Bavorovské komunitě byli tací, na které je dobré občas vzpomenout. Tak všem, o kterých vím, že už se na nás dívají shora, posílám svou vzpomínku.
Jí vím, že je ještě o několik dní brzo, ale příští středa by už byla pozdě. Takže jako každý, kdo navštěvuje hroby svých blízkých, posílám tuhle vzpomínku předem.
Pochopitelně jako první musím vzpomenout na paní Katy. Psávala pod zkratkou K.-k. Ale všichni věděli, že se jedná o paní Kateřinu Mertovou. Za těch několik roků, kdy psávala jednak o svých fotografických zážitcích, jednak různé příběhy a zajímavosti z historie jsme se stali takovými přáteli na dálku. Nikdy jsme se neviděli, ale věděli jsme, že jsme opravdoví přátelé. Až jednoho lednového dne mi napsala, že musí nějaký čas vynechat, protože je v nemocnici. Chtěl jsem jí zavolat, ale nějak mi nevycházel čas. A když jsem se přece jen k tomu volání dostal, bylo to 16. ledna, telefon už mi nevzala. V ten okamžik už umírala. Zemřela následující den roku 2020. Což jsem se dověděl od jejího syna. Chyběla nám všem.
Dalším, kdo nás opustil, byl „strejda“. Jistě i jeho příspěvky a komentáře si pamatujete. O jeho odchodu tam nahoru jsem se dověděl se zpožděním. Nevím už kdo, ale někdo to napsal do komentářů. Zbyly mi po něm v mém archivu nějaké cestopisy.
Vzpomínám si na jednoho zubaře. Jeho jméno jsem nenašel, ale byl to právě on, s kým jsem odcházel z nepřátelského území v pro mne již vzdálené galaxii. Ale někdo si jistě vzpomene.
Je mnoho lidí, o které jsem přišel změnou blogu. Ale nějak mi chybí i ti, kteří přešli se mnou. Dlouho se neozval Brtník z brlohu. I když je možné, že se hlásí pod jiným jménem, případně jako Host. Což by bylo to příjemnější zjištění.
Naštěstí ten seznam zatím není příliš dlouhý. Ale přesto mi tu chybí další lidé, o kterých nic nevím. Paní Miluše a její známý Knopp.
Zkuste zavzpomínat se mnou a případně připomeňte i další přátele z blogů. Všichni si zaslouží, abychom na ně nezapomínali. Přesně podle úsloví: Pozapomeň, ale nezapomeň. Tak se snažím nezapomenout.
A všem, o kterých vím i nevím, jestli tam nahoře jsou nebo nejsou posílám svůj obvyklý pozdrav v podobě dobré kávy.



Minorita, Moskyt, strejda/děda Olin...
Jsem si zaskočila do minulosti, pane domácí...
https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2021/02/22/ako-to-vidi-cina-rozpravat-cine-o-ludskych-pravach-je-zaruceny-sposob-ako-sa-strapnit/#comments
Díky za vzpomínku/připomenutí, pane domácí.