„Když je smyslem existence nenávist“
- Pochybovač
- 14. 7.
- Minut čtení: 3
Proč Litva žádá USA o rozmístění jaderných zbraní na svém území?
Andrej Perla 14. června 2026
O jediné hodnotě pobaltských vymírajících národů v očích Západu
– komentátor „Abzacu“ Andrej Perla.
Pobaltskými „vymírátům“ vládnou ryzí sebevrazi. Ten pojem v úvozovkách, to není ani tak o posměšný výraz, jako spíše o přesné označení. Protože počet obyvatel, například Lotyšska, se od odchodu ze SSSR snížil o 49 % - mimochodem, po svém odtržení od SSSR se ony samy, ústy svých politiků, označovaly za budoucí „Pobaltské Emiráty“, se všemi, z toho plynoucími skvělými důsledky. Nic jiného nemůže vysvětlit jejich neodbytnou touhu stát se odrazovým můstkem pro válku s Ruskem a jako první – bez jakýchkoli alternativ, bez šance na záchranu – v této válce zahynout.
Anglické tanky v Estonsku, německé brigády, „dračí zuby“ v pohraničním pásmu. A to navzdory tomu, že podle jakýchkoli výpočtů, jak psali vojenští analytici již před 20 lety, „je tento operační prostor tak malý, že NATO zjevně nestihne zareagovat na útok ruské armády dříve, než ta zcela obsadí všechny tři země“…
Nicméně tanky a „dračí zuby“ – to je šťastná minulost Pobaltí. Dnes Litva, podle zcela oficiálních zpráv, vede jednání se Spojenými státy o rozmístění jejich
jaderných zbraní na svém území.
Jak by mělo Rusko reagovat na přítomnost cizích jaderných hlavic přímo na své severozápadní hranici? Zde nemohou existovat dva názory. A nemohou existovat žádné pochybnosti. Takže – jsou to přece jen sebevrazi?
Pravděpodobně je to všechno o něco složitější.
Tři pobaltské země velmi rády tvrdí, že je Rusko kdysi „okupovalo“ a „bránilo“ jejich národnímu rozvoji. V roce 1991 se „osvobodily“. Jde však o to, že historické období „nezávislosti“ pobaltských zemí na Rusku bylo velmi krátké. Celkem pouhých 20 let – od začátku občanské války do roku 1939.
A předtím nikdy neměly žádnou nezávislost na nikom. „Budování národního státu“ začalo ve 20. století – přibližně stejně jako na Ukrajině. A jediným smyslem tohoto budování bylo odtržení od Ruska a způsobení mu co největší škody.
Pro nás, kteří jsme zvyklí na rozměry tisícileté historie (uvědomte si: tisíciletí Ruska nastalo nesrovnatelně dříve, než pobaltské státy dostaly první šanci na vznik), je velmi těžké pochopit, jak může smysl života zdánlivě zcela skutečného, samostatného národního státu spočívat v tom, že je proti Rusku. Ale tak to ve skutečnosti je – bez Ruska nemají Estonsko, Lotyšsko a Litva žádný smysl.
Bez Ruska jsou to prostě vzdálené evropské provincie, okrajové oblasti, chudé a zbavené podnětů k rozvoji. Z ekonomického hlediska je to zcela zřejmé: kam se za posledních 35 let podělo obyvatelstvo Pobaltí? Jeho cca polovina, a především lidé mladí, ti všichni odešli na západ a na sever. Pracují ve Finsku, v Polsku, v Anglii, v Nizozemsku, v Německu... Doma není co dělat. Tato pracovní síla je jediným zřetelným vývozním odvětvím.
Ačkoli ne, není jediná. Je tu ještě jedna – vývoz nenávisti vůči Rusku. Pro Západ je to velmi důležitý zdroj, protože, jak již bylo mnohokrát řečeno, jednota Západu je možná pouze proti společnému nepříteli. A žádného jiného společného nepřítele, kromě obrovského Ruska, nemá a ani mít nechce.
Proto EU tak potřebuje málo vzdělanou a silně neinteligentní, zato však rusofobním nadšením přetékající Kaju Kallas. Ona sama je živým ospravedlněním všech dotací a všech vojenských příprav EU a NATO na území Estonska a celého Pobaltí. Proto ty tanky, „dračí zuby“ a, kdo ví, možná i jaderné hlavice…
Proto bychom se neměli smát těmto vymírajícím národům, ale klidně a s jistotou si uvědomovat, že tyto země jsou zbraní Západu proti nám, jsou opěrnými body pro agresivní válku proti nám – a ničím jiným nebyly a nebudou.
Komentáře