Hlásím se o japonské jeny

Japonští přátelé prý jimi budou přispívat ukrajinským seniorům, kteří u nás, stejně jako já, prožívají velký stres, úzkosti a silné obavy z budoucnosti. Jako oni začínám od nuly, přestože jsem reemigroval do svého rodiště. Jsem ze všech stran obklopen bariérou myšlení, která způsobuje, že nerozumíme jeden druhému, přestože mluvíme česky. Pociťuji permanentní strach o své blízké. Ukrajinci nevědí, kdy válka skončí, kdežto já, kdy ta další začne. Mám strach i o syny našeho prezidenta, které slíbil poslat do boje. Možná se pro ně naučím vyrábět svíčky do zákopů, aby se někde v kanceláři nebáli, až „spadne drát.“ Mám strach o vlastní děti a vnoučata, které ohrožuje neexistence příkopů, které by je chránily před lidskými sviněmi. Ukrajinští senioři by se chtěli vrátit k blízkým, do své rodné země. Na rozdíl od nich nemám kam odejít. Jsem doma, v zemi zpustošené těmi, kteří se domnívají, že co oni činí, správně činí. Nikdo mi nevrací hlas ani neposiluje moji důstojnost konkrétní podporou. Nikdo mi nenabízí kluby s programem o zdravém životním stylu, pohybu a odolnosti. Osiřel jsem ve vlastní zemi a tak by se něco jenů by se sešlo. Napsáno volně slovníkem tohoto článku.