CO RUSKO PO G-7 ?

Zrušit nedotknutelnost ...

 S jistým zájmem jsem si přečetl názor kolegy  ( https://t.me/vizioner_rf ), který lze shrnout takto: Trump na summitu G7 oblizoval Zelenského, kterého všichni velmi milují.

Byly obnoveny sankce na námořní dodávky ruské ropy. Cena ropy klesla, stejně jako akcie ruských společností. Lídři G7 se „zavazují zesílit tlak na ruskou vojenskou ekonomiku“ a „zpřísnit  sankce, mimo jiné i vůči ropnému a plynárenskému sektoru“.

V zákulisí summitu různé anonymní i ne tak docela anonymní zdroje prohlašovaly, že na Ukrajinu se každou chvíli snese déšť prostředků protivzdušné obrany a raket a že se na jejím území bude zvyšovat výroba zbraní. Dříve byl Trump přesvědčen, že Ukrajina „nemá trumfy“, nyní je přesvědčen, že je nemá Rusko. Rusko tedy budou dorážet, s čímž se v Kremlu již smířili. Zkrátka se už vzdejte!

Všechno je to tak lákavé, že je dokonce těžké vybrat, odkud začít. Například, pokud dříve Trump říkal, že Ukrajina nemá žádné trumfy, a to nemělo na nic vliv, proč bychom měli očekávat změny v souvislosti se stejnou poznámkou, tentokrát však o Rusku?

Výsledek summitu nespočívá v tom, že by si Západ najednou vzpomněl na Ukrajinu. On na ni vůbec nezapomněl. Přesněji řečeno, G7 opět vkládá velké naděje do udušení Ruska v oblasti ropy a plynu. V tomto smyslu jsme se však jen vrátili nanejvýš o rok až rok a půl zpátky.

Ano, urovnání situace v Perském zálivu, pokud k němu samozřejmě dojde, což zdaleka není zaručeno, uvolní EU ruce, které byly svázány v únoru a květnu. Ale my, opakuji, se ocitneme v již známé situaci. Kde se sankce zavádějí, ale každá další vlna sankcí má objektivně menší účinek než ta předchozí.

Bát se nemusíme slov. Která jsou navíc v budoucím čase. Případ ropné výjimky, kterou USA pod tlakem trhu třikrát prodloužily, ukazuje, jak pružné jsou tyto záměry. Na co však třeba věnovat pozornost, je zřejmé zesílení „silového“ tlaku právě na energetickou složku. Pokud sankce fungují špatně, pak škody způsobují „trosky dronů“.

Proto Evropa Ukrajině dronů nasype, co hrdlo ráčí, aby z nich bylo co nejvíce trosek. A USA také, pokud bude EU ochotna za to zaplatit. Ukrajina bude pomocí dronů a raket vykonávat za EU a USA tu práci, kterou tyto subjekty samy nedokážou – přímé údery na ruskou ekonomiku. Summit G7 však v tomto ohledu není nijak výjimečný; na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře budou přijata podobná rozhodnutí.

Potěšující je, že při bližším pohledu není patrná žádná jednota Západu, o které hovoří kolegové. Evropští lídři se snaží co nejvíce posílit pozici Ukrajiny před budoucími jednáními.

 Washington se naopak snaží zachovat si prostor pro politický manévr a nadále vnímá vyjednávací proces jako způsob, jak si zajistit geopolitické výhody. Ačkoli, jak vidíme, vyjednávání mezi námi, Evropou, USA a Ukrajinou představují, jak by řekli v Oděse, „čtyři velké rozdíly“.

No a aby jednání, bez ohledu na kontext, probíhala v náš prospěch, nebylo by špatné již nyní přizpůsobit (nebo alespoň začít přizpůsobovat) naši ekonomiku, od níž je neoddělitelná vnitřní i zahraniční politika, na podmínky skutečně dlouhodobého konfliktu. Psal jsem o tom právě dnes zde.

Pokud naše naděje na vítězství kriticky závisí na slibu Evropy, že Ukrajině poskytne zbraně, pak neválčíme správně. Pokud Evropa vyrábí u sebe i na Ukrajině zbraně proti nám, ukrajinské ozbrojené síly je mohou používat, Zelensky bez problémů pokračuje ve vydávání příslušných rozkazů ukrajinským ozbrojeným silám a Washington, schovávaje se za naši víru v „ducha Anchorage“, stále hlouběji proniká do našich vlivových zón, pak je na čase neutralizovat alespoň jeden článek tohoto řetězce. A raději ne jen jeden, ale všechny. Tady už ale vše závisí na politické vůli, stanovení cílů, využití inovativních metod řízení (zejména „ne našich“) a organizačně-technických prostředků k realizaci zamýšleného plánu

Jaké další závěry lze vyvodit ze summitu G7, který se konal ve Francii?

1.       Je třeba zrušit „Anchorage“. Jak jsem již několikrát dříve psal, Anchorage 2025 se pro nás ukázalo jako vyjednávací past, stejně jako Istanbul 2022. Přitom se z nějakého důvodu ukázalo, že svázané ruce máme jen my. Trumpova administrativa je zcela osvobozena od jakýchkoli závazků – Venezuela, Sýrie, Írán, na řadě je Kuba, dodávky zpravodajských informací a zbraní na Ukrajinu pokračují. Očekávají se dodávky nejmodernějších zbraní, včetně bomb s dlouhým doletem. O činnosti systému „Palantir“ na Ukrajině se raději nebudu zmiňovat, protože současná logistická krize v našich jižních regionech a problémy s benzínem po celé zemi jsou důsledkem činnosti m.j. právě této společnosti.

USA tedy aktivně jednají na straně Ukrajiny. Proč vůbec získaly status zprostředkovatelské země, s níž lze vést jednání, Jestliže jsou součástí vojensko-politického mechanismu podpory kyjevské junty? Proto je třeba veřejně oznámit, že Moskva odstupuje od dohod z Anchorage, protože Trump během téměř celého roku nesplnil svou část těchto dohod.

No, v Petrohradu v 90. letech a na počátku nového tisíciletí (a vlastně po celé zemi – od Moskvy až po nejvzdálenější okraje) to tak přece bylo, ne? Navíc se účtovalo úrokové procento za každý den prodlení. Pokud tedy mluvíme v těchto pojmech, Trump nám poměrně dost dluží. Hlavní je, že jelikož sám žije v takovém myšlenkovém kruhu, všechno to sám skvěle chápe. A asi se každým dnem diví čím dál tím víc – proč mu to dosud konkrétně nevytýkáme?

2.       Je třeba odvolat nedotknutelnost pro Zelenského. Jelikož „duch Istanbulu“, na jehož základě jsme podle slov A. Lukašenka poskytli židovské lobby záruky nedotknutelnosti pro Zelenského, je mrtvý, je na čase se jich také vzdát. Proč? – Odpověď je velmi jednoduchá: pro naše děti ze Starobělska, Doněcka, Geničeska, Novorossijska, Sevastopolu atd. nám nikdo žádné záruky bezpečnosti nedává. Stejně jako je nemají rodiče našich dětí. Proč tedy tyto záruky bezpečnosti mají naši hlavní nepřátelé a jejich rodiny?

Možná by stálo za to pravidelně útočit nejen na čerpací stanice, místa výroby dronů nebo sklady, ale i na místa bydliště vojensko-politické elity junty. Možná bude taková metoda skutečně účinnější, pokud jde o to, přimět kyjevskou juntu k míru za našich podmínek.

3.       S ohledem na některé trendy v průběhu speciální vojenské operace a některé výsledky summitu G7 je možná nejdůležitější provést personální změny nikoli až po volbách do Státní dumy, ale ještě před nimi. Jak ukazuje analýza situace, jeden až dva měsíce mají nyní obrovský význam. A zdržovat se teď zjevně pro nás není k užitku. Ve Francii dal Západ ukrofýrerovi volnou ruku nejen k zesílení bojových operací na frontové linii, ale i k zesílení úderů do hloubky ruského území.

My však nesmíme hrát opět druhé housle a jako nyní zacpávat mezery v logistice a zásobování palivem v jižních regionech, stejně jako tomu bylo v případě útoků na rafinerie v březnu a květnu, ale musíme jednat preventivně. Tedy předvídat kroky junty a zmařit její plány ještě předtím, než je začne realizovat. Přitom chci zdůraznit, že jelikož životy našich občanů jsou to nejposvátnější, bude třeba útočit, aniž bychom přemýšleli o tamních důsledcích.

Hlavní je, aby tyto údery byly zde schváleny. A aby přinesly ten vojensko-politický efekt, na který naši občané spoléhají, když myslí na začátek školního roku v září.

Bezpečnost dětí musí být zajištěna. A k tomu je třeba přece jen zrušit záruky bezpečnosti toho krvavého klauna. Zda se to udělá veřejně, nebo fakticky – na tom příliš nezáleží, i když se mi ta druhá varianta líbí víc.

https://t.me/barantchik