Jen tak jako pomsta

Začátkem března jsem se přiznal k tomu, že se nám povedlo netrefit se do výběru skládanek od Temu. Teda povedlo, jen to mělo drobný zádrhel. Nějak jsme spletli ve velikosti těch obrázků a zejména v množství dílků. Zde: https://bavor.blogspot.com/2025/03/jen-tak.html

Vybrali jsme si nádherné obrázky. Jedno je zvěrokruh a druhé historická mapa světa.

První zádrhel vznikl, když jsme neměli odpovídající plochu na skládání. Takže jsem si nechal uříznout sololit metr krát metr. Tady vznikl další problém. Protože doteď jsme skládali na desce o rozměru válu, mohli jsme se pohybovat podle potřeby, kde jsme chtěli. Po každé chvilce, kterou jsme skládání věnovali jsme desku se složenou části uklidili na skříň v obýváku, na kterou se naši kocourci nedostanou. S touhle deskou to možné nebylo, a tak jsme byli nuceni položit si desku konferenční stolek a tím jsme se dostali do polohy „klečících střelců“. V našem věku dost fajn záležitost.

Zvěrokruh měl naštěstí pomůcku v tom, že dílky byly zezadu označeny písmeny a ta písmena tvořila ucelený blok. Takže bylo nutno dílky podle písmen roztřídit a pak podle těch bloků skládat. Bylo jich celkem osm. Těch bloků. A každý blok vyžadoval tak hodinu až půl druhé hodiny skládání. A vždy se vyskytovaly takové situace, kdy si říkáte že „tenhle dílek tu chybí, ti Číňani ho tam nedali“. Ale dali. Pokaždé, kdy jsme se blížili k závěru bloku se ty dílky najednou objevovaly samy, i když před tím jsme je měli stokrát v ruce a stokrát nám nikam nepasovaly. Nakonec se nám to povedlo složit. Celé nám to zabralo něco přes patnáct hodin dokonalého pročištění hlavy. Protože u toho nelze přemýšlet o čemkoli jiném. Bohužel při jedné neopatrné manipulaci hned v úvodu, kdy se teprve skládal základní obvod kruhu, nějak se vypařil jeden dílek. Takže nakonec nám na konečném obrázku ten dílek chybí. Nikdo nepochopí, kam se poděl, prostě zmizel. Takže míst tisícovky jsme skládali jen 999 dílků

Ale i tak je to skoro nepostřehnutelná vada.

Bohužel nemáme ani místo a ani prostředky na zachování díla, takže jsme složeninu zase rozebrali a těšíme se, ž to celé věnujeme jedné sebejisté člence rodiny. Tak totiž tvrdí, že tisíc dílků složí do dvou dnů. Našich patnáct hodin bylo na deset večerů.

Tady byla chyba spíše na naší straně, teprve doma jsme zjistili nejen počet dílků, ale i velikost. V druhém případě jsme na chybu nemohli přijít dříve, než jsme začali skládat. Na krabičce byl totiž jen obrázek bez popisu. Jednalo se o nádhernou starou mapu světa. Její vadou, se kterou jsme ale tak nějak počítali, byla dost monochromní skládačku. Ale s čím jsme rozhodně nepočítali, bylo 1250 dílků a rozměr, který nás donutil opět vytáhnout tu sololitovou desku a plazit se po kolenou kolem stolku. Až asi v polovině skládání jsme si přinesli skládací sušák, čímž jsme u toho sice nemuseli klečet, ale ono to postávání, to mělo také trochu vliv na naše stará záda.

Naštěstí i tahle skládačka měla pomůcku. Na druhé straně dílků byly různé barvy podle určitých bloků spolu s číslováním. Princip čísel jsme sice nepochopili, ale přece jen trochu nám pomohlo, že se v každé barvě vyskytovala trojmístná čísla začínající nulou, jedničkou a dvojkou. Takže jsme dílky opět roztřídili podle barev a pak podle čísel, kterými ty skupiny začínaly. Bloků bylo osm, takže osm dní a osm hodin, k tomu základní obvod, který nám určil, jaké barvy budou ve které části skládačky. A i když jsme se původně zhrozili toho, že tohle prostě nemůžeme složit, výsledek zhruba deseti hodin zábavy je vidět na obrázku. Ale říkáme si, že pokud by se nám ještě povedlo takhle se splést, budeme to považovat za vyhlášení válečného stavu.