Restituce nebo podvod?
- Bavor V.
- před 6 hodinami
- Minut čtení: 3
Objevil se další případ, kdy se církev snaží zbavit majetku, který jí údajně patřil, na který dostávala příspěvek a o který se nedokázala postarat. Na podobné situace jsem ukazoval již v roce 2012 ve svých článcích na svém prvním blogu. Například v prvním článku z konce srpna 2012 https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2012/08/29/cirkevni-restituce/ jsem upozorňoval na to, že je třeba dohled nad církvemi. Doslova jsem napsal toto: Stát by měl pouze vykonávat dohled nad majetkem, aby se nestalo, že za několik let církve nebudou mít nic a budou opět natahovat pazoury ke státu.
V sousedních zemích existuje, a i v předválečném Československu existoval církevní fond, který vlastně založil už císař Josef II. Ten vycházel ze situace, kdy majetek, který kdokoli daroval církvi, stále podléhal dohledu dárce. Tato ustanovení pak upravil císař Josef II tak, že nad majetkem církve dohlížel stát. A nebylo to bez účelu. Naopak toto opatření mělo zajistit, že církevní instituce svůj majetek nezašantročí, ale budou jej užívat pouze k určenému účelu, tedy ke své činnosti. V čele fondu stojí zástupci církví a nad fondem vykonává stát pouze stejný dohled jako Národní banka nad bankami komerčními. Stejný fond existoval i bývalém Československu, později se přejmenoval na Náboženskou matici. Náboženská matice nakonec věnovala veškerý majetek státu. Byl-li tento postup oprávněný nebo ne, je věcí právního posouzení. Ale de facto i de iure je vlastně stát jediným oprávněným vlastníkem církevního majetku.
Při svých tehdejších úvahách o nesmyslnosti restitucí jsem vycházel nejen z tohoto faktu, ale i z toho, že Církve nikdy nebyly soběstačné. I v dobách, kdy užívaly největší majetek celé své existence, musely být neustále někým obdarovávány. Protože hospodaření církví nikdy nebylo soběstačné, hrozí, že tomu nebude stejně ani v budoucnu. Viz článek
Josef II. ještě více zostřil státní dohled nad církví. Řídil se odůvodněním, že drtivou většinu majetku získala církev z darů od předchozích panovníků, a proto zavedl do státního práva ustanovení, že církevní statky nikdy nepřestaly být statky státními. Církevním orgánům ponechal pouze řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem.
Jak známo, byl zákon o církevních restitucích prohlasován za podivuhodných okolností. V té době byl poslanec Rath zadržován a hlasování se účastnit nemohl. A protože známí rebelové, uplacení jinými funkcemi opustili parlament, místo nich nastoupil jako rozhodující hlas nepravomocně odsouzený Radim Pekárek, který byl brzy po schválení „odstoupen“.
No výsledek se dostavuje. Následující článek z Týdeníku Strakonicko ukazuje jeden příkladů. A protože do dotýká bývalého majetku rodu Bavorů, tak trochu se dotýká i mne osobně:
Radomyšl odmítla převzít kostel i rybník od církve, jednat chce jen o faře
RADOMYŠL. Městysi Radomyšl nabídlo Biskupství českobudějovické bezplatně do majetku rozsáhlý soubor nemovitostí: oba místní kostely, farní areál a také rybník Vražda.
Důvodem podle biskupství je nedostatek prostředků na jejich údržbu a přesvědčení, že obce mohou v dnešní době lépe získávat dotace na záchranu kulturního dědictví.
Zastupitelé Radomyšle však dar odmítli. Podle starosty Luboše Peterky by totiž převzetí vyžadovalo investice v řádech desítek milionů korun, které si městys nemůže dovolit. Jen na obnovu církevního majetku Radomyšl od roku 1997 vynaložila už více než 21 milionů korun. Navíc by městys od církve převzal majetek, který byl léta zanedbávaný a Radomyšl by si mohla zadělat na problémy s řešením některých stavů.
V zápise z jednání zastupitelstva městys vypočítává, kolik do církevního majetku investoval. Jde o 600 tisíc korun na rekonstrukci kostela sv. Jana, jeden milion korun šlo do budovy, kde sídlí hasičská zbrojnice, tři miliony korun dal městys na komendu a deset milionů korun na rekonstrukci kostela sv. Martina. Další tři a půl milionu korun vydala Radomyšl na opravy cesty v Hájku, dva miliony byly v darech farnosti a jeden milion šel do údržby hřbitova včetně opravy hřbitovních zdí za roky, co byl ještě majetkem farnosti.
Starosta městyse Luboš Peterka redakci řekl, že Radomyšl má reálný zájem o areál fary a zastupitelstvo na svém posledním zasedání 28. srpna tento zájem znovu deklarovalo. Faru už teď městys využívá jako prostory pro muzeum a hasičskou zbrojnici. Do budoucna tu plánuje rozšíření hasičárny, zázemí pro spolky a přeměnu zahrady na veřejný park. Radomyšl proto požádala biskupství o bezplatný převod fary s ohledem na dosavadní podporu, kterou církevnímu majetku poskytla.
Odpověď z biskupství však byla zamítavá. „Fara s přilehlým pozemkem má reálnou hodnotu a v budoucnu může generovat příjem z nájmu, který může být využít na potřebné opravy kostelů. Nelze ji tedy bezúplatně převést,“ stojí v oficiálním stanovisku.
Starosta Peterka upozornil, že kvůli neústupnému postoji církve hrozí prodej fary jinému zájemci Zastupitelé proto na svém jednání 26. srpna pověřili starostu, aby s biskupstvím zahájil jednání o možném odkupu areálu. Pro návrh hlasovalo všech devět přítomných zastupitelů.
Takže tady je další výsledek hospodaření jak církve, tak především vlád pod vedením ODS. Pamatujte na to.
Komentáře