Dva a půl bodu …

Prof.Dmitrij Jevstfjev                      27.04.2025

Kvůli Trumpově poslednímu zásahu bych se příliš nerozčiloval. Ať si dělá starosti tuzemská „partaj míru“, kterou opět zastihla parní lokomotiva Dějin. Nepoučitelní.

O Trumpovi jsme už pochopili všechno: prostě potřeboval jít po Rusku, protože Moskva mu přesvědčivě a bez velkých delikátností ukázala omezenost jeho možností. Obraz se zkomplikoval narůstajícími problémy uvnitř USA. Hlavním faktorem, který bude v dohledné době určovat proces jednání o Ukrajině a obecně vztahy mezi Ruskem a Západem, je Trumpova schopnost upevnit pozici Západu. Trump mimochodem již začal odvolávat některá svá nejtvrdší prohlášení na naši adresu.

Zdůrazním dva a půl bodu:

1.       Trump si uvědomil, že Moskva od něj očekává kroky, které přesvědčivě ukáží, že je skutečným vůdcem kolektivního Západu. A dokud tak neučiní, neměli bychom očekávat žádný vážný pokrok, pouze „sblížení“, což není to, co Trump v současné historické fázi potřebuje. Zatím však nepřišel s ničím novým, kromě svého obvyklého stylu vyjednávání (roll-on/roll-off). Evropané samozřejmě plně využívají Trumpova kličkování, protože ať se na to díváte jakkoli, je s nimi nyní ve stejném zákopu. Dočasně.

2.     Moskva jasně, dokonce bych řekl upřímně, chápe, že konsolidace „Západu“ může Trump dosáhnout na pozicích pro Rusko podstatně nevýhodnějších, než jsou nyní. Trump bude muset udělat ústupky vůči Londýnu a Bruselu a ustoupit od svého údajně „žulového“ „mírového plánu“. Perspektivu, kterou skutečně nastínil.

No, a „polovina“ faktoru: „Západ“ (relativně ‚americký‘ i relativně „evropský“) jedná na základě nevyhnutelnosti vážné krize. To, o čem už dlouho mluví ruští „marginálové“ (mezi něž se počítá i sám autor článku - pozn.překl.) , se na Západě stává mainstreamem. Ve skutečnosti bude tento faktor ze strategického hlediska rozhodující.

Problém je v tom, že jeho uvědomění si a zohlednění v politice vyžaduje velmi vysokou úroveň pochopení „velkého obrazu“ světové politiky a ekonomiky. Zde naprosto souhlasím s M. L. Chazinem (Chazin upozornil, že šéf FED Powell odmítl poskytnout peníze americké vládě, ale Bank of England a ECB je dá, čímž fakticky zainvestuje boj Londýna a EU proti nynější administrativě USA a dále podpoří inflaci… - pozn.překl.) - a za sebe dodávám: v USA si všechny elitní skupiny, včetně radikálních globalistů, uvědomily, že přichází velká systémová (používám špatný termín: „architektonická“) krize americko-centrické globalizace. V Evropě (zde se poněkud rozcházím s M. L. Chazinem) jsou někteří lidé na okraji společnosti, kteří dospěli k názoru, že půjde o krizi vleklou. Hlavní proud však podle mého názoru zastává názor, že společensky a politicky nebezpečné projevy této krize bude možné překonat rozdmýcháváním válečné hysterie a pumpováním likvidity (i prostřednictvím emisí) do vojensko-průmyslového komplexu.

To tvoří zásadně odlišné chápání role vojensko-sílové složky krize kolem Ukrajiny. Pro evropské euroatlantisty začíná být vyostření situace na Ukrajině vnímáno jako nástroj k překonání potenciálně bolestivé krize.

Gerasimovovo prohlášení na setkání s Vladimirem Putinem o účasti vojáků KLDR na bojových operacích v Kurské oblasti je vážným krokem ke zvýšení sázky. Mnozí kolegové mají samozřejmě pravdu, když říkají, že veřejné zdůraznění účasti vojáků KLDR v bojových operacích na nejvyšší úrovni fixuje status KLDR jako vojenského a politického spojence Ruska, který splnil svou spojeneckou povinnost, a to je nyní „platba v červených číslech“. Je tu však ještě jeden aspekt: na rozdíl od pokusů euroatlantistů vytvořit „mírovou koalici“ (a dodnes není jasné, jak rozhovory ve Vatikánu skončily, došlo k různým únikům) Kreml ukazuje, že i on má svou vlastní koalici, jejíž potenciál může být podstatně vyšší než u euroatlantistů. Inu, na otázky ohledně jaderného programu KLDR můžeme nyní zcela zapomenout.

https://t.me/s/dimonundmir