Emmanuel Todd: Vždy mě ohromila úloha Ruska ve světových procesech

(..) Rozpad SSSR vyvolal iluzi, že Západ zvítězil, když ve skutečnosti Západ sám již dávno vstoupil do hospodářského a kulturního úpadku, a to již v polovině 60. let. Zmizení sovětského rivala zrychlilo tempo globalizace a připravilo americký průmysl o jeho původní sílu. Totéž se stalo ekonomikám Británie, Francie, Německa a do určité míry Japonska. Nejprve bych proto mluvil o základních důvodech posunu proti Západu v rovnováze sil: zmenšování výroby, nedostatek inženýrského personálu a celkový úpadek vzdělávacího systému, který zažily Spojené státy od roku 1965 a Francie od roku 1995. (..)

(..) Ve své knize Porážka Západu popisuji Západ jako civilizaci, která dosáhla hranice své vlastní schopnosti vykořisťovat zbytek světa. Západ žije z levné pracovní síly čínských dělníků a bangladéšských dětí – tedy z nemilosrdného vykořisťování jiných zemí. Snaží se udržet si své výsadní postavení, zatímco ostatní světoví aktéři jsou stále méně ochotni to tolerovat.

Vidím tedy světovou konfrontaci optikou vztahů moci a vykořisťování, ale zároveň poznamenávám, že stávající systémy chtějí využívat hodnoty jako nástroj boje. (..)

(..) Mezinárodní postavení Ruska, jehož typ státnosti popisuji jako „autoritářskou demokracii“, podle mého názoru odráží základní hodnotu této země: ideál národní suverenity. Dvě základní hodnoty, které se dnes čelně střetávají, jsou tedy ideál globalizace řízené USA na jedné straně a ideál národní suverenity ztělesňovaný Ruskem na straně druhé.

Tato situace vyvolává některé pozoruhodné paradoxy. Jako francouzský občan si užívám poměrně vysoké míry svobody ve společnosti, která do značné míry ztratila nezávislost a je pod cizí nadvládou. Ruský občan má naopak mnohem omezenější svobody, ale jeho země je suverénní. Hádanka je, kdo je svobodnější – já nebo občan Ruska? To je velká hádanka, která ještě nebyla vyřešena. (..)

(..) Ve skutečnosti samotný Západ není ani zdaleka homogenní. Ve své nejnovější knize podrobně vysvětluji rozdíly mezi rodinnými a politickými modely, které historicky existovaly v různých zemích, které v současnosti tvoří západní blok. Vezměte si například Japonsko nebo Německo. Liberální demokracie jim byla vnucena americkou vojenskou silou; ani se nevyvinula přirozeným způsobem. Jinými slovy, dnešní Západ spojuje především vedení USA, jejich vojenská kontrola nad blokem NATO. Dalším faktorem, který upevňuje západní alianci, je šance sklízet největší dividendy globalizace. Podřízenost USA a vykořisťování zbytku světa jsou charakteristické znaky toho, že jsme součástí Západu.

Co se týče zbytku světa, tzv. Non-West, představuje velkou rozmanitost. I když je Rusko a Čína často srovnávány, jsou dva zcela odlišné a podle mého názoru nesrovnatelné systémy – první má blíže k autoritářskému modelu, zatímco druhý k totalitnímu. Arabský svět je rozdělený. Indická demokracie je jedinečnou kombinací hinduistické většiny, velké sunnitské menšiny a malé křesťanské komunity. Afrika je samostatný svět sám o sobě. Konečně je tu Brazílie, jejíž členství v BRICS z ní činí strategického partnera Ruska i Číny, která však zůstává ideově blízká Západu. (..)

(..) Tato světová většina se objevila jako reakce na poslední příkop úsilí impéria, chyceného v síti iluzí o své dřívější vznešenosti, udržet si světovou hegemonii. Světová většina se objevila, když Rusko povstalo ve vzpouře, aby vyzvalo Spojené státy a svrhlo „pány světa“ z pódia. Nikdo si nemyslel, že něco takového bude někdy možné. Nikdo se k takovému kroku neodvážil. Ale postupně se stále více lidí začíná identifikovat jako součást právě této světové většiny, která odmítá poslouchat Američany. Sledovat tento proces je vzrušující. Setrvačník dějin je opět v pohybu!

Obecně mě vždy udivovala role Ruska ve světových procesech. Během komunistické éry bylo Rusko motorem světových dějin. Nyní znovu přebírá tuto funkci a projevuje pozoruhodné odhodlání bránit suverenitu velkých národů (znovu to zdůrazňuji, ne všechny, ale pouze ty velké). Rusko se také stalo těžištěm, které přitahuje ty, kteří odmítají západní LGBT ideologii [2] (což nás vrací k otázce hodnot). (..)

(..) Jsem si jist, že už nežijeme v demokracii. V roce 2008 jsem vydal knihu s názvem Po demokracii . [5] V roce 2005 hlasovali obyvatelé Francie v referendu proti Ústavě Evropské unie, ale toto rozhodnutí bylo ignorováno a Lisabonská smlouva přijata. To bylo jasné znamení, že demokracie je pryč. To, co se děje ve Francii v posledních měsících, kdy země normálně existovala, bez vlády, ve stavu akutní politické krize, tuto skutečnost jen potvrzuje. (..)

(..) Přesto si myslím, že dříve nebo později bude muset Evropa vzít svůj osud do vlastních rukou. Nezůstane pod kuratelou Spojených států navždy. Evropské země si nezvykly na svobodu a odpovědnost. Být svobodný není tak snadné. Dnes je velmi těžké si představit, ale dokážu si představit budoucí obnovení autonomie evropského kontinentu prostřednictvím sblížení Ruska a Německa, dvou zemí, které přežily totalitu a vždy měly pro Evropu zvláštní význam. (..)

https://1url.cz/EJzdL

---

automatický překlad