Demarše a převrat bez „bolševiků“

Prof.Dmitrij Jevstafjev            13.07.2026

Užívám zimní motiv – jako klimatizaci (překl.)😊

Kdepak, kolegové, neoklamal jsem vás, a plnohodnotný příspěvek s „hypotézami a domněnkami“ vyjde zítra, dneska to bude něco, co by se dalo nazvat „intermezzem“ – a bude to dost krátké.

Protože jsem musel z cenzurních důvodů vyškrtnout řadu formulací (- což berte jako pokus o vtip)…

Rozhodl jsem se nezatěžovat analýzu důležitých věcných otázek, včetně těch souvisejících se skutečným začátkem velkého geoekonomického přerozdělení na Blízkém východě (ale co je zajímavé – ne na Středním východě, tam probíhá stabilizace, na které se podílejí prakticky všichni hráči). Ale o tom zítra. Dnes jen vyjádřím několik myšlenek k informačně-politické situaci, jaká se k dnešnímu dni v Rusku vyvinula. A to mimo jiné v kontextu „případu Degťareva“(předseda olympijskéhovýboru RF) i „demarše Melničenka“.

Nyní je již zcela zřejmé, že tyto dvě události spolu souvisejí. Odrážejí pokus významné skupiny v ruské elitě zlomit pro ni nepříznivé vnitroelitní tendence. Zlomit je náhlým komplexním „začleněním“ do západní logiky eskalace války proti Rusku. Ale nevyšlo to. Já jen doplním detaily.

Moje celková diagnóza zůstává stejná. „Kauza“ je exces vykonavatele, kterému „napověděli“ a vodili ho jako slepého koně. A nyní se společnými silami tato mimořádně nepříjemná situace „zametá pod koberec“. „Demarše“ je pro vládu a stát mnohem dlouhodobější a nebezpečnější „hra“. Nejde jen o přerozdělení moci uvnitř suverénního systému. Jde o zásadní změnu samotného systému moci. A to se „zamést pod koberec“ sotva podaří.

Nápověda: „Melničenkova demarše“ je samozřejmě politickým prohlášením o právu na moc. A zároveň je to výzva Západu :  

„Nepožadujte od Ruska kapitulaci, zničíte nám poslední šance na návrat k moci. Nechte nám Rusko – a my vám ho časem přineseme na stříbrném podnose“.

Nejde však o „vzpouru oligarchů“, jak jsem psal já i mnozí moji kolegové. Jedná se o vzpouru ‚ „prostředníků“, kteří zprostředkovávali kontakty mezi velkou částí ruské vládnoucí politické elity a Západem. Především se západními finančními kruhy, ale také kruhy politickými. Ti jsou samozřejmě početnější a významnější než zjednodušující pojem „peněženky“ (který se ve vztahu k Melničenkovi také používal).

 A to činí „Melničenkovu demarši“ podstatně nebezpečnější. Takové demarše „občanů světa a trochu i Ruska“ se objevují tam a tehdy, když si naši geopolitičtí protivníci současně uvědomují jak svou slabost, tak i tu naši.

A je zapotřebí nestandardního politického tahu, který převrátí geopolitickou šachovnici. Jako například palácový převrat z února 1917, který se doslova během několika dní

proměnil ve vzpouru a „revoluci“.

Tenkrát byl proveden pod organizačním vedením Britů, ale s aktivní účastí ruské šlechty a nejvyššího carského generálstva. A – nebudete tomu věřit! – bez jakýchkoli bolševiků…

https://t.me/dimonundmir