Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 09.05.2025

Fond konceptuálních technologií uvádí POZOR POZOR POZOR OZNÁMENÍ! Nově do češtiny přeložena kniha Ford a Stalin, o tom, jak žít lidsky https://kob-forum.eu/2024/02/25/ford-a-stalin-o-tom-jak-zit-lidsky/ (starý překlad je nekompletní a nekvalitní) Některé z knih na Zakázaném vzdělání !!! Překlad knihy Státní symboly a státní suverenita !!! Stalinova ekonomika od Valentina Jurijeviče Katasonova !!! https://www.zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči. Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 09.06.2025.

A dnešní otázky souvisí s Trumpovým týmem. Arsen a Andrej prosí okomentovat hádku Muska s Trumpem. Co to mělo být? Divadélko před lidmi nebo se státní „elita“ zmocnila řízení Muska? Už druhý týden pozorujeme „hádku“ Donalda Trumpa s Elonem Muskem. Odevšad jen slyšíme: „Musk prohlásil tohle a Trump mu odpověděl tímto…“ Jednou jsou přátelé, potom zase čteme, že už ne. Co to je, Valeriji Viktoroviči? Manévry ze série, když něco nemůžeš odvrátit, postav se tomu do čela? Co se ve skutečnosti skrývá za tímto divadélkem? A je také zajímavé, že v minulém rozhovoru pro Ajnise Kazimiroviče Petkuse z 29. května jste prohlásil následující, cituji: „Trumpův tým se vůbec nezačal hroutit.“ Jak se z toho tentokrát Valeriji Viktoroviči budete vykrucovat?

Tak především se nikdy nevykrucuji a nebudu to dělat ani nyní. A ty události okolo Trumpa umožňují, přímo ponoukají rozebrat téma, jakým je systém a struktura řízení v davo-„elitářských“ společnostech. A v tomto ohledu je třeba se především podívat na práce vnitřního prediktoru SSSR jako jsou „Kádry řeší všechno“, tj. "O principech kádrové politiky státu, antistátu a veřejné iniciativy". To je zásadní a velice důležitá práce. Ale dobře jí porozumět je možné, až když si člověk osvojí ty otázky, co je to stát, co je to státní a nadnárodní řízení. Co jsou státy projektově zkonstruované, historické a další ty otázky související se státem, které jsou vyloženy v třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus a v knize Státní symboly a státní suverenita. Tyto práce poskytnou ve svém komplexu dostatečné porozumění tomu, co reálně probíhá. A v dané situaci je třeba říci, že se o žádné divadélko mezi… Ta skandální hádka mezi Trumpem a Muskem není vůbec skandál, to ani náhodou, je to všechno velice závažné. Ale přitom, znovu opakuji, ten Trumpův tým se nehroutí. A tento skandál jako takový pro Trumpův tým neznamená žádné vážné ohrožení. Abyste tomu všemu porozuměli, musíte vědět, jak vlastně ten Trumpův tým vypadá. Z té práce vnitřního prediktoru SSSR "O principech kádrové politiky státu, antistátu a veřejné iniciativy" přímo vyplývá, že existuje státní řízení a jakési antistátní řízení. A co to tedy vlastně je to antistátní řízení? Tím antistátním řízením jsou ty takzvané mafie, klanově-korporativní skupiny, které se formují v davo-„elitářské“ společnosti, aby dosahovaly svých úzkých klanově-korporativních cílů na úkor státu a společnosti. To právě z toho důvodu, že existují mafie, klanově-korporativní skupiny… Slovo mafie je takový zlidovělý pojem, který je poněkud zúžený. Bez ohledu na to, že tu teď máme vlasovce, kteří se pokoušejí na základě mafie budovat stát podle sebe... Existují-li mafie, které chtějí na úkor státu vyřešit své úzce klanově-korporativní zájmy, dosáhnout jich, tak má celá společnost úkol zformovat takové působení na stát, aby bylo dosahováno veřejných zájmů. V ruském jazyce se tomu říká sobornost (soudržnost, spolupatřičnost). Sobornost a mafie jsou neslučitelné kvůli svému mravnímu základu. Mafie pracují na dosahování úzkých klanově-korporativních cílů. Zatímco sobornost, ta veřejná iniciativa pracuje na dosahování cílů v zájmu celé společnosti. To je absolutně zásadní rozdíl! A jedno i druhé působení se projevuje v práci, ve fungování samotného státu. Když nám vykládají, že je nutné všechno budovat přes mafie, tak je nutné si připomenout pro SSSR/Rusko zcela nedávné časy. Výslovně finální dobu SSSR a fungování ruského státu v počátečním období devadesátých let, kde se to projevilo velice zřetelně. To právě tehdy, v těch devadesátkách, které jsou pro některé lidi „svaté“ a pro celý národ zlými léty. To právě tehdy se v Rusku v plné míře realizovalo to mafiánské řízení. Kdy ty klanově-korporativní skupiny rozebraly stát na části a řešily si své úkoly na úkor celé společnosti. Výsledkem byl úpadek státu a celé jeho území se měnilo v surovinový přívěšek Západu, který ho drancoval. A je třeba si uvědomovat, že tento mafiánský stát se tu nevynořil jen tak z ničeho nic, přišel z USA. To klanově-korporativní skupiny, státní „elity“ USA právě byly těmi „poradci“, co tu budovali nové postsovětské Rusko. A ti ho budovali výslovně na základě těch principů, podle kterých fungují USA, tedy na základně klanové- korporativnosti a mafiánskosti. Tato klanová-korporativnost doposud neumožnila USA, aby se zformovaly ve skutečný stát. Všechna ta korupce, všechno to pokleslé řízení státu, které se tu projevilo v plné kráse po pádu SSSR v postsovětském Rusku v devadesátkách, je ve své rafinované podobě úroveň státní kultury v USA. To je nutné pochopit, abyste porozuměli tomu, co se skutečně odehrálo mezi Donaldem Trumpem a Muskem. USA jako stát neexistovaly, neexistují a ještě se neví, zda existovat budou, a jak ten stát bude vypadat. V každém případě jsou USA nástrojem. Povídá se, že USA jsou světovým četníkem. A komu ten četník slouží? V rámci jaké státnosti, v rámci jakého státu, jakého státního řízení USA plní svou roli četníka? Tuto otázku je třeba si hned pokládat. USA jsou nástrojem, který byl vytvořen k plnění určitých úkolů, aby řešil otázky nadnárodního řízení v rámci uplatňování globální politiky. Globalizace je proces objektivní, ale řízení tohoto objektivního procesu spočívajícího v koncentraci řízení výrobních sil na planetě Zemi, má subjektivní charakter. A jsou tu dvě krajní koncepce globalizace. Jedna je vyjádřená v bibli: „Budeš vládnout mnohým národům a oni nad tebou vládnout nebudou.“ A druhá koncepce stojí proti ní, to jsou principy ruského světa. Kdy všechny národy žijí v harmonii a vzájemně se doplňují, jak to je předurčeno Shora. A zatímco ta první: „Budeš vládnout mnohým národům a oni nad tebou vládnout nebudou,“ je fašismem, tak ty principy ruského světa jsou bolševismem. Tyto dva principy jsou vzájemně neslučitelné! To je zdroj té nenávisti Západu vůči Rusku. Staletá nenávist! Západ už vede proti Rusku tisíciletou válku. A místní fašisté, kteří tu za peníze státu zakládají centra propagandy fašismu, právě bojují proti ruskému světu, proti ruskému národu a ruskému bolševismu. Ideolog ruského fašismu Iljin přímo řekl, že nelze ruskému národu vštípit fašismus, protože je v rozporu s jeho kulturou. Takže aby bylo možné v Rusku zavést stejný fašismus jako v celém světě, je nutné změnit kulturu ruského národa, aby se tak globalizace realizovala podle jednotného principu, tedy to, kdo komu vládne. USA se za celých těch dvě stě let prostě nemohly stát skutečným státem. USA byly osídlovány takříkajíc různými kmeny, kulturně různorodými společnostmi s různými jazyky. Z Evropy do USA odcházeli lidé, kteří se nedokázali uplatnit v rámci evropských států. A tito lidé, zpravidla pracující, jeli na volné území, aby tam pěstovali obilí, chovali dobytek a vybudovali si důstojný život v rámci té kultury, kterou si tam přinesli sebou. Ale jeli tam i jiní, kteří se dostali do konfliktu se státy a společnostmi v Evropě a odjížděli na nová území do Ameriky, aby si tam zařídili život po svém. V tomto ohledu je zajímavý dialog ve filmu Patriot, kde ten anglický kolonizátor, který válčí proti vzbouřeným Američanům... Proti Američanům, kteří už tam žili několik pokolení a chtěli se odtrhnout od své metropole, od Velké Británie. Ten tam říká, že je ochoten dopustit se zločinů, viz ten film, i když dobře ví, že se pak nebude moci vrátit do Velké Británie… I když to je lež, Britové se dopouštěli ještě daleko horších zločinů a v návratu do Británie jim to nepřekáželo. Takže za ty zločiny musí něco dostat přímo v USA. To znamená, že různorodí zločinci jeli do USA, aby tam ždímali místní obyvatelstvo a zdroje, a aniž by chápali, co je to stát, získali nějaké postavení. Ale ve výsledku byli nuceni spolupracovat i s těmi, kteří byli pracovními migranty, s těmi ti zločinci společně budovali určitou státnost, kde funguje nějaké řízení. Velmi dobře je to znázorněno v různých těch amerických westernech. Nyní jsou populární knihy Louise L’Amoura, na motivy kterých byl natočen i film Rychlejší než smrt. Ten film není v popisu sociologie a života lidí nic moc kromě jediného okamžiku, role zločinecké skupiny v organizaci života městečka je tam popsána velice přesně. To znamená, že se ta státnost budovala na základě různých band. To je mimochodem také dobře znázorněno ve filmech filmového studia DEFA, filmového studia NDR. Sami Američané tu přítomnost band také znázorňovali dobře. Stačí si připomenout kultovní film Gangy New Yorku! A co je velice důležité? Při takové organizaci řízení je velice důležitá role lídra. Zabití lídra vede k rozpadu řízené skupiny. A tohle je v americké filmové tvorbě vyjádřeno velice dobře. Třeba film Pátý element, ten je také takový kultovní. „Kdo za vás bude vyjednávat? My jsme ochotni jednat, kdo je u vás tím hlavním?“ Toho vyjednávače zabijí a hotovo. Banda se rozpadla, tedy to řízené společenství se rozpadlo, protože bez pohlavára nejsou ničím. Ale důležitý je i ten jejich přístup. Jen si to vezměte, chtějí vyjednávat a přitom zabijí vyjednávače. To je k té otázce, jak v americké kultuře funguje vyjednávání. Vyjednávání je v americké kultuře, ve funkčnosti státu využíváno jen k tomu, aby se získal oddechový čas, sebraly síly k novému útoku na svého protivníka. A vůbec jim to vyjednávání navíc nepřekáží v tom, aby se jejich vyjednávač nevypořádal s tím, kdo s ním má vyjednávat Získají-li možnost něco oddálit vyjednáváním a zlikvidovat protivníka, tak to udělají, to je americká kultura. Teď to vidíme na chování ukrajinského režimu. Ukrajina jako stát také neexistuje. Čtěte třídílnou práci Válka, Stát a Bolševismus a knihu Státní symboly a státní suverenita, abyste tomu všemu porozuměli. Je takový sovětský film Pobočník Jeho Výsosti. V tomto filmu je postava baťky Angela. V tomto filmu se ta banda rozpadne hned, jak je zabit její lídr. Ale byla snad ta banda baťky Angela složená ze stejně smýšlejících lidí? Vůbec ne. V případě nutnosti se zabíjejí vzájemně mezi sebou na základě nějakých svých osobních zájmů. Ale to zabití baťky Angela vedlo k tomu, že se ta banda rozsypala. Tohle všechno tu vykládám kvůli tomu, že je nutné si uvědomit, že v davo-„elitářských“ společnostech vybudovaných ve státním řízení na základě mafií, se týmy neformují na základě stejně smýšlejících lidí, které spojuje nějaká idea, ale na základě principu vyjádřeném v písni: „Spojení jedním cílem a skovaní jedním řetězem.“ Obrazně řečeno na galérách mohou být vztahy mezi veslaři jakékoliv, ale dokud jsou přikovaní jedním řetězcem a mají nad sebou dozorce, který je nutí veslovat, je jejich cílem nějak se z toho osvobodit nebo se podřídit vůli dozorce, který je nutí veslovat. V davo-„elitářských“ společnostech se ty týmy neformují na základě ideové jednoty, ale na základě jednotného cíle, který je spojuje. Známe přece takové výrazy typu: „Proti komu se tu přátelíte?“ nebo „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.“ Výrazy tohoto typu. Tohle je fakticky základem pro formování různých band a týmů v davo-„elitářské“ společnosti založené na mafiích. Trump ve svém prvním volebním období zformoval tým. Byl pověřen, aby si tým zformoval sám: „Vyber si ty lidi, se kterými se ti bude pracovat dobře, se kterými si rozumíš, máš s nimi už určité styky, se kterými už jsi spolupracoval.“ Ale ten odpor, na který narazil Trump při řízení „státu“. Přestože je v uvozovkách, tak ho za stát přece považujeme, formálně jsou USA stát. Trump narazil na takový odpor, že byl neustále nucen manévrovat, měnit lidi a couvat. Neporadil si s tím úkolem samostatně. Jak je možné si poradit s úkolem samostatně, nám ukazuje příklad ruského gosudara Vladimira Vladimiroviče Putina. Vzpomínáte, jak to bylo, když začalo jeho první prezidentské období? Začal si přetahovat lidi z Petrohradu. A byli tu tedy petrohradští a moskevští, zástupci určitých klanově-korporativních skupin. Byla tu ještě jedna skupina „siloviků“ (ze silových struktur). Putin ze své bývalé práce, KGB SSSR, měl určité vazby na profesionální prostředí, které mu ze svého středu mohlo posílat určité řídící kádry, na které se mohl v tom či onom stupni spolehnout, a kteří se vyznali v řízení. Jako pracovník na petrohradském magistrátu také získal množství kontaktů a také určité znalosti o tom, kdo je v čem schopný. Měl praxi v navazování vztahů a z toho, jak se takové vztahy vyvíjejí. To je zásadně důležité pro to, aby mohl zformovat tým. Nemusí být jeho osobní, nemusí se jednat o stejně smýšlející lidi, ale ten tým musí být práceschopný. Ve smyslu, že si plní své povinnosti a vy je můžete kontrolovat, a nutit pracovat pro společné zájmy, jak státu, tak i ty jejich klanově-korporativní. To hlavní je to, aby to byli lidé na svém místě. A důležité je, aby ta součinnost s hlavou státu byla taková, aby byli efektivní, lidmi na svém místě. Třeba ne hned od začátku, ale po určité době se mohou zapracovat, jako se to například stalo s Millerem, který nahradil Vjachireva v Gazpromu. Ten tam na začátku měl velmi velké problémy, opravdu velké. Bez Putina by se z toho nevykroutil, Miller. A kdyby Putin jednal jako Trump, tak by musel Millera vyměnit. Ale Putin tu situaci zvládl tak, že Miller zůstal hlavou Gazpromu. On ten úkol vyřešil, zatímco Trump si se svými úkoly neporadil. Roztrhali ho. Postupy při řízení byznys strukturou mu tuto efektivitu neposkytly. Neměl určité potřebné znalosti ze státního řízení a zkušenosti s prací s těmi, kteří mu mohli formálně, či dokonce otevřeně čelit, když je zařadí do státního řízení. Zatímco Putin se svými zkušenostmi z KGB tyto zkušenosti získal. Jak pracovat s lidmi, nejen s těmi stejně smýšlejícími, ale i s protivníky. Tak, aby pracovali na stejné cíle. Když pracoval na petrohradském magistrátu, tak získal zkušenosti ze státního řízení. A když tyto zkušenosti spojil dohromady, tak získal dostatečnou efektivitu pro řízení státu. Když formoval různé koalice klanově- korporativních skupin ve státním řízení, tak ty skupiny k sobě postavil tak, aby sám zůstal tím klíčovým článkem v těchto klanově korporativních vztazích, aby bez něj vyřešit ty otázky klanově- korporativních konfliktů nebylo možné. Pokus obejít se bez Putina v době, kdy tam dosadili Dmitrije Anatoljeviče Medvěděva, už v roce 2008 málem vedl k tomu, že se opět mohly rozpoutat banditské války jako v devadesátkách. Jenže v Putinově době se všichni proměnili v solidní panstvo a už se jim nechtělo válčit. Bohužel se ukázalo, že Medvěděv je ve státním řízení neschopný a nedokáže uhlazovat ty klanově- korporativní rozpory. Potom si tedy vymysleli, že to vyřeší tak, že část prezidentských pravomocí vrátí Putinovi. Putin bude premiérem, ale část těch prezidentských pravomocí bude převedeno na něj. To přece ze zákona nebylo možné. Tak to vymysleli jinak, podle zákona. Je tu vládnoucí strana, která vyhrála ve volbách a její lídr převezme část prezidentských pravomocí, které mu umožní řešit ty konflikty mezi klanově-korporativními skupinami. A to se Medvěděvovi líbilo, protože šlo přesně o tu oblast, ve které by mohl přijít o hlavu. A to v přímém smyslu! Vždyť kolik bylo zabito amerických prezidentů? A já opakuji, že u nás tu byl v devadesátkách vybudován přímo koncentrát amerického státu, na jeho principech. Až na to, že americký stát měl jako celosvětový četník plnit jiný účel a řešil otázku své státní stability, udržování rovnováhy sil mezi klany a nepřipuštění války mezi nimi tak, že tyto klanově-korporativní skupiny, jednoduše řečeno bandy, byly vydržovány z vnějších zdrojů. Jen se podívejte, jak byly USA jako stát budovány. Devatenácté století, v té době, kdy v Evropě už začali budovat státy se sociální oblastí, ve smyslu sociálního zajištění, se v Americe nikdy o ničem podobném ani nezamýšleli, o žádných důchodech ani sociálním zajištění. Neboť tam byly dva faktory. Prvním faktorem bylo relativně mladé, práceschopné obyvatelstvo, které si mohlo vydělávat. Druhá okolnost, vždy měli možnost získat dodatečné zdroje díky pohlcení nějakého nového území, získat vnější zdroje. V tomto ohledu je třeba chápat, že etika těch migrantů z Evropy, lidské vztahy, víceméně lidské, to zdůrazňuji… Koho to zajímá, ať se podívá na dějiny evropských válek, jak se chovaly při vedení evropských válek ty či ony národy. Stačí si připomenout italský pochod Alexandra Vasiljeviče Suvorova. Kdy se katolíci, Italové utíkali před svými vlastními italskými vojáky pod ochranu ruské armády. Protože ruská armáda neloupila, neznásilňovala a nezabíjela. A u nich bylo jedno, kdo město obsadí, i když osvobodili své vlastní, vždy dostali tři dny na drancování. Proto pravoslavnému Suvorovovi italští katolíci přinášeli děti, aby jim požehnal. Když do Ameriky přijeli Evropané s touto mentalitou, kteří se jen velmi povrchně identifikovali se svými spoluobčany, stejné národnosti, Italové s Italy, Němci s Němci, Angličané s Angličany.... Jen velmi podmínečně je vnímají jako sobě rovné a naskytla-li se příležitost, vždy je oloupili. Tak jaký asi měli vztah, dokonce i to pracovité obyvatelstvo, k indiánům? Vůbec je nepovažovali za lidi. V katolické církvi dokonce dlouho probíhal spor, zda mají indiáni duši či ne, zda to jsou lidé nebo ne. Neustále měli možnost pohlcovat nějaké nové zdroje. Jen si připomeňme osídlování divokého Západu, na zlatou horečku. Bandy a různí dobrodruzi se vydali hledat zlato a za nimi přicházela výrobní oblast, ale žádné sociální zajištění, žádný stát jako takový. A mezitím se budovaly evropské státy, kde se již objevovalo sociální zajištění. Potom dostali Aljašku, zase si urvali nový kus. Potom ty ostrovy, o kterých Korejci, severní Korejci... Které náležely Rusku, než se jich zmocnili. Nu dobrá, teď si nemohu na ty ostrovy vzpomenout. Amerika se neustále něčeho zmocňovala. A nakonec si začala činit nárok na to, přišli na to, že aby se americké korporace, klanově-korporativní skupiny udržely, jen nutné uplatňovat politiku Pax Americana. Ve smyslu, že prohlásí: „Vy Evropané nás nechte na pokoji a my si tu budeme osvojovat americký kontinent.“ Jenže jakmile spolkli ten americký kontinent, sami hned začali lézt do Evropy. USA měly být centrem koncentrace řízení severoamerického kontinentu. A Brazílie se měla stát centrem koncentrace řízení jihoamerického kontinentu. To bylo v plánu za tehdejších informačních technologií. A když se ty informační technologie rozvinuly, tak USA díky tomu, že tam přijelo více kvalifikované obyvatelstvo z evropských států, udělaly skok kupředu. Měly dost svalové hmoty, aby tam mohl být z nadnárodní úrovně vybudován stát. Takže ten projekt Severoamerické spojené státy se naplnil, zatímco Jihoamerické spojené státy se nenaplnil. Proto ta vlajka, kterou mají USA, zůstala stejná, zatímco analogická vlajka Brazílie, kde měly být Jihoamerické spojené státy, jako státní vlajka existovala jen čtyři dny a byla rychle vyměněna. USA si celou dobu zachovávaly svou roli světového četníka jen díky tomu, že celou dobu někoho pohlcovali. Poslední, co pohltily, bylo území SSSR a východní Evropy, té socialistické. Ale zatímco ve východní Evropě to ještě probíhalo celkem v rukavičkách, podmíněně samozřejmě, s ohledem na ni samu, tak to drancování území SSSR, Velkého Ruska probíhalo zcela bez rukaviček. A právě tady se v plné míře projevily všechny ty klanově-korporativní vztahy, mafiánské principy, na kterých je založen americký stát. Protože tady nebyly žádné brzdy, které by vedly k alespoň částečnému udržení subjektnosti, suverénnosti Ruska jako státu. Aby se z USA mohl stát suverénní, subjektní stát, vždy klanově-korporativní spolky, které se tak či onak semkly ve stát, v jednotný stát, i když se fakticky jedná o konfederaci… Nicméně protože ani jeden z těch států není plnohodnotným státem, musí to řízení probíhat z nadnárodní úrovně… Proto tam také mají státní department a státního tajemníka, který to vše má ve svém rezortu. Za ministra zahraničí je ho možné považovat jen velice podmínečně. Do jeho rezortu totiž patří všechny státy, nejen ty, co jsou součástí USA. Oni tam realizovali model toho státu z 19. století, jako když tu v Rusku všechno řídily bandy (v devadesátkách). Vzpomínáte na ty banditské války? Havaje, to jsou ty ostrovy. Trump dokonce i v podmínkách toho, že americké státní „elity“, které žijí výslovně z vykrádání celého světa… To proto jim tady říkají globalisté. Což je úplně špatně. Jsou to americké státní „elity“. Jestliže je odříznete od čerpání zdrojů z celého světa, tak přestanou existovat. Jsou to bandy, které jsou stavebním materiálem USA. A protože si (státní „elity“ USA) nepřejí to, co realizuje ta skutečná globální „elita“, která odpovídá za situaci na celé planetě Zemi… Z toho hlediska, že každý stát musí plnit nějakou svou funkci. A v dané situaci, kdy Pax Americana s jeho spotřebou ohrožuje existenci celého světa, musí zmizet a místo USA má vzniknout obyčejný stát, i když projektově zkonstruovaný, ale obyčejný, bez kompetencí světového četníka, jako je tomu v případě USA nyní, kterému nebude nutné hrnout (vnější) zdroje. Americká státní „elita“ ve vnitřním střetu začala přímo v USA používat technologie těch takzvaných barevných, oranžových revolucí. I když původně to byly květinové revoluce ne barevné (stejně znějící slovo v ruštině). Kdysi koloval vtip: Proč není možná barevná revoluce v USA?“ „Protože tam není velvyslanectví USA.“ Americké státní „elity“ byly hlavní pracovní silou při rozkladu jiných států prostřednictvím barevných revolucí… Ale ti lidé sami nevědí a nechápou, co je to stát a jak se řídí. Když ale byli tou prodlouženou pracovní rukou řízenou z nadnárodní úrovně globálními „elitami“, tak sami vlastně realizovali ten rozklad jiných států. A když začal střet mezi globalisty a státními „elitami“ v USA, tak státní „elity“, aniž by chápaly podstatu fungování států, začaly používat to, co samy znaly jako nástroj, v klanově-korporativním boji, ty technologie barevných revolucí. Ale dokonce i za těchto podmínek byly USA z hlediska řízení v daleko lepším stavu než Rusko, jaké převzal Putin na konci 20. století. V té době v Rusku bez jakýchkoliv omezení a hranic probíhalo výslovně mafiánské řízení. V mafiích... Je tu ještě jedna taková věc. V mafiích nefunguje žádné dynamické přerozdělování funkčních povinností. Proto, když zabijí pohlavára, tak se ta banda okamžitě rozsype. Proto je také jeden z principů mafiánského řízení ten, že pokud ses prodral na nějaké místo, tak aby sis ho udržel, musíš likvidovat všechny, kteří by si na to místo mohli činit nárok. Jestliže to totiž neuděláš, tak tě zcela určitě vytlačí ti, kteří tě nahradí. Proto mezi sebou v mafiích všichni neustále válčí. Jediné, co je spojuje, je jejich konfrontace se společností. Proto se v mafii vždy využívá zásada nutně si ty lidi zavázat krví, to je základ existence té zločinecké bandy. A když se pohlavár zbavuje schopných lidí ve své bandě, vede to k tomu, že to určuje velikost té bandy, která je omezena jeho schopností ji osobně uřídit. Jakmile její počet překročí tyto určité hranice, tak se její řízení hroutí. Proto má vždy pohlavár zájem o schopné lidi, kteří mu mohou pomáhat řídit. Jenže takoví jsou pro něj hrozbou, neboť mohou nahradit jeho samotného. V tomto ohledu, když už dnes mluvíme stále o filmech, je vypovídající kultovní seriál Banditský Petrohrad, jeho třetí díl „Antibiotikův pád“ je toho konkrétním příkladem. Všude najdete dost takových příkladů. a to vše, o čem teď mluvím, má přímý vztah k… Nu, už se dostáváme k tomu střetu Muska s Trumpem. Jestliže totiž nebudeme chápat, jak je vybudováno řízení a jak funguje stát, tak neporozumíme té podstatě toho konfliktu a výhledům jeho vyřešení. V podmínkách, kdy Trumpovi začali oranžovými technologiemi destabilizovat stát, byly USA v lepším stavu než Rusko, které přebíral Putin, kde vládlo absolutně mafiánské řízení a bylo nutné pracovat s různými klanově-korporativními skupinami. Odstraňovat oligarchy od moci. Co znamená oligarcha u moci? To znamená, že různé klanově-korporativní skupiny si v míře svých možností berou pod své řízení tu či onu oblast ve státě, na které se přiživují. Jistě si vzpomínáte, že syn ministra dopravních spojů byl významným železničářem, syn bankéře zase významným bankéřem. A když otec přestal být ministrem dopravních spojů, tak i syn přestal být významným železničářem, tj. jeho kompetence, znalosti, dovednosti a návyky se najednou někam vytratily. Právě na základě tohoto principu dostávají funkce lidé v každé té skupině. A tak to také vždy vypadalo v USA, kde každé (místní) státní klanově-korporativní skupině bylo vyčleněno to či ono koryto, ta či ona oblast činnosti, která se v daném klanu předávala od jednoho člověka k druhému. Ale vždy to zůstávalo v mezích jeho klanově-korporativní skupiny. V tom právě je smysl toho, že když se tam někdo stane kongresmanem, tak je to prakticky na celý jeho život, stejně jako když se stane senátorem. Jestliže v určité etapě prokáže svou funkční akceschopnost a užitečnost pro klan, tak si tím vydobyde toto místo, nebude-li si samozřejmě činit nároky na něco víc a bude-li na svém místě užitečný pro danou klanově-korporativní skupinu. Svého času u nás všichni byli nezaslouženě nadšení americkým filmem „Domeček z karet“, kde jakoby byla předvedena vnitřní kuchyně moci. A nyní je zase zcela nezaslouženě zapomenut, lidé už se na něj nedívají. V tomto „Domečku z karet“ v podstatě předvedli principy formování týmů, jak se formuje řízení státu. Ale protože pochopili, že se tam prořekli příliš mnoho, odhalili toho víc, než bylo třeba, tak toto téma zase potřebovali uzavřít, no a zařídili to jednoduše. Vzpomínáte na to hnutí MeToo, které omílá mužskou agresivitu, že muži nemyslí na nic jiného, než jak znásilnit ženy, a proto je této mužské agresi třeba čelit. To právě využili, a do tohoto mlýnku spadnul herec, který hrál hlavního hrdinu toho „Domečku z karet“, Kevin Spacey. Jen v údivu sprásknete ruce, jak se mu to vůbec mohlo stát? Vždyť to je jejich člověk. Vždyť to hnutí MeToo je nadšením bez sebe z homosexuálů, LGBT agenda je doposud jednou z těch hlavních. To až nyní za Trumpa od toho začali ve společnosti ustupovat. A ten Spacey byl fakticky ideologicky jejich člověkem, protože to byl homosexuál. A najednou ho obvinili, patnáct mužů prohlásilo, že je obtěžoval. Jeho kariéra a život byly zničeny, stal se z něj vyvrhel. Ale na základě této záminky ten film stáhli z promítání. Přece nemohou promítat film, ve kterém hraje takovýto zplozenec pekla. Takže samotné to téma formování týmů v americkém státním řízení, které bylo tak slaboučce odhaleno v tom „Domečku z karet“, bylo příliš a tak to odklidili lidem z očí. A nyní by bylo užitečné, aby se na něj mnozí opět podívali, aby pochopili, co se to děje, včetně toho konfliktu Muska s Trumpem. A já opakuji, že se nejedná o žádné divadélko, že je to všechno zcela upřímné. Ale znovu opakuji, že žádná krize Trumpovu týmu zatím nehrozí. No a Putin, který pracoval v daleko horších podmínkách, předvedl, že je v řízení na velice vysoké úrovni, jako státník a dokázal ty týmy formovat tak, aby pracovaly v zájmu státu. A když se vrátíme k tomu tématu, o kterém jsme mluvili, tak Putin se stal premiérem a byly na něj přehozeny kádrové otázky. Medvěděv se jich tak zbavil. Ale Putin si díky tomu z velké části udržel řízení státu ve svých rukou, protože klanově-korporativní skupiny už mezi sebou válčit nechtěly a vyřešit si mezi sebou konflikty na úrovni mafií nedokázaly. Potřebovaly k tomu řízení z vyšší úrovně. A toto řízení na té vyšší úrovni je přítomno v ruské kultuře, zatímco v kultuře mafií, v americké kultuře zcela chybí. Tam je potřebné nadnárodní řízení. Putin se v řízení vypracoval a nyní stát řídí. Zatímco Trump už při svém prvním volebním období předvedl, že nedokáže pracovat s rozhádanými skupinami. A jak mu tedy zformovali tým ve druhém volebním období? Viceprezident J. D. Vance byl zuřivými protitrumpovcem, ale v potřebném okamžiku se postavil za Trumpa. S Rubiem bylo to samé. A takto stále dál. Fakticky máme před očima konkrétní nadnárodní řízení. Ten jeden tým, který se podmínečně nazývá „Trumpův tým“, se skládá ze zcela různých lidí. A tito lidé musí vyřešit určitý řídící úkol. Mohou mezi sebou mít konflikty, mohou se vzájemně nesnášet, či naopak být zajedno, ale v žádném případě nemohou ani pomyslet na to, že by šli proti zájmům svého týmu. Jen si povšimněte, že se fakticky hádá podnikatel s prezidentem, přičemž na úrovni, kdy se kvůli tomu otřásá celý stát a ten prezident nedokáže toho podnikatele srovnat. Měl Putin konflikty s oligarchy? A jaké! Ale Putin se nikdy nesnížil na úroveň takovéto trhovecké demagogie. Trump například zakázal používat různé nadávky, zakázal je: „To už by stačilo!“ A co dělá sám? A co dělají republikáni? Co naděláte, jestliže je to součástí americké politické kultury? Pokud zakazujete něco, co zastavit nedokážete, tak se vám to vymstí. Ale to on nechápe. A ten konflikt, to že se dostal ven, bylo možné jen proto, že se do toho Trump nechal zatáhnout a vedl ho veřejně. A já znovu opakuji, že ve skutečnosti v „Trumpově týmu“ zatím žádná krize nenastala. A to z toho jednoduchého důvodu, že lidé, kteří si to vyzkoušeli na jednom místě, teď přecházejí na kvalitativně jiné, jako například Waltz. Ten si v jedné pozici neporadil, tak ho prostě strčili jinam, protože tu jde o klanově-korporativní zájmy. Muskovi vyčítají, že sliboval najít miliardu, tedy omlouvám se, bilión rozkradených dolarů a našel jen několik miliard. V tom přece spočívala podstata odchodu Muska. To jsem právě vysvětloval v rozhovoru Ajnisovi Kazimirovičovi, že rozzuřili klanově-korporativní skupiny/mafie/státní „elity“ v USA natolik, že se začalo hroutit státní řízení. A proto bylo ten konflikt nutné uhasit do té míry, do jaké je to možné. A proto byla ta práce úřadu DOG okamžitě zastavena. A chtít, aby tento úřad předložil výsledky, není fér z toho jednoduchého důvodu, že svého konečného výsledku dosáhnout jednoduše nemohl. Sama činnost DOGE byla ukončena a problémy, které to vyvolalo, když klanově-korporativní skupiny začaly trhat korporace Elona Muska, vedly k tomu, že bylo nutné začít zachraňovat samotné ty korporace. Musk je v nadnárodním řízení důležitá figura. Na něho je vázáno ohlašování a realizace projektů, které byly vypracovány v útrobách amerického státu, ale které v důsledku americké korupce nebylo možné realizovat v rámci americké státnosti, v americkém státě. Navíc je na Muska navázána realizace všeho, co bylo ukradeno v SSSR/Rusku. Například ten Starlink a mnoho dalšího. To znamená, že Musk vystupuje jako frontman, vývěsní štít, za kterým se skrývá reálné řízení, které přes Muskovu společnost realizuje vysoce technologické procesy. Oni potřebují, aby někdo na těchto programech mohl účinně pracovat, tak ho k tomu angažovali. Mimochodem, měli jsme tu akademika Sacharova, který neustále chtěl USA zlikvidovat. Použít dvě lodě a nechat je vybuchnout, aby tsunami USA smetlo. To zde vzniklo to pořekadlo „vytvořit Stalinův průliv“. Na což mu sovětský admirál odpověděl: „My jsme vojáci, ne zabijáci.“ Tak tento Sacharov byl celkem talentovaným fyzikem, ale reálně sám ničeho nedosáhl. Ta věc se má tak, že přes Sacharova, za což on získával všechna svá vyznamenání, byly legalizovány výsledky práce rozvědky. Bylo nutné, aby s tím někdo přišel, aby se tyto výsledky mohly použít v našem jaderném projektu. A Sacharov byl jedním z těch vědců, který kryl činnost našich tajných služeb. V tom spočívá ta podstata. Musk je v podstatě tím samým. Sám o sobě není bez talentu, je to dost dobrý organizátor, ale jako takový nemůže obsáhnout úplně všechno to, co se realizuje v jeho projektech. A ti, kteří ho tam dosadili, mají zájem na tom, aby tyto vysoce technologické projekty nebyly zlikvidovány. A v tom boji se státními „elitami“ to má právě takový efekt. Proto bylo nutné Muska z toho státního řízení dostat ven, neboť je dráždil. A tak ho z toho státního řízení vyvedli ven. A jak to vypadalo symbolicky? Byl mu předán symbolický zlatý klíč. A to právě symboly řídí svět. Čtěte knihu Státní symboly a státní suverenita. Když se podíváme do dějin, tak zjistíme, že poražené město, nebo někdo, kdo přiznává své podřízené postavení vůči někomu, vždy vítězi nebo lennímu pánovi předávali klíč. Dříve to byl klíč od míst, kde ležela bohatství, například od pokladnice. A proto předávali klíče od města, od určitých jeho významných prostor. Potom se to zase změnilo a začal být předáván jeden jediný symbolický klíč, který člověk stojící v čele řízení nějakého objektu, předal někomu jinému. Trump předal symbolický zlatý klíč od Bílého domu. A Bílý dům je považován za rezidenci prezidenta USA. Takže fakticky to není Trump, kdo je tím šéfem, on tím uznal převahu Muska, když mu předal ten zlatý klíč. A není vůbec důležité, že podle americké tradice prezident sedí a Musk stojí, to není důležité. Fakticky je to nevychovanost, ale v daném případě není důležitá. Podívejte se, jak se mají správně organizovat setkání na příkladu ruského gosudara Putina. Tam je vždy vše vyvážené. Zatímco americká státnost je o neotesanosti. Tato jejich neotesanost se projevuje ve všem. Ale to hlavní, na úrovni symbolů bylo ukázáno, že nedošlo k žádné roztržce mezi Trumpem a Muskem, a Trump uznává Muska jako představitele vyšší nadnárodní síly, vyššího nadnárodního řízení. V tomto ohledu si mnozí pokládali otázku, jak se Musk chová k Trumpovi, když si tam vodí děti, zvlášť jednoho syna, který si v prezidentově kanceláři klidně hrál. To jsou právě ukazatele tohoto všeho. Takže když Musk vyvolal hádku s Trumpem, tak je to proto, že za sebou cítil a cítí sílu. Trump tu sílu zná, a bere na ni ohled, pokoušel se manévrovat. Ale Musk se nechal unést, jeden, druhý, třetí komentář… Když Trump prohlásil, že připraví Muska o státní smlouvy, tak mu odpověděl: „Dobrá, končím s programem SpaceX, rakety Dragon už nebudou létat.“ A co zaznívalo? „Co to jako má být? To se jako máme dostat do úplné závislosti na Rusku? Jak budeme létat na mezinárodní orbitální stanici? Jak budeme dál zkoumat vesmír?“ Teď ta přítomnost fíkového listu, programy SpaceX, vytváří iluzi, že si USA samostatně osvojují vesmír a realizují vesmírné programy. Ve skutečnosti to vše provádějí s motory, které se vyrábí v Rusku a mnohé technologie jsou Američanům, kteří prý byli na Měsíci, stále nedostupné. Rusko prožilo devadesátá léta, a přesto nepřišlo o své vesmírné kompetence. USA se celou dobu úspěšně rozvíjely, Rusko o své vesmírné kompetence nepřišlo a USA je přesto získat nedokázaly. Čtěte práci Válka, Stát a Bolševismus. Tam se dozvíte o Měsíci o letu Sojuz-Apollo a mnohé další. Takže na toto nemůže přistoupit nikdo. A co se okolo toho všeho dělo dál? Když už dnes mluvíme o filmech, tak je velice užitečné, aby se všichni podívali na velice obsažný sovětský film odehrávající se v roce Brežněvovy smrti „Dopravák“. V tomto filmu se velice hluboce odráží podstata situace, v jaké se nacházel SSSR. Je tam vidět vzájemný poměr státního systému, struktury státu, mafie a veřejné iniciativy. Co je tam vidět? Sovětský svaz byl oficiálně až do konce všelidovým státem. V důsledku těchto vytyčených principů stále bylo do určité míry možné, aby kariéru udělal jakýkoliv člověk, který byl profesně způsobilý a schopný v nějakém oboru. Ale v tomto systému všelidového státu není místo pro mafie!!! Prostě není!!! V takovém státě nemůže být mafie systémově přítomna, protože to je odmítáno. Mafie nemá možnost vstoupit do struktury státu jako samostatný nástroj pro řešení celostátních úkolů. A připomeňme si devadesátá léta, kdy každou oblast, odvětví řídil nějaký oligarcha. A například Chodorkovskij, představující Menatep, přímo řídil vládu, tj. vyplácel jí mzdy. Lidé, kteří pracovali ve vládě, byli nuceni kvůli malým mzdám odejít a Menatep si tam dosadil vlastní lidi. Dokud ti lidé brali mzdy od Menatepu, byli ve vládě, ministry, a pokud by chtěli jít proti klanově-korporativním zájmům, dál nepracovat pro mafii, tak by okamžitě vylétli ze své funkce, přišli o křeslo. Putin musel usilovně pracovat na tom, aby tuto situaci změnil. A proto teď nepřátelé Ruska lomí rukama: „Ach, podívejte, Putin se zbavil všech oligarchů.“ V sovětské době klanově-korporativní skupiny, mafie, nemohly vstoupit do struktury státu, protože sám systém všelidového státu je vytlačoval. Ale v davo-„elitářské“ společnosti tu stále existují klanově-korporativní zájmy a rozklad SSSR probíhal výslovně přes zakládání různých mafií. A ten „Uzbecký případ“, který rozvířili Gdljan a Ivanov… Ale ani oni s těmi mafiemi nebojovali, spíše je podněcovali. To lahůdkářství Jelisejevskij vykazovalo všechny prvky přítomnosti mafií ve státním řízení. Ale já znovu opakuji, že na systémové a strukturní úrovni se do státu dostat nemohly. Ale protože ve společnosti přítomny byly, tak se tak či onak jejich působení projevovalo. A čím více se stát rozpouštěl, čím více slábly principy všelidového státu, nabývaly mafie na funkční síle. Ve filmu „Dopravák“ se rozehrává osobní konflikt dvou lidí. Jeden je dopravák, zásadový člověk, který s oporou na právní úpravu a společenský zájem nutí sovětského „elitáře“, mafiána, žít podle pravidel platných pro všechny. Ten „elitář“ tam dokonce uvedl i svou filosofii: „Já mohu to, co druzí nesmí, protože mám přístup k deficitnímu zboží.“ Byl to vedoucí autoservisu, takže mu všichni podlézali, vlichocovali se mu… Zatímco zásadový dopravák to dělat nehodlal. A jak zareagoval ten mafián? „Elitář“? S využitím svých styků začal tomu člověku dělat potíže. A nebylo to jen o tom, že ho nechal z jednoho dopravního prostředku přeřadit na horší, že ho poslal na horší místo na silnici. Nejen to! Začal mu škodit i v osobním životě. Sestra toho dopraváka měla všechny předpoklady stát se vedoucí oddělení, ale tento „elitář“ díky svým meziklanovým stykům dosáhl toho, aby se tou vedoucí oddělení nestala a to místo získala zcela neschopná postranní figura, která však vyhovovala všem. Jen aby zatopil tomu dopravákovi. Tento „elitář“ nemohl přímo někomu zatelefonovat, nemohl tu věc vyřešit nějakou otevřenou cestou, ale na osobní mafiánské klanově-korporativní úrovni, na základě principu „já na bráchu, brácha na mne“ toho dosáhl, ten úkol vyřešil. Takto se rozkládá stát. Co jsme fakticky viděli v tom filmu? Viděli jsme, že na základě obecných principů tento „elitář“ neměl své místo ve státním řízení, ve struktuře řízení. Ale protože byl stát v rozkladu, tak se ty klany začaly prosazovat. A když se projevily s plnou silou, tak se stát zhroutil a nad ním místo suverénní vlajky, vlajky subjektního státu, neboť SSSR měl odvěkou ruskou rudou vlajku, vlajku subjektního suverénního státu, okamžitě zavlála vlajka koloniální, která svědčí o tom, že Rusko už není suverénním státem, že to je jen kolonie Západu. O tom není vůbec žádných pochyb. Ale to hlavní, co v tom filmu vidíme, je nervový kolaps tohoto mafiána. Je to totiž tak, že neustále naráží na reálie, ve kterých není místa klanové korporativnosti, kde ho sám život nutí být obyčejným člověkem. On nemůže nakládat cizími životy, musí žít v harmonii s ostatními lidmi, nemůže někoho ovládat. A to se mu nelíbí, protože on ty lidi chce ovládat. Ale stále na to naráží a nemůže to překonat. Vidí, že nemůže překonat systém lidového státu. Dokonce ani ve stavu jeho úpadku, dokonce ani na začátku těch osmdesátých let, kdy už všem začalo být jasné, že se ve státě musí něco změnit, neboť jsou zcela účelově pěstovány mafiánské klanově-korporativní skupiny, které je třeba začistit, že je třeba vše změnit. To proto přece lidé podpořili přestavbu, aby se společnost zbavila té hniloby. Jenže v důsledku toho, že společnost neměla vlastní struktury a systémy řízení, v důsledku zrady sovětské partajní nomenklatury upadl stát do koloniálního otroctví Západu a rozpadl se. A jak vypadal stav toho hlavního hrdiny? Neustále v něm rostlo nervové napětí. To napětí rostlo, rostlo a rostlo. Přijel například k někomu na oslavu narozenin a pro ty lidi, kteří se tam sešli, to byl jen vtip. Našli člověk, který dělal, že je dopravák. Pro ně to byl jen vtip. Jenže se ukázalo, že to je ta poslední kapka do číše a u hlavního hrdiny to vyvolalo nervový kolaps. Začal vyvádět, všechny urážet… Oni mu na to řekli: „Ty jsi samozřejmě pro nás bůh, protože řídíš autoservis, ale na této hříšné zemi se přece nacházejí i jiní bozi. Já jsem například ředitel obchoďáku a také mám přístup k deficitnímu zboží, pro které si ke mně chodíš. Nechodím jen já k tobě. Sešli jsme se tu takoví všichni, protože každý z nás může tomu druhému něco sehnat. Musíme tedy… Celá společnost může být proti nám, ale my spolu musíme držet, musíme všechny rozpory uhlazovat. A ty tu začínáš na všechny dorážet.“ Já to vyprávím kvůli tomu, že ten Muskův kolaps je stejného druhu jako u toho hrdiny. To napětí, které pocítil při řízení, když se střetl s reálným prostředím, ho dovedlo k nervovému kolapsu, který skončil veřejnou polemikou s Trumpem. Ale protože ví, že je členem týmu, stejně jako v tom filmu byli všichni těmi „bohy“, týmu zformovaném globalisty okolo Trumpa, že je součástí toho „Trumpova týmu“, tak hned ten tým začal s tím: „Musíme se uklidnit…“ Kongresman Johnson hned řekl: „Já jsem poslal Elonu Maskovi spoustu SMS, informací. Doufám, že si je přečte, uklidní se a dobře se rozhodne.“ Viceprezident J. D. Vance prohlásil hned několikrát: „Já nevím, jak to dopadne, ale doufám, že se Musk uklidní, vrátí se k týmu a budeme dál pokračovat v naší práci.“ A hned další republikáni, další, kteří byli ve styku s Muskem, začali ten konflikt urovnávat. Možná, že tento konflikt, podmínečně mezi Trumpem a Muskem… Je třeba si uvědomovat, že v klanově- korporativních skupinách je vždy napětí. Vždy jsou nuceni se mezi sebou dohadovat. V Rusku je tím rozhodčím Putin, který ty meziklanové konflikty uhlazuje. No a v USA se ukázalo, že Trump si s tím nedokáže poradit, vše tam musí být řešeno na stínové úrovni. A protože se Trump nechal zatáhnout do konfliktu s Muskem, tak se to vše provalilo, dostalo na veřejnost. Ale hned to začali urovnávat. Povšimněte si, že jakmile se Musk vzpamatoval z toho nervového kolapsu, tak hned vyjednávači od Trumpa i od Muska… Nikdo je tím nepověřil, to jsou právě ti zástupci stínové klanově-korporativní struktury řízení, kteří vystoupili s určitými… Stejně jako je Putin rozhodčím, tak i ten stínový rozhodčí v USA začal pracovat s Muskem i Trumpem. A oni si okamžitě přestali nadávat. Musk smazal všechna... ...svá obvinění Trumpa a tak dále. Napsal: „Vše může skončit tím nejneočekávanějším, zábavným způsobem.“ Hned to dal najevo. Takže všichni doufají v to, že dojde k určitému usmíření. V davo-„elitářské“ společnosti, obzvláště u Američanů, může být někdo dnes tvůj nepřítel a někdo přítel a zítra to může být úplně jinak, protože se změnily tvé zájmy. To je běžná věc. Jen si vzpomeňte, jak Lindsey Graham vystupoval proti Trumpovi, potom zase stál za ním, teď je opět proti němu. A tak je to pořád. Podívejte se, jak technicky vyvádějí zpod útoků Elona Muska, aby to bylo vysvětlitelné. Najednou začali mluvit o tom, že je do určité míry závislý na drogách. I když zde má absolutní pravdu Muskův otec, když říká, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou. On skutečně prodělal nervový kolaps z přílišného vypětí, protože ten stínový mediátor mu nedovoluje efektivně řešit ty meziklanové problémy. Jsou před ním globální úkoly, které musí vyřešit. Mysleli si, že to bude dělat Musk, ale on si s tím veřejně také neporadil. Proto ho stáhli do neveřejné úrovně, přičemž ho ale ponechali na stejné vysoké úrovni, což označuje to předání zlatého klíče. Máme v USA novináře Valentina Bogdanova, který to komentoval: „Počkáme, kdy Musk vrátí Trumpovi klíč.“ Čímž dal tak najevo určitou úroveň chápání státního a nadnárodního řízení. Takže tohle všechno se odklízí a to téma se postupně vytrácí. Teď ho obviňují z toho, že bere drogy, proto prý ten kolaps… Vzpomínáte, jak veřejně před kamerou kouřil marihuanu? Proč to dělal? Protože v té době v USA probíhala kampaň legalizace lehkých drog a jmenovitě kouření marihuany, takže Musk pomáhal řešit tento úkol. Musel proto tohle předvést. A ve společnosti, kde v podstatě nyní není užívání drog trestným činem hodným odsouzení, je zcela přijatelné odůvodnění, že ten jeho nervový kolaps byl vyvolán drogami. Nu, jako to dělají u nás: „Nu, to víte, ten pitomec se opil. Prostě se ožral, vyspal se z toho a už je zase v pořádku.“ To je v podstatě stejná situace, jakou chtějí předvést s Muskem. A proč jsou takto nuceni řešit problémy? Nemají dost kádrů. Prostě nemají dost kádrů k tomu, aby řešili úkoly státního a nadnárodního řízení. Ten Trumpův tým poskládali ze zcela rozdílných lidí, kteří plnili úkoly v jiných programech, lidí, kteří k sobě na osobní úrovni nesedí. A nyní je bude nutné nějak dát dohromady, nějak je rozestrkat do funkcí, aby se z toho vytvořil akceschopný tým. Ten tým se stále ještě tvoří. A já znovu zopakuji, co už jsem říkal, když se mne ptali, jak se z toho budu vykrucovat, že to dělat nehodlám. Až začnou lidi výslovně vyhazovat, když se budou zbavovat toho či onoho člena týmu, jako to bylo třeba s Manafortem a dalšími v předchozím Trumpově týmu v jeho prvním volebním období, tak potom skutečně půjde o krizi. Ale dokud se zabývají těmito otázkami, dokud je převádějí z místa na místo, dokud se pokoušejí vyřešit konflikt, nějak to uhladit, tak to znamená, že probíhá běžné pracovní formování týmu. Takže o žádné divadélko nešlo. To divadlo bylo podmíněno výslovně nervovým kolapsem. A já vám opět velmi doporučuji, podívat se na film Dopravák, abyste tomu porozuměli. Přestože tam jde o střet mafiána s všelidovým státem, s veřejnou iniciativou. Nicméně Musk se ocitl v přibližně stejné situaci. Víte, když se přes ten úřad DOGE dostal do konfliktu s velice mnohými klanově-korporativními skupinami, když na něj začali útočit ze všech stran, vytvářet mu problémy, kde se jen dalo, takže byl nucen v důsledku toho tlaku odejít ze státní funkce. Potřebovali dát nový impulz NASA a ostatní klanově-korporativní skupiny se do nich pustily a nedovolily to udělat… Je tam mnoho vložených procesů. Takže to kapalo, kapalo, kapalo, až to v jednu chvíli prostě neustál. On přece velmi dobře ví, na jaké stojí úrovni v nadnárodním řízení, zná i Trumpovu úroveň. A proto také přitom kolapsu z něho vylétlo: „Nebýt mne, Trump by nebyl prezidentem. Nebýt mne, tak... Trumpovi zbývá tři a půl roku, a já tu budu vedle vás ještě čtyřicet let.“ To z něj všechno vytrysklo. Ale ten problém je v tom, že ani Trumpa nelze vyměnit. Nejde ho nyní vyměnit za D. J. Vanceho. Protože nemají dost lidí, nemají dost toho řídícího působení, které může vyvíjet nadnárodní řízení, globální „elity“ na USA, na státní „elity“ a na celý svět. Takže je potřebují všechny. Trumpa si speciálně vychovávali, aby řešil úkoly jako státní činitel. Nechali ho projít čtyřmi úpadky, aby se přesvědčili nakolik je odolný proti stresu a jak se z toho bude dostávat. Zviditelňovali ho. Ano, nenatočili s ním seriál „Sluha lidu“ jako se Zelenským, ale zcela účelově ho vedli k tomu, že z něj udělají hlavu státu. To přece nezní první rok. A znělo to už tehdy, kdy sám Trump nedával najevo žádné své prezidentské ambice. Je to dlouhodobá práce. Pro nadnárodní řízení by ztráta Trumpa znamenala velmi mnoho. I ta roztržka s Muskem velmi mnoho znamená pro státní řízení, proto to vše řeší. No a potom to vše podají tak, jak bude třeba: „Nu, takto se to stalo.“ Nebo: „To ty drogy. Omlouvám se, to byl jen nervový kolaps, už se to nebude opakovat.“ Pete Hegseth je alkoholik a tvrdí: „Já nepiju, budu dál pracovat.“ Stejně jako Musk: „Nu, prostě se to stalo, takto to vyšlo.“ Ale to hlavní je to, že všichni, kteří jsou navázáni na tento konflikt, si velmi dobře uvědomují, že došlo k nervovému kolapsu z přílišného vypětí kvůli těm problémů, které se nahrnuly na Muska, o které se postaraly americké státní „elity“. Je to jako množství drobných psíků, kteří dorážejí ze všech stran a vytvářejí problémy. A on musí začít zachraňovat ty vysoce technologické projekty, protože pokud ty se zhroutí, zhroutí se i USA. Státní „elity“ tohle nechápou. A nadnárodní řízení musí USA přeformátovat. To bylo velice v krátkosti k tomu konflikt mezi Trumpem a Muskem. Abyste tomu porozuměli lépe a dokázali vniknout do těchto problémů, zopakuji to, co jsem řekl už na začátku, musíte si přečíst práce vnitřního prediktoru. Kádry řeší všechno, to jsou Principy kádrové politiky státu, „antistátu“, tj. mafií a veřejné iniciativy, tj. sobornosti, třídílnou práci Válka, Stát a Bolševismus, kde se mluví o tom, co je to stát, co je to nadnárodní a státní řízení a další, co s tím souvisí. O tom, co je to státní symbolika, se dozvíte v knize Státní symboly a státní suverenita. Tyto práce se přímo dotýkají toho, co se děje v USA i u nás v Rusku. Pokud tomu všemu neporozumíme… A jak to dnes vypadá u nás? Politologové všude vidí jen osobnosti, vůbec nevidí státní a nadnárodní řízení. A já opět opakuji, že to všechno bylo velice v krátkosti k tomuto tématu, protože by bylo nutné podrobněji osvětlit více těch věcí. To byly pro dnešek všechny otázky. Nu což, tak už nám nezbývá než se rozloučit a připomenout, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A v tomto ohledu je třeba si uvědomovat, že zatímco dříve, aby se člověk stal aktivním členem společnosti, stačilo mu naučit se číst, psát a počítat, tak nyní, aby se jím stal, musí vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy, státy. Takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. A pro stávající složitý, silný manévr, který nyní probíhá v celém světě, nejen v Rusku, jsme připravili práci, která se nazývá Válka, Stát a Bolševismus, třídílnou práci. V prvním dílu Stát se vysvětluje, že ne všechny státy jsou skutečnými státy a čím se liší historický stát od projektově zkonstruovaného státu. Co je to stát konstruktér a mnohé další pojmy. Druhý díl je Válka. Válka, to je soubor opatření zaměřených na zmocnění se cizích energetických, přírodních a lidských zdrojů. Tohle jediná správná definice války. A právě v tomto dílu je vysvětleno, jak jsou vedeny války a jak i bez války horké války na bojištích vyhrávají jedny státy a zmocňují se jiných států. Příkladem je SSSR, který se zhroutil bez horké války, to dokazuje, že je možné dosáhnout vítězství i bez bezprostředních válečných akcí. Třetí díl je Bolševismus. Vždy, za všech časů Rusko zachraňoval unikátní jev ruské kultury, ruský bolševismus. To právě proto bolševismus tak nenávidí všichni nepřátelé Ruska. To právě proto se všichni nepřátelé bolševismu spojují s Hitlerem a dalšími nepřáteli, aby Rusku neumožnili stát se subjektním suverénním státem. Naši partneři jako doplnění této třídílné práce vydali knihu analytických zpráv ze série O světě křivých zrcadel pod názvem Fleet is being. Tyto analytické zprávy rozšiřují obsah toho, co je vyloženo v té třídílné práci. A také vydali doplňkový díl k prvnímu a druhému vydání s materiály třetího, již publikovaného vydání práce Válka, Stát a Bolševismus. V tom doplňkovém dílu je většina těch materiálů, které jsou ve třetím vydání a nebyly v těch předchozích vydáních, kterými bylo doplněno to třetí vydání. Dále jsme napsali knihu Státní symboly a státní suverenita. Stejně jako můžete v armádě přes rozlišovací znaky různých vojáků rozpoznat, jaké zaujímají v ozbrojených silách místo, jaké mají postavení a tudíž možnosti, tak stejně se ve světě od 15. do 20. století budoval systém státních vlajek, který určuje světovou hierarchii států. Jaké má stát postavení a tudíž i možnosti v tomto světě. A potom porozumíte tomu, proč je odvěká rudá vlajka, vlajka SSSR označením absolutně subjektního suverénního státu a současná bílo-modro-červená trikolóra je vlajka nesubjektního, nesuverénního, koloniálního státu, tedy surovinového přívěšku Západu. Navíc teď naši partneři vydávají celou sérii Knihovna konceptuálních znalostí. První díl je „O ekonomice“, ten popisuje, jak reálně funguje ekonomika. Potom porozumíte tomu, co ve skutečnosti dělá centrální banka a další, kteří chtějí, aby Rusko zůstalo surovinovým přívěškem. Druhý díl je „O imitačně-provokační činnosti“. Dnes mnoho lídrů veřejného mínění vede své publikum tím či oním směrem. Lidé se v nich často rozčarují, když se ukáže, že lídr veřejného mínění není tím, za koho se vydával. Ta práce o imitačně-provokační činnosti vám právě pomůže rozpoznat, zda ten člověk je tím, kým se staví, nebo jen vytváří takový obraz a ve skutečnosti sleduje nějaké jiné cíle. Další díl je „Dostatečně všeobecná teorie řízení“, to je páteř Koncepce sociální bezpečnosti. Další díl je „Ejhle, Puškin!“, ten je o konceptuálním obsahu Puškinovy tvorby. Na něj navazuje další díl „Není matrice jako matrice“. Ten je o matričním řízení. Další kniha je sborníkem analytických článků o fašismu. Nazývá se Světový fašismus. Fakticky se jedná o reedici sborníku článků z roku 1923, kde byl fašismus teoreticky zpracován a plně popsán. Další díl je kniha „O tom, jak žít lidsky“. Tam se dozvíte, jak fungovala ekonomika i společnost ve Stalinově době. A teď naši partneři vydali další knihu pod názvem K otázce uvedení do analytiky. Tato práce vám umožní porozumět tomu, co je to analytika, a jak ji provádět. Jsou tam uvedeny příklady třeba toho, jak jsou s využitím jejich kulturních osobitostí řízeny ty či ony národy z nadnárodní úrovně. Jsou tam praktická doporučení, jak můžete rozvíjet své analytické schopnosti. Jsou tam uvedeny konkrétní příklady toho, jak analyzovat... Konkrétní úkoly, abyste jejich řešením rozvíjeli své analytické schopnosti. A také jsou tam uvedeny příklady toho, jak je prováděn brainstorming s využitím nic netušícího obyvatelstva v rámci realizace státního a nadnárodního řízení. Díky tomu porozumíte velmi mnoha věcem. I určení různých seriálů, tomu takzvanému fenoménu Žirinovského a mnohému dalšímu. Když budete řešit ty doporučené úkoly, tak můžete rozvinout své analytické schopnosti a stát se v řízení samostatnými. Teď už mi nezbývá než se rozloučit a popřát vám jen to nejlepší, mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, https://ksbzdroje.cz/, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz Překlad knih Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III. a IV. i Státní symboly a státní suverenita si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/ Je k dispozici fórum Koncepce https://kob-forum.eu/ Podílejte se na něm, přispívejte komentáři, příspěvky... Další zajímavé materiály a dobré komentáře aktuálních událostí můžete najít na Proudu národní hrdosti, telegramový kanál zde: https://t.me/Proudnarodnihrdosti

Zdroj