Kdy skončí válka?

Vlast zradila – Za co pak  bojovat?

Alexej Arestovič*)                    20250611

(Něco od kolegy hrocha)

Vážený čtenáři, níže jsem Ti připravil překlad podstatné části rozhovoru  z pravidelného pořadu úspěšného novináře a bloggera Alexandra Šelesta s rozporuplnou figurou - Alexejem Arestovičem, někdejší tváří ukrajinské oficiální propagandy – jeho názory jsou přinejmenším zajímavé … - tedy se, prosím, začti:   (překl.)

 Kdy prozřou Ukrajinci?

a)      Až u moci nebude Zelensky;

b)     Až prozřou Rusové;

c)      Až se zhroutí fronta;

d)     Už prozřeli, ale nic s tím nemohou udělat …

Ukrajinci jsou různí a všichni spadají pod všechny jmenované kategorie. Především ale lidé prozřívají tehdy, pokud prozřít chtějí. Informací k tomu mají vždycky víc než dost. Když Němcům v roce 1945 ukazovali koncentráky, tak říkali, že o tom nevěděli. Přitom ale pro ty, kteří chtěli vědět, informace byly.  Naší době, kdy se prakticky nic neskrývá, je informací nadbytek, takže říci, že jsem nevěděl, už dost dobře nejde. Takže bychom měli říci, že jsme záměrně nechtěli vědět a zavřít přitom očička… A přijde čas pokání, tak říci, že jsem nevěděl, nepůjde. Ono ale vědět nestačí, je třeba ještě správně interpretovat.

Teď je to pěkně vidět na případu toho válečného medika, kterého sebrali verbíři z TCK. On od roku 2015 bojoval, pak ho sebrala SBU, strčila ho do sklepa, kde ho bili po ledvinách, před ním také nějakého majora a nějakého chlapce – vůbec chmurná historka, ale on se to snaží zatlouci, protože ho navštívili jacísi vážení lidé a domluvili mu … A začíná diskuse, naběhli na něj všichni mediální plukovníci, patentovaní mediální vojáčci, patentovaní dobrovolníci a aktivisté a začali diskusi, jakože jistěže je to případ výjimečný, atd… takže společný refrén je takovýto: - je to ojedinělý případ, pojďme z toho nedělat systém. Kdy bych já takto přednášel na svých kursech myšlení, musel bych se zastřelit, protože lidé jsou natolik vnitřně organizovaní, a tak sami sobě lžou, že nic lživějšího na této pozici není. Protože pokud v systému existuje jeden takový případ, znamená to, že systém je nastaven tak, že takové možnosti připouští. Takový případ není jeden, není jich deset, ani sto – je to pravidelná praxe. Znamená to, že systém takový je a lidé, kteří mají úplné informace, to nemohou přiznat nahlas.

Takže vám řeknu, kdy skončí válka – to je nejčastější otázka, kterou mi naprosto různí lidé podávají …

 - já odpovídám:

„AŽ PŘESTANETE LHÁT“

Protože, co je to celistvost? Když vnitřní úplně odpovídá vnějšímu: - co si myslím, to říkám; - čemu věřím, to také bráním.

Teď pominu fráze, jakože:  - „kdyby přišel Kadyrov, bylo by to horší, takže jeho roli tu hraje „kolektivní TCK“, což je menší zlo než on“.

A tady mě napadá otázka: - za co vlastně bojujete? Představte si, že zítra válka skončí, vy obnovíte hranici z roku 1991, Rusko je poraženo a neexistuje, jsou mrtví všichni ruští vojáci, zničeny všechny jejich věci… - Co zůstane na spáleništi, jakou zemi jste vybudovali?  K čemu existuje tato země, jaká je její vůdčí myšlenka?

Agregátní odpověď je asi takováto: - aby sem nepřišli Rusové… Pak se ptám: - pokud ledviny odrážejí stejně Rusové jako naše TCK, tak za co bojujeme? Na to není pozitivní odpověď.

Víte, můžeme vykládat o armádních sborech, úspěšných operacích Pavučina-1;   Pavučina-2,3; Pavouk-4, Karakule-7.. -atd. To vše nemá žádný význam, pokud není odpověď na otázku:

„Proč to všechno…?“.

A jsou jen simulace odpovědí… Přitom  bylo 30 let na odpověď na tuto otázku, ještě než válka začala.

Na námitku, že bylo málo času… - odpovídám:

- „Holandsko bojovalo proti Španělsku 70 let, aby i vybojovalo svůj kousek země proti moři, aby na něm mohli vypěstovat rajčata. Poměr sil byl tenkrát srovnatelný s tím, jako kdyby dnes Moldavsko válčilo se Čínou nebo s USA. Holanďané vyhráli tuto válku a během té války paralelně   vytvořili 6,5 milionů obrazů, které se dnes vyvažují zlatem a jsou ozdobou kteréhokoli muzea. Vytvořili holandský stát, jazyk, filozofii, kulturu, zvláštní úsek mezinárodního práva, protestantská ideologie, teologie atd. A to vše ve válce n a dvou frontách proti ohromnému impériu a proti moři, které hrozily, že Holandsko sežerou…“

A tak se ptám:

- „Kde je  vašich 6,5 milionu obrazů. Oni měli protestantskou ideologii, o níž můžeme vést spory, ale ona žila. Jakou ideologii máte vy?“

Ty tři roky války pokračují nikoli proto, že prokleté Rusko tlačí, ani ne setinou procenta tak, jako tlačilo Španělsko na Holandsko… - ale není systémotvorná idea. My se jistě můžeme bavit o tom, jak se nám povedla ta, či ona operace, a jak jsme vyhodili do vzduchu ruský vlak s tanky… - jen je to vše ptákovina, ve srovnání se skutečnými otázkami.

Není tu generace pro rozvoj. Oni buď byli ze země vyhnáni, nebo mlčí, nebo přisluhují… Ale přece 6 tisíc těl vojáků padlých za tuto zemi, která chce Rusko předat, a která narážejí tady na nesmyslné tanečky a výmluvy, začínají řeči (i z okolí prezidenta) o tom, že tam vlastně Rusové podstrčili vlastní padlé… V této otázce je přece částečka té ideje, za co se vlastně vede ta válka …     

No, pokud by vám je Rusové podsunuli, tak je to pro vás ideální situace. Hned převezměte všechna ta těla, identifikujte je jako Rusy a řekněte všem, co udělali… - no a usadíte kremelskou propagandu do takové louže, z níž se nevyhrabou.  Čeho se bojíte? Vám tím dávají trumfy do rukou… - to vy přece vykřikujete o nutnosti boje proti ruské propagandě ve dne v noci!

Podívejte se: - válka začala pokládat poslední otázky.

1.      Co se to děje? Například 20ti letého kluka, kterého TCK sundali z kola, když jel za děvčetem, vyrazili mu dech a sebrali mobil, takže ani nemohl dívce zavolat, kam ho vezou. Tam ho zbili, drželi ho bez vody a jídla a nepustili ho ani na záchod… - ten nemusí poslouchat Arestoviče a jeho moudré řeči. On musí najít konkrétní odpověď sám v sobě:

- „Proč, bez ohledu na to všechno, musím vzít automat, a jít bojovat za Ukrajinu?“

A, mimochodem, zabíjet a umírat v nelidských podmínkách!

2.      Rodiče nějakého vojáka, najednou vidí na, v Rusku vydaném seznamu předávaných mrtvých, svého syna, který byl vydáván za nezvěstného – a stát ho teď odmítá přijmout… Ti vůbec  neměli poslouchat nás nebo Burmeistra, ale konkrétně u sebe, ve své vesnici najít odpověď otázku, proč musí zachovávat loajalitu k tomuto státu! Proč existuje a za co bojuje? Až ho konečně ten stát vrátí, tak ho budou spouštět v rakvi do země a budou si muset, spolu s přítomnými, položit otázku:

-„K čemu to všecko je?“.

Teprve pokud si na ni dokáží odpovědět, budou ochotni přistoupit na další i daleko větší oběti. V opačném případě už pro tento režim nehnout prstem.

Existuje ohromný represívní aparát. Novinář Vladimír Bojko publikuje údaje o vojenských zbězích, z obrovského množství trestních případů:

Jen za 5 měsíců letošního roku jich je 90.000 ! Jednoduše řečeno, pokud tedy má oficiálně armáda milion mužů, z toho takovýto počet zběhů, znamená to, že je zběhem každý třetí! Každý 4.-5.je omezeně schopen, a tedy se nachází v dispozici vojenských jednotek, ale bojové úkoly fyzicky nemůže, nebo odmítá plnit. Takže půlka armády  je nebojeschopná z důvodů neochoty nebo neschopnosti plnit povinnosti vojenské služby. To je obrovské číslo!

A kde je vážná diskuse kolem toho?

Ale kolo veřejné diskuse se stále roztáčí na stupňování nenávisti, pedál resentimentu sešlapují stále častěji a víc, a podle stále stejného schématu. Marně si říkám, kde jsou lidé, kterým zbyl kousek mozku? Ale je to dokola: „Oni nás ostřelovali, ty svoloče ruský, nelidi, - vidíte tady mrtvý záchranář, tady dítě…“ až do příští relace, kde je: “Hurá, zasáhli jste je, parchanty, ten lidský odpad!“ … potom oni odpověděli..,. – a znovu –„Ruský svině, podívejte se, co s námi dělají!“ … atd. a dokola. Pořád si říkám, kdy to ty lidi přestane bavit? Jsou jako krysy ovládané elektrickými šoky.

Hlavní ideou je: „Napadli nás Rusové, takže můžeme cokoli“ – a to úplně rozežírá mozek i duši a úplně z nás snímá odpovědnost. Jsou vytvořeny podmínky, kdy se hlava nemůže a nechce zapojit, protože je vytvořen rámec. „Oni mě napadli – přemýšlet netřeba“. Stačí zařvat: - „Heil!“ na čísi osobní adresu …

A teď celé to intelektuální publikum, nesoucí plnou odpovědnost, protože zmatený lid vždy hledí k lídrům, k držitelům moci a lídrům veřejného mínění v pochybných historických, etických a životních otázkách – atd…

Inteligence byla vždy taková. Jí vždycky připisovali kritickou loajalitu – jistěže jsem loajální k vlasti, ale na vládu a stát se dívám skrz prsty – pro každý případ.

Intelektuálové vždycky věděli, že pokud příliš držíš krok, tak ti začíná atrofovat „filozofická, inetelektuální žláza“ – není potřeba. A vy prostě přestáváte myslet a držíte krok. Proč? – Protože držet společný diskurs orientovaný na centrální informační věž, tě zbaví potřeby myslet a tobě stačí jen hlasitěji zvolat „Heil!“. A tak se všichni ti tzv. intelektuálové toho antiprojektu srocují a hlásají to, co jsem uvedl výše. No, a když to veřejnost i vojáky už unavuje, vyvstává zase ta základní otázka: - „za co bojujeme? – a ta bude stále usilovněji tlačit na člověka. Nikoli otázka, zda Rusové došli k Dněpropetrovsku, ale:

- „proč to všecko je?“

A já nepřestanu tuto otázku ve všech svých pořadech pokládat, protože to je jediný způsob, jak se dobouchat na držitele moci. My nejsme schopni se zorganizovat z toho důvodu, že se nelze organizovat v království fungujícím na rozdělení – při absenci základní ideje se vše rozpadá. Víte, existuje taková dětská hračka – pyramidka, nebo stromeček, kde máte podstaveček a v něm hůlku, na níž se navlékají různě velké barevné kroužky. Nám chybí ta hůlka, na níž se navlékají. U nás máme různé výklady historie, jazyky, preference, různý symbolický a etický kapitál. Co sjednocuje?  Dobrá… - strach z Kadyrova. Ale pokud si „naši“ vedou jako on, pak co?

Mnozí řeknou, že je to obhajoba zrady…

Jaké zrady? Vlasti? Kdo zradil vlast? Když říkáme, jak se má vlast stát lepší, je to zrada vlasti? Vlasti, ty jsi zabloudila! Ale přitakávat vlasti, na její chyby – to je skutečná zrada. Ale dát jí facku, aby se vzpamatovala a rozhlédla, že už není vlastí, ale morem… – to je o vlasti a pro vlast.

Já jsem svých soukromých 30 milionů hřiven předal státu, ozbrojeným silám Ukrajiny, sebral svoji rodinu, děti a odjel. Oni na mně uvalili sankce, zablokovali mi karty, zapsali mně mezi nepřátele a zbavili mě možnosti vlasti pomáhat. Ona vlast nechce 2-3 facky, a by se trochu vzpamatovala?

Kdo může donutil vlast, aby se zamyslela?

Nikdo. Lidstvo a člověk se učí jen dvěma cestami:

• buď cestou uvědomělé práce na sobě samém, což je velmi náročné;

• anebo přes krize a katastrofy.

Tady není po nějaké uvědomělé práci na sobě ani stopy, takže se jde přes krize a katastrofy, jejichž hloubka vždycky záleží na hloubce otázek, které před nimi stojí. Protože je to otázka existenciální, fundamentální, tak i krize bude fundamentální. A to, co se děje ještě daleko od fundamentální krize, bude mnohem horší – jinak oni nic nepochopí.

Podívejte se: - pokud by Ukrajina nyní vyhrála, tak to znamená, že všechno bylo možné – bití TCK, korupce, vydírání byznysu, pronásledování lidí, plození nenávisti. A pokud je to ve světě možné, tak k čemu je takový svět? Proto toto všecko dělat nelze a svět musí ukázat, že nelze. A ti, kteří to dělají, se musí na vlastní kůži přesvědčit, že se tak chovat nesmí! Všichni, kteří to páchali, za to musí velmi tvrdě zaplatit. Jinak se zafixuje myšlenka, že se to smí – a to nelze!

Vedoucí ruské delegace Medinskij se po istanbulském jednání podělil o názor na ukrajinskou delegaci s tím, že proti němu seděli oficíři, na jejichž očích viděl, že už bojovat a posílat své lidi na smrt nechtějí, že mají války dost, ale bojí se.

Ono je zvykem z nich, z těch vysokých důstojníků dělat hrdiny, ale většina z nich, a zejména generálové, jsou vlastně poserové. Oficírů, projevujících čisté hrdinství je velmi málo, a navíc jejich hrdinství je velmi specifické a netkví v prověrce zákopů a běhat tam a vesele střílet dopředu. Velitelské hrdinství spočívá ve vycvičení leoparda, jeho uvázaní na řetěz, aby na povel „stůj“ stál a „vpřed“ kousal. Jen tam není jeden, ale je jich 115, tedy rota. Je to součást jeho života, a on musí ty svoje držet zkrátka, protože mají tendenci se otočit a kousnout jeho, protože s ním stále nejsou spokojeni.

Ale generálové, ti kompletně prohráli válku s kanceláři prezidenta, toho komického civila v zeleném. To je jedna z hlavních otázek, jíž bude nutné se zabývat po válce. Všichni ti generálští hrdinové, včele se Zalužným, prohráli válku s politiky… - ale přitom s jakými „politiky“ –  s naprostým póvlem a  blbostí!  Jak se mohlo stát, že hroziví generálové, válčící jedenáctý rok proti strašnému Rusku, přijdou do úřadu prezidenta, rozepnou si kalhoty, obrátí je zadkem dopředu a vzadu je roztáhnou na plnou šíři? Proč se nenašel generál, který by řekl, že takhle se bojovat nedá, protože zvolený způsob boje a politické úkoly armádu hubí? Konkrétně rozkaz, že nesmí vzdát frontovou linii… Oni tím Rusům darovali hlavní trumf, protože ti už dopředu vědí, co uděláme, zatímco hlavní, o co se ve válce bojuje, je moment překvapení a nečekanost. Oni vědí, že budeme držet pozici, a když ji do budou, budeme ji vybojovávat zpět. Na účet této idiotské „taktiky“ připadá dobrá polovina našich padlých. A nikdo to Zelenskému se Zalužným nerozporoval.

Přitom v německé akademii pozemního vojska je na zdi mramorová tabulka s rozsudkem vojenského soudu Sedmileté války, kdy Friedrich Veliký udělal z Pruska, které tehdy bylo velké jako dnešní Moldavie, mocnou říši.

„Tak tehdy jistého majora jízdní artilerie vojevůdce poslal na kopec, aby odtud ostřeloval nepřítele. Když major žádal nadřízené oficíry, aby změnili taktiku a vedli palbu jiným směrem, protože se situace změnila, ti ho odkázali na králův rozkaz. No, a když ho pak po neúspěchu soudili, hájil se tím, že plnil rozkaz současně vrchního velitele i krále. Na to mu soudce odpověděl: - Jeho Veličenstvo Vám dalo epolety majora, abyste sám rozhodoval, jaké jeho rozkazy splnit a jaké ne.“

To je oficírská udatnost.. – a kam se poděla tady? Na Ukrajině není. Z 18 ukrajinských filozofů, kteří mohli  plodit svobodné myšlenky, jich 15 vyhnali na základě udání jejich studentů a kolegů.

Ukrajina je nádherná země, Bohem políbená, skvělí lidé – ještě tak před třemi lety. Pak jsme, někdy ve druhé polovině května 2022 vsadili na nenávist a odlidštění (a já jsem se zuby-nehty bránil, abychom tou cestou šli). Vydali se na tu cestu, a tak zemi za těch 3,5 roku změnili v hovno, a chodí po ní pytle sraček, naprosto podlé, falešné, amorální, shnilé zvenčí i zevnitř, jejichž hlavní činností je posírat jeden druhého – nic jiného.

To je strašná tragédie. Pokud bych byl k Ukrajině lhostejný, zavřel bych tu stránku a už o tom nemluvil. Je to hrozná tragédie, jejímž autorem je každý z vás, Ukrajinců.

Netřeba vysvětlovat spiknutím to, co je obyčejná lidská tupost. Jsou zprávy, že vzdáváme Sumy, organizovaně, před kamerami evakuují ty, kteří chtějí, ale oni věří VSU. Měly tam být fortifikace a nikdo nekontroluje, zda jsou nebo ne – jednodušší je to  vzdát…

Můj přítel David Gendelman, izraelský vojenský expert, říká, že by zaplatil hodně za to, kdyby to byla zrada. Zrada je mnohem prostší: - dostal se sem podlý špion, šikovně nastavil situaci… - takže systém je zdravý, jen se do něj dostal zrádce. Ale tady to není zrada, nýbrž  tupost, která znamená, že je shnilý systém.

Vše je daleko prostší: - když naši vpadli do Kurské oblasti, stala se Sumská oblast přifrontovou pro operace operativně-taktické úrovně. To znamená, že měl být vybudován týl v hloubi 3x větší než hloubka, do níž jsme zašli v Kurské oblasti. To vše se mělo stát zvláštním regionem se zvláštním režimem logistickým, bezpečnostním, kontrarozvědným, krytým protivzdušnou obranou atd. - a fortifikace tam měly být fundamentální – a kde to všechno je? Nic není… - a proč? Místo toho se tam stavějí jakési fungl nové silnice…

Další otázka, kterou nám začíná klást válka: 

-   „Jak to, že po 3,5 letech války a po roce kurské operace nebyl vytvořen týlový region s veškerým zajištěním vojenské síly a prostředků pro zabezpečení kurské operace?“

Protivník je 20 km od Sum a vy jste měli rok na přípravu opevnění – ale nic není!

Zelensky, ty pašáku, ty válečný hrdino! – Kde je týlový region??!

*) Alexej Arestovič (1975) – narozen v Gruzii, po otci má běloruské a polské kořeny, herec, sloupkař, absolvent vysoké školy pozemního vojska , pracoval v systému Ministerstva obrany UA, 6 let ve vojenské rozvědce, v letech 2018-19 sloužil v rozvědce v rámci ukrajinské „antiteroristické operace“ proti Donbasu, a v roce 2005 odešel do civilu v hodnosti majora; vystudoval i teologii; v letech 2020-2023 byl externím poradcem šéfa kanceláře prezidenta Zelenského a od počátku SVO byl tváří ukrajinské propagandy. V roce 2023 odešel, žije v zahraničí. Je zapsán v seznamu extrémistů a teroristů RF i Běloruska…

https://www.youtube.com/watch?v=ZQOSevI0LNo

Překlad:               st.hroch               20250613