K neo-globálnímu Londýnu…

Když historické analogie neplatí.

Prof.Dmitrij Jevstafjev    24.11.2025

(Tento komentář je volným pokračováním ranního…-překl)

Kolegové: - rozhodl jsem se přesunout recenzi na „Trumpovu Ameriku“ na neděli. Informační tok je nyní příliš hustý. Ale hlavní je, že většina událostí má „druhou a třetí“ „vrstvu“, která vyžaduje vysvětlení. 

Nemá smysl komentovat „plán Evropy“ ohledně Ukrajiny. Je navržen pouze tak, abychom ho poslali k šípku. Je tam jen jeden zajímavý moment: jak se „rozloží“ lobbistické skupiny uvnitř USA, kdo se otevřeně „zapojí“ do plánu euroatlantistů. Rubio se včera velmi opatrně pokoušel manévrovat. Je jasné, jak se Trump bude distancovat od plánu svého jména – prostřednictvím oznámení sankcí proti ruské ropě. To by udělal v každém případě.

Závěr je jednoduchý, ale velmi důležitý: 

Neo-globální Londýn se jasně vydal na cestu přímého střetu s „Trumpovou Amerikou“ a zúžil „bojiště“ na Ukrajinu a Gazu. Protože z hlediska způsobení škody jsou to nejlépe připravené oblasti. Ale rozpory mezi „Trumpovou Amerikou“ a „neo-globálním Londýnem“ odhalují strukturu vznikající nové „silové“ architektury světa, která nahrazuje globální geoekonomickou a investiční vzájemnou závislost. Prostor, který objektivně patřil do britské sféry vlivu, je „slabým článkem“ současného imperialistického světa, a to z objektivních i subjektivních důvodů. Ale o tom až v neděli 30. 11.

Pro nás je důležitější situace kolem Ukrajiny, která v posledních dvou týdnech nabyla zcela nových rysů. Z velké části kvůli agresivnímu chování neo-globálního Londýna, který pocítil odvahu po „Trumpově brzdění ve Venezuele“. Ale také v důsledku Trumpova pochopení, že prohra na Ukrajině bude pro jeho strategické plány mnohem citlivější než ústup ve Venezuele, kde i přes všechny „minusy“ hraje z „pozice síly“. Situace kolem plánu „Whitkofa-Dmitrijeva“ je zajímavá tím, že vynesla na veřejnost všechny rozpory, které se nahromadily v protichůdných systémech. Včetně těch, které nejsou jen nejasné, ale i skryté.

Nedelikátně řeknu hlavně to, že nikdo kromě V. V. Putina osobně (to je důležité) nevyšel z příběhu s „Trumpovým plánem“ beze ztrát. Zvláště však prohrála ruská „partaj míru“. Ale to je všechno – boží rosa.

Konstatuji: 

-Kolegové, rozbití západního „plánu B“ (tj. „remíza ve svůj prospěch“), který v létě 2024 nahradil „plán A“ (porážka Ruska  a demontáž jeho státnosti jako takové), nevedlo k vzniku „plánu C“, i když tento prvek je přítomen, ale ke zhoršení rozporů uvnitř „sjednoceného Západu“, které se z vnitrosystémových staly „mezisystémovými“. Vznik koalice „neo-globálního Londýna“ je v mnoha ohledech přelomovou okolností. A „Trumpův plán“ je předposledním pokusem zachovat jednotu západního světa. Je těžké říci, zda „sjednocený Západ“ má ještě čas na „poslední pokus“ před vážnou strukturální krizí světové ekonomiky.

Současnou etapu je třeba posuzovat právě z hlediska mezimperialistických rozporů, a nikoli z hlediska možností „znovuzrození ruského světa“. I v předchozí verzi nebyl nic víc než „politickým fantomem“, který neměl ekonomickou základnu (kromě využívání rozpočtů pocházejících z Ruska) a hlavně prostor. A ještě něco: nedávno jsem četl o analogiích s efektem zmrazení v NDR/SRN a na Korejském poloostrově. Autoři neberou v úvahu skutečnost, že tehdy (a jedná se vlastně o stejné historické období) k „zmrazení“ prostorové situace docházelo na pozadí přímého vojenského střetu mezi SSSR a Západem, ale ve fázi rostoucí vnitřní konsolidace obou systémů, včetně období „utahování šroubů“ („mccarthyismus“/„boj proti kosmopolitům v SSSR“). Nyní je situace podstatně odlišná.

Západ se nachází ve strukturální krizi. Proto je „zmrazení“ přijatelné pouze v, pro Rusko ponižující, formě a bez institucionalizace zmrazeného stavu. Nechápání této skutečnosti znamená přinejmenším projev nebezpečného antihistorismu.

https://t.me/dimonundmir