Kdo první přijde s myšlenkou,
- Pochybovač
- 19. 3.
- Minut čtení: 3
… že mír na Ukrajině a v jejím okolí nepotřebuje centralizovanou Ukrajinu?
Prof. Dmitrij Jevstafjev 20250319
K poměrně široké paletě dnešních komentářů ke včerejší schůzce Trump-Putin přidávám páně Hrochův překlad poznámky jeho oblíbeného analytika Jevstafjeva…
V důsledku telefonického rozhovoru mezi Vladimirem Putinem a Dmitrijem Trumpem je možné fantazírovat a dokonce i hádat. V podstatě se však „rámec“ plánované dohody teprve vypracovává. Klíčovým výsledkem je rozvázání „balíčku zmrazení“, vyčlenění tématu zdržení se úderů na energetickou infrastrukturu a potenciální vyčlenění tématu zajištění bezpečnosti plavby v Černém moři. Poslední příběh je velmi důležitý a souvisí nejen s Ruskem a Ukrajinou, ale s celkovou rovnováhou v americko-euroatlantické konfrontaci.
Obecně však tvoří model postupného posunu vpřed v určitých srozumitelných otázkách s opětovným postupným prokazováním smluvní způsobilosti partnera. A v tomto modelu je pozastavení nepřátelství „na místě“ zcela logicky posledním, závěrečným krokem, nikoliv prvním. Stejně jako tomu bylo v původním Trumpově „plánu zmrazení“.
Poznamenávám ještě dva body:
1. Před včerejším rozhovorem probíhalo hemžení za stálého zvyšování sázek na všech stranách, které jsou spíše 2-nebo dokonce 3-násobné. Posledním pokusem o pochopení sázek je pokus o ofenzívu (zdá se, že o něco větší, než se původně předpokládalo) v Belgorodské oblasti. A zde je důležité, zda rozhovor zastaví zvyšování „sázek“ prostřednictvím informačně-politické manipulace.
2. Zatím není vidět žádný reálný politický rámec dohod, i když podotýkám, že prostorový rámec je nejreálnější právě pro Rusko. Politický rámec formulovaný Ruskem - demilitarizace a denacifikace - rozhodně zatím nevypadá z pohledu našich partnerů plně fundovaně. Proč? Zde je citace ze včerejšího příspěvku v soukromém kanálu:
„Vážným problémem už není jen komunikační, ale i politický problém: expertní názor vnucovaný elitním kruhům na Západě, že Rusko je slabé a oslabuje.“
To je charakteristické i pro Trumpa, který upřímně věří, že v osobě Ruska má co do činění se systémem, který neustále slábne. A má zájem na tom, aby se tento stav co nejdříve napravil, než se „nepatrné zisky“ změní v „narůstající ztráty“. A co teprve Evropané a dokonce naši čínští partneři. Pro ně byla představa neustálého postupného oslabování Ruska vlastně výchozím bodem jejich politického plánování.
Měl bych upozornit i na druhou okolnost: pro Trumpa se „zapínání a vypínání vojenské pomoci“ ukazuje být nejen hlavním, ale v dlouhodobém horizontu téměř jediným nástrojem vlivu na Kyjev. Nemluvě o politických důsledcích uvnitř USA.
Hlavní problém je tedy zcela jasný: absence legitimního účastníka z ukrajinské strany i při formálním podpisu dohody poté, co ji Američané parafovali. Pomíjím nyní možnost určité opozice vůči „zmrazení“ a „míru“. A ta bude z pochopitelných důvodů mnohem tvrdší než v Rusku.
A zde vyslovím svůj asi nejkacířštější předpoklad za poslední dobu:
v této poloze „linie dotyku“ dosáhly všechny strany (a stran konfliktu je pět: Kyjev (určitě už ne celá Ukrajina), Rusko, Spojené státy, Evropa, euroatlantisté a Čína) maxima ústupků. Poté, co se ukázala zcela jasná situace: k dalším ústupkům může dojít pouze snížením počtu účastníků „hry“. Jako v dětské hře s počtem židlí „minus jedna“, kdy si musíte sednout, jakmile přestane hrát hudba. A Trump tento „trik“ přesně pochopil, ale nadále si myslí, že „hudbu“ v této hře může vypnout pouze on, což absolutně není pravda. A Evropané nyní dokazují, že i oni mají „vypínač“ pro tento konflikt. Shrnuto: v tomto cyklu mírového procesu z něj bude muset někdo „vypadnout“. Proto jsou mnozí účastníci hry nervózní.
A Rusko a Spojené státy mají samozřejmě různé kandidáty na „vypadnutí“. Zajímalo by mě, kdo první přijde s jednoduchou myšlenkou, že mír na Ukrajině a v jejím okolí nepotřebuje centralizovanou Ukrajinu?
Comments